Zadní schodiště filosofie

Zadní schodiště není běžným vchodem do bytu. Není svítící, vyleštěné a slavnostní jako schodiště hlavní. Je prosté a holé, někdy trochu zanedbané. Ale zato se není třeba ke vstupu zvláště oblékat. Člověk přijde, jaký je, a je tím, čím je. A přesto se dostane i po zadním schodišti k stejnému cíli jako po schodišti hlavním: k lidem, kteří bydlí uvnitř. I k filosofům se můžeme přibližovat slavnostně: po udržovaných běhounech a podél lesknoucího se zábradlí. Ale existují i zadní schody k filosofii. I pro návštěvu u myslitelů platí: Člověk přijde, jaký je, a je tím, čím je. A má-li štěstí, setká se s filosofy rovněž takovými, jací jsou, neočekávají-li právě na hlavním schodišti nějakého vznešeného hosta. U zadního schodiště je potkáme bez slavnostního lesku a okázalého chování. Snad je zde také poznáme jako lidi, jimiž jsou: s jejich lidskými chybami a současně s jejich velkolepými a poněkud dojímavými pokusy dostat se nad pouhé lidské. Je-li tomu tak, je ovšem nezávaznost vstupu po zadním schodišti ta tam. Pak i my musíme být připraveni k vážnějšímu rozhovoru s filosofy. Hlasatelů vznešeného postoje k filosofii, kteří tento autorův pokus co nejpřísněji zatratí, nebude asi málo, jestliže nebudou vůbec považovat pod svou úroveň vzít jej na vědomí. Ať tedy používají jen hlavního schodiště filosofie, což i autor v některých svých dosavadních pracích činil. Jestliže tentokrát používá zadního schodiště filosofie, pak také proto, že zde nehrozí nebezpečí, které je typické pro hlavní schodiště, že totiž mnohdy místo toho, aby se dospělo do filosofova bytu, stojí se u kandelábrů, u atlantů a karyatid, které zdobí portál, vestibul a vstup na schodiště. Zadní schodiště je bez ozdob a bez odbočení. Proto vede příměji k cíli.