Zastánce kritického myšlení a úcty k životu

I po letech, která uplynula od chvíle, kdy v noci ze 4. na 5. září 1965 se v Lambaréné uzavřel život Alberta Schweitzera, trvá zájem nových generací o jeho osobnost, dílo i osobní příklad. Zabývalo se jím nespočet prací odborných i populárních. Nicméně tu pro jeho poznání zůstává jako prvořadý a stále inspirativní pramen Schweitzerova vlastní tvorba. Objasňuje kořeny a vývoj jeho myšlení, názor na svět i životní rozhodnutí vydat se do vzdálené Afriky a sloužit tu potřebným a trpícím domorodým obyvatelům. Odtud vychází i koncepce této knihy. Po úvodních studiích věnovaných Schweitzerově životní dráze a tématům, jimiž se zabýval, přináší ve výboru jeho stěžejní díla, vycházející u nás většinou poprvé. Začíná autobiografickou vzpomínkou Z mého dětství a mládí, která svěžím způsobem osvětluje dobu, do níž se Schweitzer narodil, i vlivy, které se podílely na jeho orientaci. Již od studií na štrasburské univerzitě se zabýval palčivou otázkou úpadku evropských kulturních hodnot. Příčinu tohoto vývoje charakterizoval jako myšlenkovou krizi a cestu k nápravě spatřoval především v obnově kritického myšlení a ideálů pravé lidskosti. Z tohoto zorného úhlu volil témata i metodu svých prací religionistických, biblických a filozofických. V našem výboru jsou zastoupeny texty, v nichž se historickokritickou analýzou zabývá počátky křesťanství a jeho vztahem k světovým náboženstvím. Závěrečná část knihy je věnována filozofickým pracím o kultuře, etice a o zdroji etického jednání — nauce o úctě k životu, která je klíčem k Schweitzerově osobnosti i jeho myšlenkovému odkazu.