The plot revolves around a theater company interrupted by six incomplete characters seeking a writer to finish their narratives. This unique encounter blurs the lines between fiction and reality, as the characters express their frustrations and desires to be fully realized. The play explores themes of identity, existence, and the creative process, challenging traditional storytelling conventions and engaging the audience in a philosophical dialogue about the nature of art and authorship.
Molière, a master of French comedic drama, honed his craft while performing with traveling troupes before gaining recognition in Paris. His controversial play "Tartuffe," which premiered in 1664, critiques religious hypocrisy through the story of Orgon, who is deceived by the false piety of Tartuffe. Initially censored due to its satirical take on religion, the play underwent revisions before achieving success at the Palais-Royal theatre. This edition features Curtis Hidden Page's translation and an introduction by John E. Matzke.
Kniha Co to tu šumí? Blankytný vesmír obsahuje výběr z básnické tvorby
Vladimíra Mikeše z let 2019 až 2022. Navazuje na předešlou sbírku Odkud to
přichází? (2021) a editoři Antonín Petruželka a Jonáš Hájek za spolupráce
Anity Krausové a Hany Tomkové vybírali z 1824 básní. Provedli redukci na
konečný počet 184 básní (36 z roku 2019, 71 z roku 2020, 51 z roku 2021 a 26 z
roku 2022), přičemž se snažili, aby v nové knize byly zastoupeny pokud možno
všechny okruhy či linie autorovy tvorby (z hlediska témat i poetiky), včetně
typu „ready-mades“ (využití textů z médií či z Bible). Autor mluví o této své
tvorbě jako o básnickém deníku. Datum na konci každé básně proto označuje den,
kdy byla dopsána. S výjimkou začátku knihy editoři respektovali chronologický
sled vybraných textů. Stejně jako u předešlé knihy Odkud to přichází? se opět
setkáváme s originální reflexí, hlubinným tázáním po smyslu existence člověka,
po jeho ukotvenosti v jazyce a místě.
Autor zve diváky a také čtenáře na malé náměstíčko v Benátkách v době karnevalu. Pověstný temperament Benátčanů a Benátčanek slibuje hodně zábavy s děvčaty i zralými ženami, které touží po vdavkách, spoustu veselí i svárů mezi nimi i s prchlivými nápadníky. Svou roli sehrají na náměstíčku i Napolitáni „lepšího původu“, zvlášť kavalír, který ač je na mizině, dokáže pohostit Benátčany a užívá si jejich radosti ze života. Hra, která se často objevuje na divadelních scénách, vychází v překladu V. Mikeše a J. Vladislava jako 184. svazek edice D.
Sbírka Odkud to přichází? obsahuje výběr z básní, které Vladimír Mikeš napsal po vydání sbírek Pozdní sběr a Poemy (2015), a to od konce roku 2015 do konce roku 2018. Tematicky se kniha mj. vrací až k předválečným událostem, jejichž je Mikeš živým pamětníkem, ale je především originální reflexí, hlubinným tázáním po smyslu existence člověka, po jeho ukotvenosti v jazyce a místě. Znovu se můžeme zaposlouchat do nezaměnitelné melodie, jakési světelné materie řeči, která – aniž víme, odkud přichází – s podivuhodnou improvizační jistotou dávkuje motivy času, lásky, přátelství, paměti, ale i politiky a všudypřítomné otázky proč psát. U tvorby z tohoto období zdůrazňuje básník její deníkovost, avšak kvůli rozsahu svazku a zčásti také kvůli opakování motivů známých již z Poem nebo z próz byla dána přednost redukci, a tedy vlastně porušení původních deníkových vazeb mezi sousedícími texty: z celkového počtu 1132 textů bylo nakonec publikováno 157 básní. Kromě editora Antonína Petruželky a autora Vladimíra Mikeše se na výběru textů podílel také Jonáš Hájek.
Po nedávné publikaci O dramaturgii od Miloslava Klímy přichází volně navazující oborově bilanční svazek – tentokráte k tématům divadelní antropologie. Autorem esejí je profesor Vladimír Mikeš (1927), známý a respektovaný překladatel, kritik, esejista, básník, spisovatel a pedagog. Součástí publikace je soubor dokumentace k nedlouhému působení Katedry divadelní antropologie na pražské DAMU (1999–2003), kterou profesor Mikeš založil a vedl, a dále i soupis literatury ke studiu divadelní antropologie.
