Der Band "Warum so spät?" präsentiert eine Auswahl der schönsten Liebesgedichte von Antonín Sova und ergänzt die kommentierten Werke von Karel Hlaváček und Otokar Březina, die für dekadenten bzw. mystischen Symbolismus stehen. Sova repräsentiert impressionistischen Symbolismus.
Román měl v době svého prvého vydání r. 1910 aktuální námět: zrození agrárního hnutí v jižních Čechách a konflikt selského demokratismu s aristokratismem a klerikalismem. V postavě Tómy Bojara je zachycen typ pokrokového zemana, který usiluje probudit své krajany z kulturní zaostalosti amyšlenkové pohodlnosti. Tento vzdělaný demokrat a nevěrec postaví továrnu, poučuje lid, je hybnou silou kraje a nevzdává se osvětové práce, i když ve volbách prohrává. Autor zde útočí na základy starého společenského řádu a stává se věštcem všelidských hodnot a ideálů. 7. vydání.
Průřez poezií významného českého lyrického básníka. Obsahuje texty ze sbírek Realistické sloky, Květy intimních nálad, Z mého kraje, Soucit i vzdor, Ještě jednou se vrátíme, Dobrodružství odvahy, Lyrika lásky a života, Zpěvy domova, Rozjímání ranní i navečerní, Básníkovo jaro, Začlověkem.
Svazek představuje komorní výbor z díla básníka, který je zaměřen na jeho lyriku nostalgických návratů a milostných vzplanutí. Svéráznost přístupu editora této knihy tkví v tom, že se výběrem veršů pokusil rekonstruovat drama Sovova zamilování do dívky o 19 let mladší, sňatku s ní a tragického krachu tohoto manželství. Tento nerovný sňatek podnítil básníka k působivým dílům jeho meditativní poezie a rovněž mu napomohl citlivě vyjádřit nálady "konce stolet".... celý text
Průřez tvorbou známého básníka. Krajiny, Meditace a písně, Lyrické balady, Reliéfy a panorámata
Básně z let 1897–1900. Symbolistická sbírka představuje titánskou ideu konce všech dosavadních náboženství a věrouk a příchod Nového Království, nesmírného nového světa plného síly, líbeznosti a zázraků.
F. X. Šalda pět let po Sovově smrti napsal, že budoucnost mnoho ze Sovy odhodí, ale že podstatné z jeho úsilí zůstane, protože je v něm žízeň věčnosti, která jedině spřízňuje lidi přes propasti času. Sovovo dílo tvoří velký předěl mezi starší českou poezií a celou poezií moderní, a přestože její schopnost uchvátit jako celek odezněla s odchodem generace, jež si vytkla Sovu do štítu, jsme přesvědčeni, že i na prahu nového století v ní najdeme mnohé, čím je nám blízký, co působí na naše smysly, cit, myšlení i obraznost. Vybírali jsme ze Sovovy poezie milostné, krajinářské a reflexivní, přičemž nás vedly proměny jeho zjitřené vnitřní melodie, jíž básník, „přitahovaný láskou ke skutečnosti a odpuzovaný od ní její nedostatečností a nedokonalostí“ (Šalda), ozvláštňoval svou leckdy bolestnou výpověď o intimních dramatech lidské duše, která má svou vypjatou citovostí, smyslem pro náladu chvíle a omamnou hudebností nezastupitelné místo v orchestru české poezie.
