Velká přátelství

R. Maritainová (1883–1960), rozená Umancovová, se narodila v Mariupolu v židovské rodině. Po deseti letech emigrovali její rodiče s dcerami do Paříže, kde Raissa studovala na Sorbonně a setkala se s budoucím manželem Jacquesem Maritainem. Jejich duchovní a myšlenkový vývoj byl spojen s středověkou filosofií a myšlením H. Bergsona, u něhož studovali. Společně konvertovali ke katolictví pod vlivem L. Bloy a v Meudonu shromáždili přátele z kulturních, filosofických a církevních kruhů. V roce 1940 emigrovali do Kanady a poté žili v New Yorku, kde Jacques Maritain byl v roce 1944 jmenován velvyslancem ve Vatikánu, a v Římě strávili léta 1945–1948. Raissa Maritainová se tímto obdobím zabývá ve své knize (1949), považované za její nejvýznamnější dílo. Vzpomíná na dětství v Mariupolu, emigraci do Francie, studia, odborné působení, konverzi ke katolictví, přátele a společný život s manželem. Kniha přináší svědectví o osobnostech jako Charles Péguy, Georges Rouault či Ernest Psichari a zachycuje duchovní a kulturní situaci Francie mezi dvěma světovými válkami. Autorka rovněž vysvětluje své pojetí filosofů, zejména H. Bergsona a Tomáše Akvinského, a zvláštní pozornost věnuje L. Bloy, kterého oba manželé považovali za svého duchovního učitele.