Amedeo Molnár Book order

Theologia crucis byla prof. Amedeo Molnárovi „centrální otázkou teologického přístupu k věcem a lidem“. Když 18. května 1989 zval těmito slovy studenty Komenského evangelické teologické fakulty v Praze na zatím jen chystanou přednáškovou řadu, netušil ještě, že současně zve i na svou přednášku poslední. Přednášet „teologii kříže“ začal Amedeo Molnár 5. října, krátce nato byl však umlčen děním, jež následovalo potlačení studentské manifestace 17. listopadu 1989. K tématu se mohl nakrátko vrátit po vánočních svátcích. 25. ledna 1990 proslovil svou přednášku poslední a již 31. ledna byl umlčen v této časnosti navždy. Theologia crucis Amedea Molnára zůstala nedokončená. Přednášky se však ihned staly tehdejším studentům evangelické teologie výzvou. Zachovalé nahrávky přednášek byly opsány, řada domněle ztracených nahrávek objevena a tak v tomto vydání, jež edičně připravil a poznámkami opatřil historik Ota Halama, můžeme představit odkaz učitele a teologa, který fakticky po celá desetiletí formoval dorost protestantských církví v Československu.

Kniha předního českého historika české i světové reformace profesora Amedeo Molnára „Na rozhraní věků“ přibližuje kulturní a náboženský zápas, který se odehrál v Evropě 15. a 16. století. Literárně brilantní portréty Jan Husa, Jana Calvina, Martina Luthera, Huldrycha Zwingliho, Martine Bucera a Jednoty bratrské kladou důraz i na zřetele často přehlížené: „Směřování a konflikty těchto mužů, kteří se rozmanitě podíleli na zrodu a společenském uplatnění velkého přehodnocení ztradičnělého vkladu křesťanství do dějin lidstva, zdají se mi zajímavější, podnětnější a závažnější než jejich někdy monumentalizované podobizny, zbavené rizika a života“ (A. Molnár). Knihu nově uspořádala a předmluvou opatřila profesorka Noemi Rejchrtová.

Stručné dějiny Prahy Poznámky Františka Palackého Zapomenuté dílko velkého dějepisce V knížečce jsou mnohé barevné a černobílé reprodukce. Neprodejná členská prémie Klubu čtenářů.

Podnětem k dějepisectví je snaha zachovat budoucím pokolením paměť o tom, co se kdy událo a co kdy lidé udělali, a pohledem do minulosti, sledováním a sdílením života minulých pokolení získat zároveň poučení pro současné i budoucí. O to se v přehledných studijních textech pokusili dva znalci církevních dějin, profesoři Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, Rudolf Říčan a Amedeo Molnár. První část knihy je věnována Prvním pěti stoletím církve, část druhá se zabývá Cestou církve osmi stoletími.

Obrovská literatura věnovaná J. A. Komenskému nashromáždila množství znalostí, ale také navrstvila na jeho osobnost tolik výkladů, že se pod nimi ztrácejí její kontury. V této knize se Komenský představuje sám. Nenapsal soustavnou autobiografii, ale v dopisech a útržkovitých záznamech o sobě pověděl mnoho. Když na sklonku života charakterizoval sám sebe jako "muže touhy", pojmenoval hnací sílu své nadlidské pracovitosti, jíž vzdoroval osobní i národní tragédii. Chronologicky seřazené listy, vzpomínky a apologetické projevy vypovídají o jeho touze a jejích rozměrech. Otevírají průhled do jednotlivých etap jeho života: dětství, které předčasně ukončilo osiření, studia v cizině, práci ve vlasti ohrožené absolutismem, bělohorské katastrofy a vykořeněnost exulanta. Komenský usiloval o dobytí lidského poznání a měl neustálou myšlenku na zubožený národ, jehož vyslancem se cítil být v různých evropských službách. Ať byl uctíván jako geniální reformátor školství, nebo ponižován do postavení prosebníka, kniha postupně odhaluje nečítankového, nepřikrášleného a živého Komenského.

Obrovská literatura věnovaná J. A. Komenskému na jedné straně nashromáždila množství znalostí, ale na druhé straně navrstvila na jeho osobnost tolik odborných i popularizujících výkladů, že se pod nimi ztrácejí její kontury. V této knize se Komenský představuje sám. Nenapsal soustavnou autobiografii. V dopisech a útržkovitých i ucelenějších svéživotopisných záznamech však o sobě pověděl velmi mnoho. Když na sklonku života charakterizoval sám sebe jako "muže touhy", pojmenoval hnací sílu nadlidské pracovitosti, jíž vzdoroval osobní i národní tragédii. Chronologicky seřazené listy, vzpomínky a apologetické projevy vypovídají o tom, jaká to byla touha a co ve své naléhavosti obsáhla. Otevírají spolu s výňatky ze spisů Komenského, přibližujícími dobovou mentalitu a každodennost, průhled do jednotlivých etap jeho života: dětství předčasně ukončené osiřením, studií v cizině, práce ve vlasti, nad níž se stahují mraky absolutismu ohrožujícího zbytky svobod hájených od husitství, bělohorské katastrofy, vykořeněnosti exulanta přemáhané úsilím o dobytí nejzazších možností lidského poznání a stálou myšlenkou na zubožený národ, jehož vyslancem se cítí být v anglických, švédských, uherských i nizozemských službách, ať uctíván jako geniální reformátor školství, trpce si uvědomující, že pedagogika není jeho nejvlastnějším posláním, nebo ponižován do postavení prosebníka, dožebrávajícího se na svých mecenáších pomoci pro těžce zkoušené krajany. Z knihy postupně vystupuje nečítankový, nepřikrášlený a tím také živý a životný Komenský

Podtitul: Výbor ze spisů Připravil a předmluvu napsal Amedeo Molnár.