I blbci někdy pláčou

Honza Kodeš vyrůstá u babičky a dědečka v Kyšicích nedaleko Kladna. Chudá vesnice, obyčejní lidé, ale život bohatý na prožitky a požitky. První cigareta. První pivo. První holky, přestože zatím pouze v představách při autoerotických hrátkách s kamarády. Nicméně čas letí a mladý muž překotně sbírá zkušenosti, jak by se eufemisticky daly nazvat průšvihy všeho druhu. Je však odolný, nadšený a především nepoučitelný. Blbec, který někdy pláče… Přichází první láska a po ní mnoho dalších, bandu venkovských kluků nahradí spolužáci z mělnické stavební průmyslovky, chlapi z Poldovky, kde si Honza přivydělává, a podivíni všeho druhu. Ale hlavně poznává Prahu, město tisíce hospod a milionu dobrodružství. Zčásti autobiografický román, barvitě vykreslující atmosféru padesátých a šedesátých let, jak je prožila jedna generace, je ohlédnutím zralého muže, který své dospívání a mládí bere s nadhledem, aniž se zříká jeho nevinných i živočišných půvabů.