Jaroslav Vokoun Books

Publikace je určena všem majitelům papoušků společníků. Pomůže pochopit mentalitu a potřeby opeřených mazlíčků. Informace vám mohou pomoci usnadnit vzájemné soužití, aby přinášelo potěšení oběma stranám. Tato vázaná kniha je komplexním průvodcem každodenní péčí o vašeho ptačího mazlíčka.

Pozoruhodný portrét Martina Luthera vychází u příležitosti velkého výročí reformace (1517–2017). Jaké byly Lutherovy duchovní kořeny? Jaké měl zázemí a na čem stavěl duchovní život? Nebyl spíše reformátorem zbožnosti a pastýřem duší než kritikem nešvarů či napravovatelem církevních pořádků? Prof. Vokoun čerpá ze solidních pramenů a odborné literatury, přitom ale píše esejistickou formou, což knize dodává čtivost a přístupnost pro široké spektrum čtenářů. S užitkem si ji přečte akademik, který se zabývá teologií či religionistikou, ale i každý křesťan, který chce obnovit svou víru či „teologii srdce“ ze stejných zdrojů, z jakých čerpal sám Luther.

Hlavním tématem knihy je působení Boží prozřetelnosti a citlivost pro setkání s Bohem ve světě a v dějinách. Není cesty k Bohu mimo tento svět, ale jen skrze něj. A není cesty k Bohu mimo dějiny, ale jen skrze ně. Jak Bůh zasahuje do světových dějin i do dějin národních společenství? Jak se z duchovního hlediska prolínají „velké“ dějiny s osobním příběhem každého z nás? Jak Hospodin odpovídá na přímluvné modlitby věřících? Co si moderní myšlenkové proudy z teologie dějin vzaly a co naopak ponechaly stranou? A jak na to vše reaguje soudobá teologie? Tyto otázky nejsou něčím odtažitým. Autorův pokus o obnovu teologie dějin vyrostl z jeho vnitřního duchovního zápasu. Poctivé referování o klasických i méně známých proudech teologie dějin tudíž doplňují kapitoly o osobní zbožnosti a spiritualitě i o tvorbě vlastního teologického úsudku. Smyslem není pouhá odpověď na akademické otázky, ale prohloubení našeho duchovního života.

Kniha představuje české patrony nejen jako výjimečné historické osobnosti, jejichž význam přesahuje církevní rámec. Díky antropologicko - lékařskému průzkumu se může čtenář seznámit i s jejich podobou, tělesnými vlastnostmi a zdravotním stavem. Výzkum pozůstatků může, vedle důkazu věrohodnosti, často odpovědět i na otázky, týkající se příčiny smrti, stop násilí dokládajících martyrium a objasnit i následnou manipulaci s tělem a později s ostatky.

Úvod do teologické interpretace Písma. Docent Jaroslav Vokoun, vyučující na katedře filosofie a religionistiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity, vychází ze své pedagogické a pastorační praxe. Ukazuje možnosti, jak číst Bibli v duchovní tradici křesťanské církve a současně s využitím poznatků moderní biblické hermeneutiky. V úvodní, obecně srozumitelné části je čtenář krátkými názornými texty uveden do toho, co znamená číst křesťansky Bibli ve společenství se Vzkříšeným a jeho lidem všech dob. Poté se seznámí se stručně formulovanými pravidly četby Písma ve shodě s jednotlivými křesťanskými konfesemi a vykladačskými školami, a pak se může ponořit hlouběji do problematiky patristicko-středověkého způsobu četby, sledovat proměny výkladu některých biblických míst v dějinách či působení biblických textů na dějiny církve a světa nebo se nechat obohatit způsobem četby Písma očima umělců. Kniha obsahuje sbírku kázání na Skutky apoštolů, dokládající možnost číst Bibli odborně poučeně a současně s užitkem pro osobní život víry i práci církve, a v závěru nabízí čítanku s ukázkami základních textů od Melitona ze Sard přes Tomáše Akvinského a reformátory až k Bonhoefferovi a Petrovi Pokornému.

Po úvodní části o fyzikálních základech světla radí kniha uživatelům nejrůznějších typů bytů k volbě osvětlovacích prostředků. Doprovází text náčrty, fotografiemi i návody k zhotovení svítidel. Všímá si i vedlejších činitelů ovlivňujících osvětlení (malba atd.).

Setkání tradic a jejich proměny se dnes staly žhavým společenským tématem. Pokus o porozumění tomu, jak tradice obecně fungují a jak se proměňují, nabízí monografie týmu českých a německých badatelů, spolupracujících na projektu Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Autoři osvětlují tradici z hledisek filosofie, filologie, sociologie, teorie systémů a dalších disciplín. Autoři: Siegfried Wiedenhofer, Urs Espeel, Blahoslav Fajmon, Johann Evangelist Hafner, Světla Hanke Jarošová, Bedřich Jetelina, Tomáš František Král, Július Pavelčík, Ilja Srubar, Vojtěch Šimek, Hartmann Tyrell, Hans-G. Ulrich, Jaroslav Vokoun

