Legendy Židů jsou nedílnou součástí světové literatury, prezentovány jako „příběhy, jež v Bibli nenajdete“. Ginzberg exceloval v absorpci stovek příběhů a jejich verzí v původních jazycích, přičemž identifikoval rozdíly, které ukazují na původní a odvozené příběhy. Jeho dílo stále slouží jako základ pro studium biblických legend a jeho závěry byly potvrzeny i pozdějšími nálezy, jako jsou svitky od Mrtvého moře. Českému čtenáři tak poskytuje možnost poprvé nahlédnout do textů, které se formovaly po tisíce let a souvisejí s pojmem „ústní Tóra“. Tóra, psaná s velkým písmenem, není pouze učení nebo pět knih Mojžíšových, ale i synonymem pro Tanach, celou židovskou Bibli. Tóra je živá bytost, která předchází stvoření člověka a světa, a její podvojný charakter – písemný a ústní – je zásadní. Písemná forma je vnějším projevem Tóry, zatímco ústní Tóra vznikala souběžně. Ačkoliv první ucelené písemné vyjádření ústní Tóry je rabínská Mišna z 3. století po Kr., příběhy, které v Bibli nenajdeme, nejsou výmyslem rabínů, ale vznikaly synchronně s písemným textem. Písemné zaznamenání ústní Tóry bylo motivováno až po zničení Chrámu v roce 70 po Kr., což vedlo k duchovnímu uchování Tóry.
