Josef Hrůša Book order (chronological)

O životě Epiktéta toho víme málo spolehlivého. Již starověké zprávy o něm jsou hodně nepřesné a odporují si. Ani jeho věk není bezpečně zjištěn; obecně se může říct, že žil v druhé polovině 1. Století a v prvé polovině 2. Století, tedy asi 50-130 po Kr. Pocházel z Frýgie, v Římě otročil v domě jakéhosi Epafrodita. Pán poznav jeho nadání dal ho vyučovati ve filosofii u Musonia Rufa. Epiktétos se oddal filosofii stoické. Byv propuštěn na svobodu vyučoval v Římě a těšil se velké přízni a oblibě. R. 94 byl spolu s jinými filosofy vypovězen a odstěhoval se do Nikopole, kde zemřel. Jeho učení je učení staroattické stoy namířené na cíl praktický. Jádrem je výklad o dobru a zlu. Epiktét učí, že dobro a zlo jsou věci zcela závislé na naší vůli. Vrchol dobra je rozumný způsob praktického života. Člověk žije ve společnosti, proto se všechno myšlení i konání musí řídit zřetelem společenským. Lidé jsou špatní, protože nevědí, co je dobré. Snášejme tedy chyby bližních a nehněvejme se na ně. I špatní jsou nutnou součástí světa řádně řízeného božskou prozřetelností. Šťasten je ten, kdo dobře plní úkol od Boha určený; v tomto konání dobra nemůže mu překážet nikdo. Poznámky: podle původního vydání u Bohuslava Hendrycha v Praze roku 1938

Nejčtenější Boëthiovo dílo, rozdělené do pěti knih, je útěšným dialogem mezi Boëthiem a zosobněnou Filosofií, napsaným ve vězení před jeho popravou. Text obsahuje 39 zpěvů v různých metrech, inspirovaných přírodní lyrikou a antickou mytologií, které slouží jako příměry k probíraným tématům. Boëthius se zde ukazuje jako znalec antické vzdělanosti a novoplatónismu. Kniha I představuje úvod, kde Filosofie přichází, aby Boëthia vyléčila z jeho strádání a ukázala mu, že svět neovládá Štěstena, ale boží prozřetelnost. Kniha II, formou stoické diatriby, zdůrazňuje, že štěstí nelze nalézt v bohatství, moci či slávě; i nepříznivý osud může být prospěšný, přičemž svornost a láska jsou základem blaha. Ve III. knize Filosofie nabízí hlubší léčbu, poukazující na to, že lidé hledají štěstí v pomíjivých statcích, avšak skutečné blaho lze nalézt pouze v Bohu. Kniha IV ukazuje, že ti, kdo vlastní skutečné dobro, mají bohatství a moc, zatímco zlí jsou bezmocní. Konečně, v páté knize se zkoumá vztah mezi božím předzvěděním a lidskou svobodou, přičemž Bůh vnímá čas a události z perspektivy věčnosti. Závěr nabádá čtenáře k ctnostnému životu, aby dosáhli štěstí, jímž je Bůh.

German poet and philosopher Friedrich Schiller’s famous text on art, politics, and society “The artist is certainly the child of his age, but all the worse for him if he is at the same time its pupil, even worse its minion.” One of the most profound works of German philosophy, Friedrich Schiller’s On the Aesthetic Education of Man examines politics, revolution, and the history of ideas in order argue that art should have a greater role in shaping society. Deeply disillusioned with the course of the French Revolution, Schiller expressed his complaints in a series of letters to a patron, an impassioned attempt to drag mankind upward from failure to greatness by placing ideas of aesthetic education at the heart of the human experience: “Our era has actually taken both wrong turnings, and has fallen prey to coarseness on the one path, lethargy and perversity on the other. Having strayed along both paths, it is beauty that can lead [us] back.” One of Germany’s greatest political statements from a time of revolutionary change, Schiller’s arguments are as arresting, challenging, and inspiring today as when they were first written.