O ženách-teoložkách se obvykle hovoří v kontextu feministické problematiky, ale jaká je teologie žen, které se nezaměřují na své ženství či sexuální orientaci? Autor se ve svých předchozích publikacích ptal, „jak dělat teologii po konci novověku", a nyní se rozhodl „naslouchat teoložkám". Představuje devět autorek s různými inovativními přístupy, od modifikací klasického teologického realismu v postmoderním kontextu až po poetické, narativní, dramatické, postkriticko-personalistické a ekumenicko-liturgické přístupy. Tyto směry jsou v souladu s klasickou křesťanskou ortodoxií a zároveň schopny komunikovat evangelium v současné době. Kniha začíná studií Petry Kriegelové o teologii Dorothy Leigh Sayersové, která je považována za předchůdkyni dnešních teoložek. Z této studie vyplývá, že současné přístupy nejsou zcela nové, ale navazují na obrat v teologii, který reprezentují teologové a literáti ze skupiny Inclings (Sayersová, C. S. Lewis, Tolkien aj.) z poloviny 20. století. „Kristus z Kréda" a „člověk z ulice" se mohou v perspektivě představených teologií znovu setkat a dorozumět. Jaroslav Vokoun, vedoucí Centra ekumenické teologie při Teologické fakultě JU v Českých Budějovicích, se specializuje na současnou systematickou a ekumenickou teologii.

Tato kniha se zaměřuje na postkritický směr v současné angloamerické teologii, který sdílí kritiku moderny s postmodernisty, avšak vyhýbá se nihilistickým a relativistickým důsledkům. I když nemáme absolutní jistotu, můžeme mít dostatečnou jitotu a rozumnou víru, která nám umožňuje porozumět. V první části autor zkoumá hlavní inspirace postkritické teologie, jako jsou filozofie poznání Michaela Polányiho, Austinova filozofie jazyka a nové pojetí racionality a tradice u MacIntyrea. Druhá část se zaměřuje na teology navazující na G. A. Lindbecka, včetně těch, kteří jeho přístupy kriticky reinterpretují, a představuje také Th. Odena jako solitéra. Postkritická teologie je ekumenická, zahrnující široké spektrum teologů od římskokatolických po baptisty a menonity, s významným ohlasem mezi evangelikálními autory. Spojuje je respekt k Písmu svatému a ocenění tradice a společenství při jeho výkladu, stejně jako vědomí částečnosti našich výpovědí. Tato teologie se vyrovnává se současnou kulturou a vědeckými standardy. Kniha se však neomezuje pouze na přehled teologického uvažování, ale klade si otázku, „jak dělat teologii dnes“. Inspirována Polányho teorií vědeckých objevů, vybízí k teologickému objevování, které zahrnuje „indwelling“, bohoslužebný kontakt s teologickou skutečností a otevřenost k jejímu poznání.

Tato studie se věnuje dynamice křesťanské tradice v perspektivě humanitních a společenských věd. S využitím Gadamerovy filosofické hermeneutiky, Lotmanovy a Uspenského kulturní a historické sémiotiky a Luhmannovy systemické teorie navrhuje autor tři modely, které umožňují lépe pochopit pohyb a proměny křesťanské tradice a aktivně se účastnit na jejím dnešním utváření.

Tato práce zkoumá metodologii, která byla v německé oblasti základem dokumentů ekumenického konsensu, především ekumenickou metodologii Edmunda Schlinka a jeho spolupracovníků a pokračovatelů v Ekumenickém pracovním kruhu evangelických a katolických teologů. Zvažuje vhodnost této metodologie pro naše prostředí, modifikuje ji a snaží se rozvinout její podněty. V druhé části je metoda aplikována na českou ekumenickou situaci, konkrétně na problematiku jednoty církve a dynamiky ekumenických procesů v české reformaci, dále na otázky duchovenské služby, apoštolské sukcese, mariologie a liturgické modlitby církve. Práce ukazuje, že rozvíjení vztahu k české reformaci a jí předcházejícímu reformnímu hnutí jako společné primární struktuře našich církví ve smyslu Schlinkovy metodologie představuje významný ekumenický potenciál. Česká reformační minulost nepředstavuje překážku pro sblížení církví, naopak, i v tak obtížných otázkách, jako je pojetí jednoty církve, duchovenské služby, mariologie aj. by návrat evangelických církví k vlastní reformační minulosti vedl ke sblížení s církvemi katolického typu včetně římskokatolické.

Ač žily křesťanské církve po staletí ve vzájemném odcizení a nezřídka procházely obdobími sporů a nepřátelství, vzrůstaly zvláště ve 20. století snahy o vzájemné poznávání a spolupráci. Mimořádným přínosem na této cestě je dílo předního znalce světové ekumeny H. Schütteho, který přehledně shrnuje, co všechny křesťanské církve spojuje. Překvapivě tu vyniká shoda katolických, reformačních i ortodoxních tradic. Předmluvu k českému vydání napsali: Miloslav kardinál Vlk, Pavel Smetana, předseda Ekumenické rady církví a biskup František Radkovský.

Co jsou to církevní dějiny? Jaké je jejich postavení v rámci ostatních historických oborů? A jaký mají vztah k církevním společenstvím a jejich teologiím? Jsou církevní dějiny perspektivní disciplínou? A pokud ano, v čem tkví jejich přínos? Představují v dnešní době kreativní a novými impulsy a inspiracemi nabitý projekt, nebo pouze okrajovou složku historie, spíše jen trpěnou? Která témata církevních dějin jsou dnes nosná, které oblasti by měly být zpracovány? Autoři jednotlivých esejů - historikové, teologové i společenskovědní badatelé - se v této publikaci snaží na jedné straně vystihnout specifika církevních dějin jako historického oboru, a na straně druhé poukázat na rozmanité vazby, které existují mezi historiografií, církevní historiografií a některými příbuznými obory.