»... Seit einiger Zeit ist es mir, als hätte ich die Ellenbogen frei bekommen, als hätte ich Mittel und Wege gefunden, mich auszusprechen, auszudrücken, mich künstlerisch auszuleben, und während ich früher des Tagebuchs bedurfte, um, nur fürs Kämmerlein, mich zu erleichtern, finde ich jetzt novellistische, öffentlichkeitsfähige Formen und Masken, um meine Liebe, meinen Haß, mein Mitleid, meine Verachtung, meinen Stolz, meinen Hohn und meine Anklagen- von mir zu geben ... Das begann glaube ich, mit dem ›Kleinen Herrn Friedemann‹.« Thomas Mann an Otto Grautoff, 21. Juli 1897
Významný starověký filozof a přírodovědec vymezuje základní aspekty lidské povahy. Výklad postihuje některé důležité rysy lidského charakteru (např. licoměrnost, neotesanost, úlisnost, skrblictví, hrubost, zbabělost). Snaha přiblížit psychickou stránku člověka z hlediska dobového stupně poznání.
Autor, profesor dějin hudby na římské univerzitě, prostudoval stovky dopisů, které Mozart napsal otci, matce, sestře, ženě Konstanci, stejně jako desítkám přátel a obdivovatelů. Dopisy, plné slovních hříček, číselných symbolů, zednářských tajných sdělení, ale taky lascívních, velmi důvěrných vzkazů, umožnily Claudiovi Casinimu vytvořit dosud nevídaně autentický portrét geniálního hudebníka.
Spis O dobrodiních napsal Seneca již ke konci svého života a zabývá se v něm společenskou morálkou, otázkami poskytování a přijímání dobrodiní, vděkem a nevděkem. Filozofické úvahy jsou zpestřeny množstvím příkladů ze života, takže se dovídáme i leccos zajímavého o způsobu života a mravech tehdejší římské společnosti.
Na přelomu 1271 - 1272 se vypravili do Orientu tři benátští kupci z urozeného rodu Polů. Dostali se až do Číny, zpátky se poté vraceli námořní cestou přes Indočínu, Indonésii, Cejlon a Indii až k Perskému zálivu. Marco Polo byl ovšem mezi tím nějaký čas v Chánových službách.
Jediná dochovaná soudní řeč z období římského císařství.
Apuleiova „Apologie“ neboli „Vlastní obhajoba proti nařčení z čarodějnictví“ je řeč, kterou Apuleius pronesl na svou obranu před soudem a která mu zachránila život. Ve své psané formě byla autorem upravena pro publikaci, nicméně stále je svou povahou apologií. Je to jediná dochovaná latinská soudní apologie z císařské doby. Apuleius využívá svých rozsáhlých znalostí i svého rétorského umění a vyvrací obžalobu bod po bodu, počínaje obviněním z čištění zubů (!) až po pitvání ryb, které prováděl prý za magickými účely.
Prémie Antické knihovny 1986-1987.
Projevy, články, privátní zápisky k významným osobnostem světového malířství - Raffael, Courbet, van Gogh, Modigliani, Grosz, Picasso, De Chirico, Birolli, Vacchi, Pollock. Úvodní slovo a výběr reprodukcí výtvarných děl: Jiří Kotalík. Ilustrace: díla Raffaela, Courbeta, van Gogha, Modiglianiho, Picassa, De Chirica, J. Polocka, R. Gattusa a d. První vydání.
Obsahuje: Platón, Xenofón, Cicero, Petronius, Seneca, Lúkiános. Svazek seznamuje s dalšími žánry starověkého písemnictví, s filozofickým a politicko-filozofickým dialogem a se satirou, satirickým románem, dialogem a dopisem.
Antické sentence. Předmluva: Již staří Římané dělali to a ono - to bývalo zaklínadlo, které někdy pomáhalo omlouvat jednání, jehož správností si člověk nebyl jist, jindy varovalo před domýšlivou hrdostí na originalitu současné doby, jindy upozorňovalo na hodnoty všelidské a všečasové. Vybrali jsme pro vás z bohaté pokladnice antické literatury hrst příkladů, jak již staří Římané (a před nimi staří Řekové) dovedli vidět světlo a stín vzdělání, dobré i špatné vlastnosti člověka a různé aspekty vztahů mezi lidmi a formulovali mnohé pocity stejně jako lidé dvacátého (jednadvacátého) století. ... Přestože žijeme ve světě úplně jiném, některé myšlenky nás udivý tím, že byly formulovány tak, že mají platnost dodnes, i když se dnešní čtenář nemůže do písmene se vším ztotožnit, vše přejímat jako vidění světe. Václav Bahník Je to kniha plná citátů a přísloví.
