Věra Koubová Book order

Musí velký básník prožít velké trauma, aby se rozepsal? V případě Franze Wurma tomu tak bylo. Jako dítě za války doslova ztratil svou rodnou řeč. A když ji postupem času nacházel — v anglické podobě u pěstounů — nacházel ji ve formě básní, hudebních básní, jeho nadšení pro hudbu se do nich jednoznačně vepsalo. Jeho poezie vytváří „děje“ přímo z jazyka, už v něm hledá a pátrá po vyjádření vztahu, hrubiánství, útočnosti i útěšnosti nikoli na ulici, nýbrž mezi slovy. Franz Wurm nám poskytuje příklad dvou různých pólů poetiky, ke kterým během svého života dospěl. Jeho výpověď odehrává kdesi vzadu, hlouběji v jazyce…

Das Gedicht heute behauptet sich am Rande seiner selbst; es ruft und holt sich, um bestehen zu können, unausgesetzt aus seinem Schon-nicht-mehr in sein Immer-noch zurück. Das Gedicht ist einsam. Es ist einsam und unterwegs. Das Gedicht will zu einem Andern, es braucht dieses Andere, es braucht ein Gegenüber. Es sucht es auf, es spricht sich ihm zu. Paul Celan

An entirely new translation of Nietzsche's fourth book, which falls in what is regarded as his "positivist" period. Especially notable for the advance it represents in his understanding of psychology.

Polemický spis Genealogie morálky (1887) patří k Nietzschovým pozdním pracím. Výjimečně v něm opouští aforistickou formu a píše jej v červenci roku 1887 během pouhých tří týdnů jako své snad nejucelenější dílo. Už v předchozí knize Mimo dobro a zlo (1886), bezprostředně následující po Zarathustrovi, začíná Nietzsche pracovat na své koncepci „vůle k moci“ a zhruba v době, kdy vzniká Genealogie morálky, si Nietzsche také plně uvědomuje, že „kritika morálky“ v širším smyslu může sloužit jako způsob, jak nepřímo, ale názorně předvést, že k povaze bytí neodmyslitelně patří moc, protože k ní patří možnost změny smyslu. Zároveň si v ohlédnutí zpět uvědomuje, že z tohoto důvodu je polemika proti morálce, proti úsilí o nalezení posledního smyslu pro naše poznání i jednání, nutně tím, co spojuje různé, často velmi odlišné fáze jeho myslitelské cesty. Z tohoto hlediska je třeba číst i jeho kritiku morálky v užším slova smyslu, tj. kritiku určitého morálního ideálu.

In "Über Wahrheit und Lüge" untersucht Nietzsche die Entstehung der Sprache und deren Bedeutung für menschliche Erkenntnis. Diese überarbeitete kommentierte Ausgabe bietet eine präzise Wiedergabe des Textes, eine historische Einordnung, eine Analyse der Argumentationsstruktur sowie Informationen über den Autor und relevante Literatur.

"Déšť chmuří duši. Vydal už rok své nejlepší? / Léto sceluje jizvy, do uzlů svazuje v přehršlích / vlasy… Jen mezi námi je otevřeno. / My jako oblaka jsme se setkali. Sjeďme jak blesky, / co třasy a křečemi svá mlna přestály." Sbírku Z lemu snu (Traumsaum), kterou lze číst mimo jiné jako hutný milostný příběh, napsal jeden z nejlepších současných německých básníků Richard Pietrass coby hostující "městský kronikář" na zámku Rheinsberg v roce 2008. V Edici Revolver Revue vychází její česko-německé vydání, s českým překladem Věry Koubové a s ilustracemi a v grafické úpravě Luboše Drtiny.

Depicts the tragicomic misadventures of a young immigrant in New York.

Franz Wurm patří k poslední generaci německy píšících autorů, jejichž kořeny jsou neoddělitelně spojeny s českou kulturou i s atmosférou a mytologií Prahy. Exil prožil ve Velké Británii, po válce se usadil ve Švýcarsku a jeho dílo se postupně vřadilo do kontextu německé literatury. Na rozdíl od mnoha jiných, kteří sdíleli podobný osud, se však do Čech vracel (v Praze prožil přelom let šedesátých a sedmdesátých) a vztahy s pražskými přáteli nikdy nepřerušil. Překlady Věry Koubové se soustřeďují na básníkovu tvorbu od sedmdesátých let (několika básněmi se ocitáme i v Praze oněch temných let), zahrnující milostnou a eroticky laděnou poezii, až po sbírky vydané v devadesátých letech, v nichž jsou témata básní odkrývána ze zorného úhlu řeči a jazyka. Kniha je tak výborem ze tří Wurmových sbírek (Psí dny, Zadřený vzdor a 53) a je doplněná vzpomínkou Wurmova pražského přítele Ivana Vyskočila. Překladatelka Věra Koubova obdržela za svůj převod poezie Franze Wurma Cenu Josef Jungmanna 2005 .

Masterful translations of the great philosopher’s major work on ethics, along with his own remarkable review of his life and works. On the Genealogy of Morals (1887) shows Nietzsche using philsophy, psychology, and classical philology in an effort to give new direction to an ancient discipline. The work consists of three essays. The first contrasts master morality and slave morality and indicates how the term "good" has widely different meanings in each. The second inquiry deals with guilt and the bad conscience; the third with ascetic ideals—not only in religion but also in the academy. Ecce Homo, written in 1898 and first published posthumously in 1908, is Nietzsche's review of his life and works. It contains chapters on all the books he himself published. His interpretations are as fascinating as they are invaluable. Nothing Nietzsche wrote is more stunning stylistically or as a human document. Walter Kaufmann's translations are faithful of the word and spirit of Nietzsche, and his running footnote commentaries on both books are more comprehensive than those in his other Nietzsche translations because these two works have been so widely misunderstood.

Nietzsche wrote The Gay Science, which he later described as 'perhaps my most personal book', when he was at the height of his intellectual powers, and the reader will find in it an extensive and sophisticated treatment of the philosophical themes and views which were most central to Nietzsche's own thought and which have been most influential on later thinkers. These include the death of God, the problem of nihilism, the role of truth, falsity and the will-to-truth in human life, the doctrine of the eternal recurrence, and the question of the proper attitude to adopt toward human suffering and toward human achievement. This volume presents the work in a new translation by Josefine Nauckhoff, with an introduction by Bernard Williams that elucidates the work's main themes and discusses their continuing philosophical importance.