Fin dai tempi antichi, come insegna il caso di Socrate e Santippe, il rapporto tra il filosofo e le donne è stato conflittuale. E, se ripercorriamo la lunga storia di questo conflitto, ne ricaviamo l’impressione che la filosofia sia una faccenda prettamente maschile. La necessità di estirpare siffatto pregiudizio si impone con le grandi figure femminili dell’Illuminismo e del Romanticismo, quando prende avvio quella che sarà l’emancipazione della donna. Scottato dall’esperienza patita in casa con la madre, gran dama salottiera, Schopenhauer avverte con lungimirante intuito l’incombente pericolo, e oppone resistenza. Leva quindi la sua voce irriverente per mettere in guardia il sesso maschile dalle suadenti insidie, dai fatali pericoli e dagli snervanti contrasti che inevitabilmente riserva il rapporto con le donne. Le sue riflessioni su questo tema si configurano come un’«Arte di trattare adeguatamente il gentil sesso»: un’arte che, se negli intenti di Schopenhauer mirava soprattutto a tenerne a bada le intemperanze, offre a noi, uomini e donne di oggi, una lettura ricca di inconfutabili intuizioni e di tenaci, e spesso esilaranti, capricci maschili.

Toto dílo autora dobrodružných románů zcela vybočuje z témat. Jedná se o poetický příběh, cestu autora o krásné horské krajině Auvergne a Cévenne s jeho milou a vrtošivou oslicí. Popisuje ztracené dědiny, bystřinách a hájích kaštanů a horskou krajinu.

Vyprávění o tom, jak rudý muž bojoval za svůj národ. S původními obrázky.

Leviathan is both a magnificent literary achievement and the greatest work of political philosophy in the English language. Permanently challenging, it has found new applications and new refutations in every generation. Hobbes argues that human beings are first and foremost concerned with their own individual desires and fears. He shows that a conflict of each against every man can only be avoided by the adoption of a compact to enforce peace. The compact involves giving up some of our natural freedom to a sovereign power which will enforce the laws of peace on all citizens. Hobbes also analyses the subversive forces - religion, ambition, private conscience - that threaten to destroy the body politic, Leviathan itself, and return us to the state of war. . This new edition reproduces the first printed text, retaining the original punctuation but modernizing the spelling, and incorporating the corrections found in the best copies. It offers exceptionally thorough and useful annotation, and introduction that guides the reader through the complexities of Hobbes's arguments, and a substantial index.

Xenofón, oddaný ctitel a žák Sókratův, souhlasil se svým učitelem především v tom, že filosofové se mají méně věnovat teoretickým úvahám, a více se zabývat věcmi užitečnými lidem. V souhlase s tímto přesvědčením píše svůj román o Kýrově vychování. Chce v něm ukázat, jakprospěšná je v životě dobrá výchova, a v idealizované postavě perského krále Kýra vytváří obraz spravedlivého vládce.

Soubor obsahuje: Vzpomínky na Sókrata, Hostina, Sókratova obhajoba, Hierón neboli Kniha o tyranidě, Agésiláos. Přeložil, poznámkami, seznamem vlastních jmen a ediční poznámkou opatřil Václav Bahník. Předmluva Ludvík Svoboda.

Kniha z roku 1926 je věnována památce a odkazu významných světových vědeckých osobností, které výrazně přispěly k rozvoji mikrobiologie a epidemiologie: – Anton van Leeuwenhoek (1632–1723), nizozemský vynálezce a optik, konstruktér prvního mikroskopu, objevitel prvních mikroorganismů– Lazzaro Spallanzani (1729–1799), biogeneze – Robert Koch (1843–1910), identifikace patogenů – Louis Pasteur (1822–1895), bakterie, biogeneze – Emile Roux (1853–1933) a Emil von Behring (1854–1917), diphtheria-tetanus – Elie Metchnikoff (1845–1916), fagocyty – Theobald Smith (1859–1934), zvířecí přenašeči a paraziti – David Bruce (1855–1931), moucha tse-tse, spavá nemoc a brucelóza – Ronald Ross (1857–1932) a Battista Grassi (1854–1925), malárie – Walter Reed (1851–1902), žlutá horečka – Paul Ehrlich (1854–1915), syfilis

Překlad Amundsenovy autobiografie,vydán krátce po jeho smrti kde v jedenácti kapitolách líčí pohnutky a motivy svého objevitelského úsilí.

Focusing on accessibility, this book is a reproduction of a historical work presented in large print, catering specifically to individuals with impaired vision. The publishing house Megali is dedicated to making historical texts more accessible, ensuring that readers can enjoy and engage with these important works without the strain of smaller fonts.