Výbor z veršů a ukázky z myšlenek představitelů francouzského symbolismu, básnického a uměleckého směru, který se ve Francii zformoval v druhé polovině 19. století a jehož vyznavači se snažili dobrat jakési tajemné podstaty jsoucna za běžnou hranicí lidského poznání, přičemž jako prostředek k vyjádření jim sloužily básnické symboly. Pořadatel Vladimír Mikeš, který je si vědom různého chápání symbolismu co do obsahu a zejména co do časového vymezení, uvádí zde chronologii od r. 1870 do r. 1910 a zařazuje tvorbu 29 autorů. Studii o francouzském symbolismu napsal Jan O. Fischer.
Sbírka Odkud to přichází? obsahuje výběr z básní, které Vladimír Mikeš napsal po vydání sbírek Pozdní sběr a Poemy (2015), a to od konce roku 2015 do konce roku 2018. Tematicky se kniha mj. vrací až k předválečným událostem, jejichž je Mikeš živým pamětníkem, ale je především originální reflexí, hlubinným tázáním po smyslu existence člověka, po jeho ukotvenosti v jazyce a místě. Znovu se můžeme zaposlouchat do nezaměnitelné melodie, jakési světelné materie řeči, která – aniž víme, odkud přichází – s podivuhodnou improvizační jistotou dávkuje motivy času, lásky, přátelství, paměti, ale i politiky a všudypřítomné otázky proč psát. U tvorby z tohoto období zdůrazňuje básník její deníkovost, avšak kvůli rozsahu svazku a zčásti také kvůli opakování motivů známých již z Poem nebo z próz byla dána přednost redukci, a tedy vlastně porušení původních deníkových vazeb mezi sousedícími texty: z celkového počtu 1132 textů bylo nakonec publikováno 157 básní. Kromě editora Antonína Petruželky a autora Vladimíra Mikeše se na výběru textů podílel také Jonáš Hájek.
Vstupní, nejproslulejší ze tří dílů proslulé Božské komedie, jednoho ze základních literárních děl, které už osm století upoutává pozornost čtenářů na celém světě. Dante Alighieri (1265–1321), básník a učenec, který mimo jiné stojí u základů spisovného italského jazyka, shrnul ve svém nejvýznamnějším, neobyčejně důmyslně komponovaném díle veškeré vědění své doby. Na pouti záhrobní říší, která je symbolickým obrazem lidského života, od prvotního hříchu až po spasení a probuzení k věčnému životu, autora provází římský básník Vergilius. Báseň, napsaná v sugestivních terciích (odpovídajících základnímu principu čísla 3, podle něhož je epos sestaven), je od 19. století výzvou pro nejlepší české překladatele (J. Vrchlického, O. F. Bablera a další). Do této řady patří i nejnovější překlad Vladimíra Mikeše.
Kniha Co to tu šumí? Blankytný vesmír obsahuje výběr z básnické tvorby
Vladimíra Mikeše z let 2019 až 2022. Navazuje na předešlou sbírku Odkud to
přichází? (2021) a editoři Antonín Petruželka a Jonáš Hájek za spolupráce
Anity Krausové a Hany Tomkové vybírali z 1824 básní. Provedli redukci na
konečný počet 184 básní (36 z roku 2019, 71 z roku 2020, 51 z roku 2021 a 26 z
roku 2022), přičemž se snažili, aby v nové knize byly zastoupeny pokud možno
všechny okruhy či linie autorovy tvorby (z hlediska témat i poetiky), včetně
typu „ready-mades“ (využití textů z médií či z Bible). Autor mluví o této své
tvorbě jako o básnickém deníku. Datum na konci každé básně proto označuje den,
kdy byla dopsána. S výjimkou začátku knihy editoři respektovali chronologický
sled vybraných textů. Stejně jako u předešlé knihy Odkud to přichází? se opět
setkáváme s originální reflexí, hlubinným tázáním po smyslu existence člověka,
po jeho ukotvenosti v jazyce a místě.
Je to muž, který, jak se říká, jde s dobou. Má účast na jejích „radostech a nadějích, smutcích a úzkostech“, abych citoval úvodní slova koncilní konstituce Gaudium et spes.
Vladimír Mikeš se narodil 11. srpna 1927 v Chocni. Vystudoval bohemistiku, romanistiku a komparatistiku na FF UK v Praze (1951). Byl žákem a později spolupracovníkem Václava Černého. V letech 1955 až 1992 byl ve svobodném povolání; střídavě pracoval v dělnických profesích. Od roku 1992 přednáší na pražské DAMU, v letech 1997 až 2000 byl jejím děkanem; založil tam katedru divadelní antropologie. V roce 2012 získal Státní cenu za překladatelské dílo. Překládal z ruštiny, italštiny, španělštiny, portugalštiny, francouzštiny a němčiny poezii, prózu, divadelní a rozhlasové hry a eseje. Sestavil několik antologií (mj. Přerušený ráj, Francouzský symbolismus, Pět romantických siluet, Písně portugalských trobadorů, Šťastná setkání, Tanec živlů) a na dalších se podílel (Vzdálený slavíkův zpěv, Modří husaři, Kéž hoří popel můj). Do italštiny překládal českou poezii (mj. dílo Jiřího Ortena). V roce 2009 vyšlo jeho celoživotní překladatelské dílo, Dantova Božská komedie. Ze svých studií a esejů o divadle a literatuře vydal knižně: Divadlo španělského zlatého věku, Divadlo francouzského baroka, Proč psát a Maria Tauberová. Kromě divadelních a rozhlasových her napsal řadu próz. Z nich dosud vyšly Zmizení (1969), Zednická novela (1974), Škodlivý prostor (2012) a Plovárna Léthé (2013). Básně ještě knižně nepublikoval. Souborné básnické dílo Vladimíra Mikeše nyní vychází v nakladatelství Kniha Zlín v autorově uspořádání.
Druhé vydání žádané knihy Vladimíra Mikeše Divadlo španělského zlatého věku je jedinou monografickou publikací na českém knižním trhu věnující se nejslavnějšímu období španělského divadla. V jednotlivých kapitolách jsou představeni autoři divadelních her renesance a baroka a stručně jejich inscenační praxe. Zvláštní kapitoly jsou věnovány životu a dílu Lope de Vegy a Calderóna de la Barky. Hlavní důraz je kladen na umělecké i lidské působení jednotlivých autorů na jejich současnost a zpětně také duch doby odražený v jejich díle. Kniha je (kromě řady faktografických údajů) souborem interpretačních esejů. Autor tu na podkladě divadelních her a historických údajů přináší především vhled do ducha a morálky doby, snaží se ho uchopit a na jeho základě ovšem také zračit dobu naší.
Příběh mladého páru, který se marně pokouší zbavit rušivých zvuků v prodejně a skladu pod jejich bytem, občas připomene kafkovsky groteskní svět absurdními motivy a černým humorem, jindy se tíživá atmosféra blíží některým knihám Egona Hostovského.