Cato starší o stáří je filosofické pojednání o stáří ve formě dialogu, zabraného povětšině Catonem starším, jenž na žádost Gaia Laelia a Scipiona Aemiliana vykládá svůj pohled na lidské stáří.
Apuleinův román – jediný v celistvosti uchovaný z celého římského písemnictví – o proměně lehkomyslného římského mladíka Lucia v tvrdohlavého ušatce a jeho strastiplné celoroční úsilí o dosažení lidské podoby stal se bestsellerem starověku a pro svou úspěšnost byl již tehdy nazván Zlatým oslem (původní titul je Proměny). Není divu. Je tu mnoho přitažlivého i pro dnešního čtenáře: mladý, urozený hrdina prožívá četná a rozmanitá dobrodružství, trpí, strádá, ale nakonec se přece dočká šťastného konce. K hlavní linii vyprávění se cestou přidává mnoho dalších. Před čtenářem vystupují čarodějnice, nebožtíci, duchové, nevěrné ženy, ukrutní páni, záhadný drak, lupiči, únosy, vraždy, ale nechybí ani pohádka – jedna z nejkrásnějších ve světové literatuře – magie, zasvěcování do božských mystérií. Apuleinův vynikající román inspiroval starověké i novodobé básníky a umělce, Boccaccio, Morlini a jiní novověcí spisovatelé se zhlédli v některých motivech, stejně jako La Fontaine, Molière, Corneille nebo náš Vrchlický.
Focusing on the mental struggles of Annaeus Serenus, Seneca the Younger offers a Stoic perspective on overcoming anxiety and discontent in "Peace of Mind." Written between 49 and 62 A.D., this dialogue serves as a guide for achieving tranquility through self-reflection and rational thought. Seneca emphasizes the importance of maintaining a steady, joyful mindset, encouraging readers to cultivate a peaceful existence free from extremes of emotion. The work remains relevant for those seeking to navigate modern life's challenges with Stoic wisdom.
Soubor obsahuje: Vzpomínky na Sókrata, Hostina, Sókratova obhajoba, Hierón neboli Kniha o tyranidě, Agésiláos. Přeložil, poznámkami, seznamem vlastních jmen a ediční poznámkou opatřil Václav Bahník. Předmluva Ludvík Svoboda.
Ailiános: Z dopisů, Alkifrón: Dopisy rybářů, Dopisy vesničanů, Dopisy příživníků, Dopisy hetér, Aristainetos: Dopisy, Filostratos: Milostné dopisy, Lúkiános: Hovory hetér, Theofylaktos: Z dopisů. Milostné dopisy hetér patří k pozdním výtvorům řecké literatury. Jsou to elegantně a pikatně líčené scény řeckého života a představují nesmírně cenný kulturně historický pramen k poznání soukromého života řeckého člověka. Známe jména bezmála sto padesáti řeckých hetér – kněžen lásky –, jejichž milostné listy nic neztratily na svém půvabu dodnes. Vždyť kromě pouličních holek bylo mezi nimi mnoho mladých žen, které absolvovaly zvláštní školy pro hetéry, osvojily si bezvadné společenské chování, dovedly zpívat, tančit, hrát na různé nástroje, ale vyznaly se i v literatuře a ve filosofii. Není divu, že hetéry byly pro své estetické i etické hodnoty nezřídka i trvale milovány. Názor tehdejší společnosti na tyto umělkyně lásky, oddávající se mužům sice za peníze, ale většinou podle vlastního zalíbení, nebyl dotčen pokřivujícím vztahem soukromého vlastníka k bytosti hmotně i duchovně podřízené. V této rozkošné knížce milostné korespondence hetér se zvlášť zřetelně zrcadlí lidské vztahy ve světě antiky, vábící současného člověka, zmítaného rozpory moderní civilizace, svou kouzelnou bezprostředností a otevřeností.
Sokratův žák zachycuje svého mistra jako člověka, který v přátelském posezení u vína po skončené hostině je iniciátorem vtipných hovorů a diskusí o mezilidských vztazích, přičemž nikdy nezkazí zábavu.
