Amedeo Molnár Books

Valdenští byli jednou z prvních skupin v Evropě, které měly překlad Písma svatého ve svém jazyce. Jejich víra, považující římskou církev za odpadlý Babylon, je vystavila pronásledování. Někteří v reakci na tlak ustoupili, jiní však zůstali věrní pravdě. V těžkých časech odmítali svrchovanost Říma, uctívání obrazů a zachovávali pravou sobotu. I přes hrozby a mučení se neochvějně drželi Božího slova. Ve školách, kam přicházeli, si nesměli vytvořit důvěrné vazby. Jejich oděv byl upraven tak, aby skrýval vzácné opisy Písma, které nosili stále u sebe. Tyto rukopisy, výsledky mnohaměsíční práce, svěřovali pouze těm, o nichž věřili, že přijmou pravdu. Mladí valdenští byli od útlého věku vychováváni k tomuto cíli a ve vzdělávacích institucích získávali stoupence pravé víry. Často se stávalo, že zásady pravé víry pronikly do celých škol, a přesto stoupenci papežství nedokázali zjistit původ "zhoubného kacířství". Valdenští tak i přes neustálé pronásledování uchovali svou víru a odhodlání.

V těchto učebních textech jsou shrnuta dvě starší skripta, která tvoří souvislý celek. Část první s názvem Prvních pět století církve vyšla v roce 1964, část druhá Cesta církve osmi staletími v roce 1954. Valnou většinu výkladů napsal prof. dr. Rudolf Říčan. Z pera prof. dr. Amedea Molnára jsou v první části kapitoly 4 - 13; 14,2; 15,4 - 8; 19; 21, 2, 4; 23; 32. Pro druhou na psal kapitolu Raná scholastika (47).

Podnětem k dějepisectví je snaha zachovat budoucím pokolením paměť o tom, co se kdy událo a co kdy lidé udělali, a pohledem do minulosti, sledováním a sdílením života minulých pokolení získat zároveň poučení pro současné i budoucí. O to se v přehledných studijních textech pokusili dva znalci církevních dějin, profesoři Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, Rudolf Říčan a Amedeo Molnár. První část knihy je věnována Prvním pěti stoletím církve, část druhá se zabývá Cestou církve osmi stoletími.

Obrovská literatura věnovaná J. A. Komenskému nashromáždila množství znalostí, ale také navrstvila na jeho osobnost tolik výkladů, že se pod nimi ztrácejí její kontury. V této knize se Komenský představuje sám. Nenapsal soustavnou autobiografii, ale v dopisech a útržkovitých záznamech o sobě pověděl mnoho. Když na sklonku života charakterizoval sám sebe jako "muže touhy", pojmenoval hnací sílu své nadlidské pracovitosti, jíž vzdoroval osobní i národní tragédii. Chronologicky seřazené listy, vzpomínky a apologetické projevy vypovídají o jeho touze a jejích rozměrech. Otevírají průhled do jednotlivých etap jeho života: dětství, které předčasně ukončilo osiření, studia v cizině, práci ve vlasti ohrožené absolutismem, bělohorské katastrofy a vykořeněnost exulanta. Komenský usiloval o dobytí lidského poznání a měl neustálou myšlenku na zubožený národ, jehož vyslancem se cítil být v různých evropských službách. Ať byl uctíván jako geniální reformátor školství, nebo ponižován do postavení prosebníka, kniha postupně odhaluje nečítankového, nepřikrášleného a živého Komenského.

Podtitul: Výbor ze spisů Připravil a předmluvu napsal Amedeo Molnár.

Soubor textů shromáždil, čes. upravil, lat. a něm. přeložil, předmluvu Husitství jako výzva, poznámkami a vysvětlivkami opatřil Amedeo Molnár.Zahrnuje 25 husitských manifestů, které vznikly v průběhu téměř celého 15. století a jimiž se husité obraceli ve vypjatých situacích k domovu i k Evropě. Vedle protestů proti upálení Jana Husa se zde setkáváme s manifesty reagujícími na ohrožení revoluce křižáky, s projevy, které provázely vítězství husitské revoluce, i s manifesty připomínajícími husitský odkaz v době poděbradské.

Kniha předního českého historika české i světové reformace profesora Amedeo Molnára „Na rozhraní věků“ přibližuje kulturní a náboženský zápas, který se odehrál v Evropě 15. a 16. století. Literárně brilantní portréty Jan Husa, Jana Calvina, Martina Luthera, Huldrycha Zwingliho, Martine Bucera a Jednoty bratrské kladou důraz i na zřetele často přehlížené: „Směřování a konflikty těchto mužů, kteří se rozmanitě podíleli na zrodu a společenském uplatnění velkého přehodnocení ztradičnělého vkladu křesťanství do dějin lidstva, zdají se mi zajímavější, podnětnější a závažnější než jejich někdy monumentalizované podobizny, zbavené rizika a života“ (A. Molnár). Knihu nově uspořádala a předmluvou opatřila profesorka Noemi Rejchrtová.