Karel Srp Books

Monografie významné malířky Toyen (1902-1980), která právem patří mezi přední výtvarníky českého a evropského malířství 20. století. Toyen byla členkou řady důležitých avantgardních uměleckých skupin (Devětsil, Skupina surrealistů v ČSR), po emigraci se stala členkou pařížské surrealistické skupiny. Její tvorba i dnes zůstává nedoceněna, často je…

The Ivan Lendl Collection is currently the most complete collections of Alfons Mucha´s posters in the world. It also includes many other examples of Mucha´s art. This monograph comprises newly-produced high-quality colour prints of all the exhibits in the Lendl collection, as well as more than 100 preliminary drawings, sketches, and prints, which allow the reader to take a peek into Mucha´s ´art kitchen.´ 25 photographs documenting Mucha´s Parisian period may also prove to be of particular interest to art lovers. Its wide range and considerable documentary value make this a truly unique publication offering deeper knowledge of all important periods of Alfons Mucha´s work.

Federico Diaz and his team - named E AREA after one of their breakthrough projects of the 1990s - have been working together for more than 15 years, cutting a swathe through the art world and forcing people to re-evaluate the way they see art and the concept of a work of art. Resonance is a superbly illustrated volume which showcases Diaz and E AREA's stunning works, including their latest site specific installation for P.S.1's annual radio broadcast from Art Basel Miami Beach - one of the most important art shows in the world.

Průvodce retrospektivní výstavou, která se koná v Galerii hl. města Prahy. Kniha obsahuje 46 barevných reprodukcí.

ADOLF HOFFMEISTER MONOGRAPHY ABOUT CZECHOSLOVAK ILLUSTRATOR 461 pages GALLERY (2005) 80-86010-86-4, 9788086010861 Shipping 3 KG dimensions 23 × 28 cm FIRST EDITION

Nový svazek edice Fototorst. Emila Medková (1928–1985) patřila mezi nejvýznamnější české fotografy druhé poloviny dvacátého století. Její tvorba byla bezprostředně spjata se surrealismem: v raném období s okruhem mladých autorů soustředěných kolem Karla Teigeho, v závěrečném období s činností Surrealistické skupiny. V letech 1947–51 vytvářela se svým manželem, malířem Mikulášem Medkem, soubory inscenovaných fotografií, od počátku padesátých let se pak zabývala několika volně se prolínajícími tematickými cykly (například Záznamy, Zavřeno), které procházely celou její tvorbou až do smrti. Na přelomu padesátých a šedesátých let se stala čelnou představitelkou informelní fotografie. Přestože své náměty nacházela především v Praze, uskutečnila i obsáhlé soubory z Paříže (1966) a Itálie (1967). Autorem monografie je historik umění Karel Srp, kurátor první souborné výstavy Emily Medkové (2001). Souběžný česko-anglický text.

Monografie vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy v Praze 15.10. 1996 - 5.1. 1997. Výpravná publikace, doprovázející dosud největší přehlídku českého surrealismu, se zaměřuje na jeho historické období mezi r. 1929–1953. Množstvím reprodukcí, dokumentárních fotografií a tematickými statěmi od několika autorů mapuje většinu oblastí, do nichž surrealismus zasáhl a k jejichž proměně přispěl od výtvarného umění, přes literaturu, film až třeba po psychoanalýzu. Osou knihy je aktivita Skupiny surrealistů v ČSR (Štyrský, Toyen, Nezval, Teige, Heisler, Brouk). Dále se zabývá okruhem mladších autorů, seskupených po komunistickém puči kolem K. Teigeho (Tikal, Fára, E. a M. Medkovi, Istler, Effenberger) a přihlíží též ke tvorbě umělců, kteří se ve třicátých letech surrealismem inspirovali, aniž by jej programově prosazovali jako umělecký směr (Rykr, Janoušek, Hudeček, Gross, Kolář, Wachsmann).... celý text

Monografie popisuje uměleckou a životní cestu malíře Zrzavého. Věnuje se i interpretaci jeho díla a uměleckých směrů z kterých vycházelo.