Editor Jan Dvořák. Vydáno ve spolupráci s Výzkumným pracovištěm KALD DAMU / NAMU v Praze.
Čtveročas vznikl v roce 1987, o třicet let později autor rukopis románu výrazně přepracoval a rozšířil. Do jisté míry bilanční román Čtveročas je neobyčejně složitou, ale geniálně kompozičně provedenou úvahou o tom, co znamená vyslovit vlastní příběh,
o průrvě, která zeje mezi skutečností a její zapsanou reflexí, životem žitým a psaným, což je téma, které Vladimír Mikeš sleduje celým svým dílem, ale při jehož zpracování (snad vedle některých poem) nikdy nesáhl tak hluboko do své lidské zkušenosti
In Arpagone, Il protagonista della commedia, l'avarizia ha soffocato ogni sentimento e offuscato ogni residuo barlume di coscienza. Sordido, autoritario, egoista, egli progetta di sistemare i suoi due figli, Elisa e Cleante, secondo il proprio tornaconto, senza alcun rispetto per la loro volontà e i loro affetti. Il denaro è il suo demone, il suo assoluto, la passione che io devasta. Dietro la figura tradizionale dell'avaro, che molto deve a Plauto, Molière lascia intravedere un personaggio del XVII secolo, un ricco borghese parigino con l'anima del finanziere e dell'affarista che sarà propria dei suoi epigoni balzachiani, da Grandet a Mercadet. Molière non è un censore dei vizi né un pedante apologeta della moderazione: si limita a ritrarre gli uomini come sono, a disegnare campioni di dissennatezza, monomaniaci in bilico tra commedia e tragedia che suscitano il riso ma anche amare riflessioni sulla natura umana.
Vladimír Mikeš se narodil 11. srpna 1927 v Chocni. Vystudoval bohemistiku, romanistiku a komparatistiku na FF UK v Praze (1951). Byl žákem a později spolupracovníkem Václava Černého. V letech 1955 až 1992 byl ve svobodném povolání; střídavě pracoval v dělnických profesích. Od roku 1992 přednáší na pražské DAMU, v letech 1997 až 2000 byl jejím děkanem; založil tam katedru divadelní antropologie. V roce 2012 získal Státní cenu za překladatelské dílo. Překládal z ruštiny, italštiny, španělštiny, portugalštiny, francouzštiny a němčiny poezii, prózu, divadelní a rozhlasové hry a eseje. Sestavil několik antologií (mj. Přerušený ráj, Francouzský symbolismus, Pět romantických siluet, Písně portugalských trobadorů, Šťastná setkání, Tanec živlů) a na dalších se podílel (Vzdálený slavíkův zpěv, Modří husaři, Kéž hoří popel můj). Do italštiny překládal českou poezii (mj. dílo Jiřího Ortena). V roce 2009 vyšlo jeho celoživotní překladatelské dílo, Dantova Božská komedie. Ze svých studií a esejů o divadle a literatuře vydal knižně: Divadlo španělského zlatého věku, Divadlo francouzského baroka, Proč psát a Maria Tauberová. Kromě divadelních a rozhlasových her napsal řadu próz. Z nich dosud vyšly Zmizení (1969), Zednická novela (1974), Škodlivý prostor (2012) a Plovárna Léthé (2013). Básně ještě knižně nepublikoval. Souborné básnické dílo Vladimíra Mikeše nyní vychází v nakladatelství Kniha Zlín v autorově uspořádání.
Goldoni, který ve své dramatické tvorbě vycházel z klasické italské dell´arte, vytvořil i pozoruhodnou trilogii, která je známá pod titulem Letní byt. Svůj komediální talent tentokrát zamířil kriticky na „společenskou smetánku“ své doby, která podlehla módě odjíždět z města na venkov na letní byt a neváhala se i zadlužit, jen aby společensky obstála. Autor se však neodolatelně baví i propletencem milostných vztahů. Spolu s autorem se pobaví i dnešní čtenář, který sleduje vtipné zápletky a ocení i jeho pronikavý pozorovací talent. Vychází v překladu Vladimíra Mikeše jako 121.