Jan Zrzavý (1890–1977) je jednou z nejvýznamnějších postav českého umění 20. století. Jeho rozsáhlý umělecký odkaz lze interpretovat různými způsoby. Ačkoli byl členem důležitých uměleckých skupin, jeho vnitřní procesy se odehrávaly mimo ně. Místo členění podle životních událostí je vhodnější sledovat opakující se témata, k nimž se Zrzavý dlouhodobě vracel, když nacházel vhodné způsoby jejich vyjádření. Monografie se zaměřuje na klíčové oblasti Zrzavého zájmu, jako je téma tváře, které zkoumal ve svých podobiznách. Tvář pro něj symbolizovala setkání se sebou samým či blízkými osobami. Melancholie, kterou Zrzavý brzy identifikoval jako centrální pocit, je často považována za dominantní prvek jeho díla. Jeho práce zahrnuje podobenství o pokory, pomoci a milosti, ale také polaritu mezi meditací a uvolněnou sexualitou. Zrzavého umění se vyvíjelo v figurální a krajinářské linii, které se vzájemně neprolínaly. V krajinách se postavy objevovaly jen zřídka, neboť ho zajímala různorodost míst. Na konci svého uměleckého života se vrátil k počátkům evropského umění, což reflektuje jeho obdiv k autorům jako byl Leonardo. Tato kniha přináší plastický obraz Zrzavého umění a duše, a slouží jako klíč k pochopení jeho díla.

Kniha Černá slunce: Odvrácená strana modernity, vydaná k výstavě v GVU Ostrava, přináší fascinující pohled na české umění v letech 1928-1942, období plné politických a uměleckých zvratů. Zahrnuje více než čtyřicet osobností - malířů, sochařů, grafiků, fotografů a architektů, z nichž mnozí jsou klíčovými představiteli českého umění. Zaměřuje se na odvrácenou stranu modernity, odhalující přehlížené duševní vrstvy, které formovaly psychické struktury doby. Černá slunce symbolizují "slunce jiných světů", inspirované romantismem, ačkoli pojem avantgarda se stal běžným označením pro moderní projev. V původních avantgardních východiscích z dvacátých let se objevují nové smyslové a významové zdroje. Zvolené časové období je prezentováno jako prostor protikladných stránek, kde se mísí různé směry a názory. Tato kniha je součástí dlouhodobého projektu Arbor vitae, který mapuje důležitá období českého umění, jako jsou Roky ve dnech (1945-1957) a Konec avantgardy (1938-1948). Její hloubka a kontextualizace informací činí tuto publikaci nenahraditelnou.

Fotoreprint všech pěti českých surrealistických časopisů ze 30. let, jež se staly legendou českého moderního umění, aniž by byly přístupné široké čtenářské veřejnosti. Na naléhání mnoha zájemců o moderní české umění vycházejí nyní všechny časopisy v jednom svazku, doplněny vyčerpávající historickou studií historika umění Karla Srpa. Výtisk obsahuje také překlad přednášky André Bretona, nahrané ve studiu brněnského radiojournalu v roce 1935.

Precizní monografie o Štyrského fotografickém díle představuje slavného surrealistu jako jednoho z nejpozoruhodnějších českých předválečných fotografů. Ve všestranném díle malíře, grafika, básníka a esejisty Jindřicha Štyrského (1899-1942), blízkého přítele a spolupracovníka malířky Toyen, má fotografie významné postavení. Fotografoval od začátku dvacátých let, své vlastní fotografické dílo prezentoval v širším měřítku na první výstavě Skupiny surrealistů v ČSR (1935), kde byl zastoupen obsáhlými soubory Žabí muž (1934) a Muž s klapkami na očích (1934). Po těchto cyklech následovalo ještě Pařížské odpoledne (1935). Štyrský byl rovněž vůbec první významný surrealistický fotograf, který zaznamenal legendární zříceninu zámku markýze de Sade La Coste (1932). Hlavní okruhy námětů Štyrského fotografií (pouliční výlohy, cirky, střelnice a funerálie) rezonovaly nejen se surrealistickou poetikou počátku třicátých let, ale pramenily přímo z jeho osobité obrazivosti, odvíjející se od traumatických zážitků z dětství. Autorem monografie je historik umění Karel Srp, kurátor Galerie hlavního města Prahy.

Kniha Z kasemat spánku je prvním souborným vydáním literárního a výtvarného díla Jindřicha Heislera (* 1914 v Chrasti u Chrudimi – 1953 v Paříži). Básnické sbírky (Přízraky pouště, Jen poštolky chčí klidně na desatero, Neznámé cíle, Z kasemat spánku, Daleko za frontou, Na jehlách těchto dní, Zase se třídají roční doby), fotografie objektů, fotografiky (cyklus Ze stejného těsta), ostatní výtvarné práce a filmové scénáře (Minulý týden, Volky nevolky, Země snivců) jsou v knize řazeny chronologicky, oddíl samostatných a příležitostních básní (z let 1941–1953) je zařazen za poslední sbírku. Za vlastním Heislerovým básnickým a výtvarným dílem jsou otištěny dvě jeho eseje (O ilustraci, která není ilustrací; Zázračno a 1947) a dopisy z let 1947–1948. Kniha je doplněna doslovem, statěmi Heislerových současníků a interpretů, chronologickým přehledem a bibliografií jeho díla. Obsáhlý soubor všech básní a jiných textů legendárního surrealisty, přítele Toyen. Obahuje též kompletní Heislerovo výtvarné dílo, většinu textů, které o něm kdy byly napsány, a kompletní bibliografii jeho díla. K vydání připravila a ediční poznámku napsala Zuzana Děťátková.

Jestliže malířské dílo Toyen je díky poměrně nedávné pražské výstavě a následným monografiím poměrně uspokojivě zpracováno, pak stranou pozornosti dosud neprávem zůstávají její knižní ilustrace. Právě studie Lenky Bydžovské a Karla Srpa, zaměřená na knižní ilustrace této české surrealistky (ať již z jejího předválečného působení v Čechách, tak z poválečného francouzského období) a doplněná množstvím reprodukcí, naznačuje, jaké místo zaujímá Toyen v knižní tvorbě. Publikace v úpravě Luboše Drtiny přináší bibliografický soupis knižní tvorby Toyen od Petra Ladmana.

Katalog výstavy, která proběhla v roce 1990 v domě U zlatého prstenu v Praze.

Antologie je zaměřena na americké umění druhé poloviny šedesátých let. Rozhovory, články, fotografie.

Výpravná, tematicky koncipovaná obrazová kniha Bohumil Kubišta – Zářivý krystal přináší nové zhodnocení autora, jemuž nebyla třicet let věnována samostatná pozornost, přestože jde o zakladatelskou osobnost české moderní malby. Zabývá se otázkami utvářejícími Kubištův postoj ke světu. Postihuje, jaký byl jeho vztah k Bohu a náboženství, k životu a smrti, k mužům a ženám, jak se vymezoval vůči své generaci, jak si utvářel vlastní uměleckou cestu, sleduje malířův poměr k barvě a ke zlatému řezu. Na mnoha příkladech ze staršího evropského malířství připomíná obrazy, jimiž se Kubišta zabýval ve svých recenzích a jejichž rozbory se snažil převést do vlastní tvorby. Kniha přináší i některá nepublikovaná díla a na mnoha detailních reprodukcích zkoumá stěžejní Kubištovy obrazy. Zároveň je založena na dosud nezveřejněném archivním materiálu, přinášejícím údaje o nemoci Kubištovy matky, o soudním sporu vyvolaném aférou v kavárně Union i o umělcově podílu na potopení francouzské ponorky Curie. Životopisná část sleduje také další osudy Kubištova odkazu ve dvacátém století, zejména jeho samostatné výstavy, které podstatně ovlivnily následující generace.

Dosud nepublikované fotomontáže a koláže proslulého teoretika českého surrealismu, ale dodnes nedoceněného výtvarníka. Jeho výtvory, kde přední místo zaujímá obnažené ženské tělo, se dotýkají lidských pudových představ a společenských tabu.

Neobvykle zpracovaný katalog ke stejnojmenné výstavě v Galerii hlavního města Prahy.

Monografie postihuje mnohovrstevnatý a mnohostranný vývoj českého moderního umění v období, kdy byl poznamenán nebývalým tvůrčím kvasem. V „kotli“ nabitém mimořádnou energií se tak v rychlém sledu střídaly hlavní tendence : impresionismus a symbolismus, dekadence a expresionismus, kubismus a civilismus. V Čechách se protagonisty svérázně přijímaných směrů stali umělci tzv. generace devadesátých let, kteří založili Spolek výtvarných umělců Mánes (Antonín Slavíček, Otakar Lebeda, Jan Preisler, František Bílek) nebo byli spojeni s okruhem Moderní revue (např. Karel Hlaváček), dále na počátku 20. století představitelé Osmy a budoucí Skupiny výtvarných umělců (Emil Filla, Bohumil Kubišta, Otto Gutfreund, Václav Špála, Josef Čapek) či uměleckého sdružení Sursum, navazujícího programově na předcházející generaci (např. Josef Váchal, Jan Zrzavý). Kniha končí připomínkou skupiny Tvrdošíjní, která jako jediná navázala krátce před skončením první světové války na výdobytky moderního umění, prosazené předválečnou generací. Jedenáct oddílů knihy představuje umělecké osobnosti bez ohledu na jejich generační či skupinovou příslušnost. Tímto členěním podtrhujeme skryté souvislosti, jež často unikaly dobovým reflexím, avšak s odstupem téměř sta let jsou stále očividnější. Z mnohých zastoupených umělců se během doby staly pilíře českého moderního umění.

Reprint původního vydání sborníku z dubna 1933. ER redigoval a vydával Jindřich Štýrský. Texty i ilustracemi do něj přispívala řada osobností soudobé avantgardy. Třetí svazek obsahuje doslov Karla Srpa.

Kniha se zabývá významnou a výtvarně širokou prací Františka Kupky (1871-1957). Sleduje jeho vztah ke Smaragdové desce, předpokladům vzniku jeho abstraktního projevu, mašinismu, geometrii a řecké tradici, zejména Eukleidovi a Platónovi. Zaměřuje se na "pozdního" Kupku po jeho výstavě v pařížské Galerie la Boëtie (1924) a období, kdy byl členem hnutí Abstraction-Création a vytvořil Abstraktní malbu (1930-1932). Kniha analyzuje obsáhlou Série C (1935-1946) a autorovo závěrečné období po pražské retrospektivě (1946), kdy se podílel na činnosti Salon des réalités nouvelles a pravidelně vystavoval. Obsahuje rozbor Kupkova klíčového teoretického díla Tvoření v umění výtvarném, jehož devadesáté výročí vydání si připomínáme v roce 2013. Kniha je doplněna dokumentárními texty od Kupky, Josefa Svatopluka Machara, který v roce 1905 publikoval Kupkovy dopisy, a Richarda Weinera, prvního novináře, jenž psal o Kupkově abstraktní tvorbě. Díky množství reprodukcí z celého světa tvoří základní pramen pro pochopení osobnosti Františka Kupky, klíčové postavy moderního malířství.

Kniha je rozdělená na 2 části. První je část textová 1) Teigova znásilnění, text napsal V. Lahoda a 2) Koláž jako simuntaneita a rozpor napsaná K. Srpem, v druhé části jsou Teigeho koláže. Je vydávaná dvojjazyčně – česky a anglicky.

Katalog expozice českého výtvarného umění z období 1900-1990 ze sbírek Galerie hl.m.Prahy.

Monografie, v níž Vás autor Karel Srp provede životem a dílem Václava Boštíka.

Reprint původního vydání z r. 1930, vydaného J. Štyrským pro okruh přátel. Obsahuje poezii, kresby a povídky eroticky laděné.

Katalog doplňují texty Karla Malicha, Karla Srpa a Zdeňka Sklenáře.

Kniha Karla Srpa věnovaná Františku Kupkovi se zabývá jeho proměňujícím se pojetím abstraktního umění. Soustřeďuje se zejména na Kupkův vztah k neeukleidovské geometrii, lingvistice a soudobé matematice, na souvislosti se sdružením Abstraction-Création a malířem Vasilijem Kandinským. Jejístěžejní otázkou je, nakolik je abstraktní umění spojeno se syžetem, jejž Kupka neopouštěl po celý život, na rozdíl od mladších zástupců nepředmětného umění. Čtenář se tak seznámí s průběhem Kupkova uvažování od Dvoubarevné fugy po samý závěr jeho bohaté tvorby, neztrácející na napětí ani po druhé světové válce. Kniha výjimečným příspěvkem k hlubšímu pochopení motivací a zdrojů Kupkova díla, které je největším českým vkladem do moderního světového malířství.

Doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě konané v Museu Kampa - Sovovy mlýny, jež probíhala v termínu od 27.10.2017 do 11.02.2018.

Kniha, která doplňuje velkou obrazovou monografii Rudolfa Kremličky, obsahuje jednak soubor vlastních malířových textů, a dále shrnuje texty jiných autorů o Kremličkovi: umělecké kritiky, referáty o výstavách, statě historiků, básníků atd.

Kniha shrnuje všechny texty Jindřicha Štyrského vydané za jeho života, včetně několika rukopisných fragmentů. Původně texty vyšly v mnoha dobových časopisech, jejichž originály jsou dnes obtížně dosažitelné (napr. Disk, Pásmo, ReD, Literární kurýr Odeonu, Doba, Surrealismus). Antologie představí Štyrského jako vyhraněného publicistu a editora, stejně jako poutavého životopisce (antologie zahrnuje všechny jeho články o markýzi de Sade).

Tvorba Josefa Šímy (1891 Jaroměř – 1971 Paříž), výrazné osobnosti evropského moderního malířství, nepřestává lákat k novým pohledům a výkladům. Ačkoli Šíma žil od roku 1920 trvale ve Francii, stále udržoval těsné vztahy s českou kulturou a zprostředkovával důležité kontakty. Publikace doprovází stejnojmennou výstavu, soustřeďující se na jeden z Šímových nejcennějších obrazů v majetku Galerie hlavního města Prahy – Návrat Theseův (1933) a na malířův vztah k antické tradici, jenž významně poznamenal celou Šímovu tvorbu. Jedinečnost Šímova přístupu vyvstává ve srovnání s dalšími autory, kteří se k antice také vztahovali, ať to byli Alois Wachsman, Jindřich Štyrský, Emil Filla, nebo Giorgio de Chirico, André Masson, Salvador Dalí či Max Ernst. Publikaci doplňuje výběr ze Šímových vlastních textů z let 1933–1958, jež osvětlují malířovy názory na úlohu a povahu moderního umění.

Kniha je volným vyprávěním autora o období 1971 - 1989 + unikátní fotodokumentace. V roce 1994 vyšla tato kniha, jejíž podtitul je "Povolání Jazzová sekce" a sepsal ji Karel Srp, druhdy vedoucí JS. Na bezmála 300 stránkách Srp popisuje eskapádu Jazzové sekce, všechny vnitřní boje a pnutí s StB.

Příběh demaskované iluse. Erotická próza s autobiografickými rysy zaznamenává první smyslná jinošská vzplanutí a je zároveň i lyrickou sondou do zatuchlých maloměstských mravů v době krátce před l. světovou válkou a během ní.

Další z řady fotoreprintů bibliofilské Edice 69, kterou ve třicátých letech vydával Jindřich Štyrský. Ruské lidové erotické povídky jsou zde doprovozeny erotickými kresbami karikaturisty Františka Bidla, za války nacisty vězněného v Terezíně. Kniha je doplněna souborem dosud nepublikovaných unikátních Bidlových erotických kreseb s ruskými motivy, čtyřmi jeho karikaturami zobrazujícími Jindřicha Štyrského a doslovem historika umění Karla Srpa, který poukazuje na překvapivě blízký osobní vztah mezi karikaturistou Bidlem a surrealistickým malířem a spisovatelem Štyrským. Je zde přetištěna i Štyrského recenze na výstavu Bidlových karikatur.

Kniha poprvé přináší souhrnný vhled do desetiletí 1917–1927, kdy došlo k výraznému rozpětí moderního a avantgardního umění, jehož průběh byl podstatně narušen prvou světovou válkou V devíti samostatných blocích sleduje hlavní témata, jdoucí skrze skupiny jako Tvrdošíjní, Devětsil, Nová skupina, Sociální skupina, Die Pilger, i přes nejrůznější styly, jež tehdejší době dominovaly, jako byl doznívající expresionismus a kubismus, primitivismus a neoklasicismus, sociální tendence a mašinismus, poetismus a artificielismus. Představuje práci více než padesáti malířů, sochařů, grafiků, z nichž mnohé počítáme ke stěžejním osobnostem českého moderního umění, jiní jsou neprávem pozapomenuti, případně patří mezi německy mluvící autory žijící v českých zemích. Čtenář se tak seznámí nejen s širokým panoramatem nejrůznějších uměleckých přístupů, ale získá prostřednictvím obsáhlé chronologie povědomí o vysoké kulturní úrovni prvních deseti let existence samostatného Československa. Publikace je posledním, pátým dílem mnohaletého projektu zkoumajícího osudy moderního umění od devadesátých let 19. století do konce třicátých let 20. století.

Publikace k dlouhodobé expozici v Domě U Zlatého prstenu, která představovala široký záběr současného českého umění.

Obrazově bohatá publikace podrobně sleduje vývoj a proměny umělecké tvorby Toyen a Jindřicha Štyrského ve 20. letech 20. století v ČSR a při jejich prvním pobytu ve Francii. Jejich výrazná tvorba i neotřelé životní postoje vzbuzují po celém světě čím dál větší zájem a otázky. Kniha přináší nový pohled na revoluční malířství těchto dvou světově uznávaných autorů, které vyvrcholilo do podoby artificialismu

Kniha Ikariana je záznamem stejnojmené výstavy Ireny Křivánkové v Musoleu Davida Černého. V knize je vyobrazen cyklus obrazů Ikariana, pohledové fotografie na výstavu, text Karla Srpa a dále rozhovor Karla Srpa s autorkou. Ikariana představuje uzavřený soubor na sebe navazujících, tematicky propojených posledních obrazů Ireny Křivánkové, týkající se krajních okamžiků lidského života, pojatý jako dramatická, souvislá cesta, která má svůj začátek, vyvrcholení a závěr, během níž znázorněné ženské tělo prochází zlomovými zkušenostmi ztráty sebe sama, vnitřního zrcadlení, odpoutání se od pozemského života a opětovného znovuzrození a smíření. Je osobní výpovědí, ve které se autorka ztotožňuje s malovanou postavou, propůjčuje jí vlastní rysy, a stává se tím hlavní účastnicí svých obrazů. Jejich hrdinka podstoupila zkušenosti odtělesnění, probíhající na pomezí světla a tmy jako odvěký vnitřní zápas touhy po očištění.

Schopnost autorky oddělit podstatné od vedlejšího proniká vrstvy osobní zkušenosti, vyzdvihuje základní rysy každodenního okolí, převrací ustálené vazby předmětů, nechává zaznít prvotní živly. Objevuje plynoucí ve stálém, zneklidňujícím, trvalém.

Sartrův dopad na československou kulturu ve druhé polovině 20. století byl mimořádný. Nebyl nikdo podobný, jehož polyfonní hlas by zasahoval do tolika oblastí a jímž by se zabývali vědci i běžní občané, čtenáři i návštěvníci jeho divadelních her. Jeho vliv nezůstal u zobecňujícíchtémat lidské existence, ale dotýkal se i všedních událostí. Zásadní byl jeho odsudek ruské invaze v roce 1968, který je v knize poprvé publikován. Společně se Simone de Beauvoirovou, navštívil Československo čtyřikrát. Zejména jeho návštěvu v roce 1963 lze označit ve 20. století za osudovou, srovnatelnou s návštěvou André Bretona a Paula Éluarda v roce 1935. Kniha, zahrnující na dvě stě fotografií a dokumentů, mimo jiné poprvé doceňuje skutečnost, jak nesmírný vliv měl Sartre na přijetí Franze Kafky, na místní filozofy včetně Jana Patočky, ale i divadelníky. Obsahuje souhrn všech dobových inscenací a množství dosud nepublikovaných ukázek z jejich uvedení. Kniha je zároveň hlubokou analýzou Sartra jako filozofa, dramatika i osoby veřejně činné. Jde o první důsledné zpracování stále naléhavého tématu svědčícího mimo jiné i o tom, že člověk se nemá nechat vláčet životem, ale má jej utvářet.

Kniha Mentis oculis se zabývá stěžejními tématy malířského a teoretického díla Františka Kupky (1871-1957), který jako jeden z prvých umělců na světě zavrhl napodobení vnější reality Rozvinul vlastní pojmosloví, související s přechodem předmětného umění do nepředmětného a bezpředmětného. Pět kapitol sleduje strhující osudy jeho práce od příchodu do Paříže v polovině devadesátých let 19. století, kdy uskutečnil obraz Biblioman, jejž vždy kladl na počátek své tvorby, po závěrečná padesátá léta 20. století, kdy v pozdním věku namaloval významný obraz Samostatná bílá. Jednotlivé oddíly se věnují různým způsobům osvojení si jevové reality a znázornění lidské postavy, protikladu doslovného významu a sousloví cosa mentale, přibližují zvraty mezi základními a doplňkovými barvami, zaměřují se na sen a rozdvojení osobnosti, soustřeďují se na poměr myšlenkové stavbya soudobé architektury. Vzájemně provázaný teoretický půdorys odkrývá styčná rozhraní, týkající se Kupkova přístupu k tělu, duši a duchu, která umožňují zařadit jeho odkaz do bohatých souvislostí s dobovou estetikou, filozofií, teorií vnímání a psychiatrií. Po překonání alegorického a symbolistního období vystavěl Kupka svůj svébytný svět z podnětů poskytnutých mu "očima mysli".

Sestavili Karel Srp mladší (1958) a Josef Vlček (1951). Předmluva Josef Vlček. České překlady textů: Captain Beefheart, Doors, Genesis, Peter Hamill, Jethro Tull, King Crimson, Pink Floyd, Yes... Jazzpetit vydaný Jazzovou sekcí Svazu hudebníků v roce 1979. Obálka Joska Skalník. Kniha, která ovlivnila celou generaci, byť oficiálně vlastně vůbec nevyšla.

Bohatě ilustrovaná monografie představuje jednak Preissigovu dobře známou grafickou tvorbu ze začátku 20. století, jednak zcela originální obrazy, které autor vytvořil ve 20. a zejména ve 30. letech 20. století. Tehdy se Preissig přestal intenzivně věnovat grafice a vrátil se k volnému malířskému dílu. Experimentoval s výtvarnými materiály a barvami a začal nově zkoumat možnosti abstraktního malířského jazyka. Obsahuje rozhovor s Pressigem z roku 1931 a Preissigovu biochronologii.

Jazzová sekce SH 1982, překlad Pavel Janský, Kateřina Pospíšilová, Miloslav Žilina, foto Daniela Horníčková, Ludvík Hradílek a další.

Publikace ke stejnojmenné výstavě v Galerii hlavního města Prahy, Dům U Zlatého prstenu, 26.10.2005 - 8.1.2006.

Antologie je zaměřena na americké umění druhé poloviny šedesátých let. Rozhovory, články, fotografie.

Pojem hieroglyf nabyl v 19. století na výrazné mnohoznačnosti. Zbavil se souvislosti se svým původním smyslem: psalo se o alegorickém hieroglyfu, o snovém hieroglyfu, o společenském hieroglyfu. Hieroglyf se změnil v metaforu pro vnitřní obraz a vnitřní model, používanou i na charakterizování básnické tvorby. Obrat v pojetí hieroglyfu nastal zejména po rozlišení na alegorický symbol a nevědomý symbol. Kniha Stíny hieroglyfů, rozvržená do pěti kapitol, sleduje rozdílné přístupy k hieroglyfu a alegorii, vůči níž se odlišně vymezovali filozofové, teoretici umění a sami umělci. Přestože se alegorie stala jedním z hlavních nepřátel moderního umění a byla silně kritizovaná avantgardou, dlouhodobě přežívala a zasáhla i umělce, u nichž by se dala sotva očekávat. Jedním z nich byl i Vladimír Boudník.