Potulky knihami a časem

Kniha je souborem esejů, jejichž základem byly cykly autorových rozhlasových promluv. Podobnost s potulováním po krajině není náhodná. Potulky přinášejí nezvyklé pohledy do míst kdysi už viděných, výhledy do knih teprve objevovaných, ale i nové postřehy či záběry detailů stejně jako širších námětů. Náměty sahají od fiktivních situací, jako je třeba osud Romea a Julie, až k historickým událostem, jako byla zkáza Lisabonu v 18. století nebo dramata vysokohorské války v Dolomitech. Vedle starých čínských básníků potkáme současné čínské prozaiky, vedle Voltaira a Marka Twaina přichází ke slovu ironický komentátor Leo Rosten, známý u nás především z geniálního vlastního autorova překladu humoristického románu o panu Kaplanovi. Výklad provázejí ukázky z komentovaných knih, v češtině publikované mnohdy poprvé. Pokud se zajímáte o světovou literaturu a chcete se o ní něco dozvědět, stěží naleznete zasvěcenějšího průvodce, než je Antonín Přidal, spisovatel, básník, publicista, a především překladatelská legenda. Jeho vynikající překlady, které v sedmdesátých a osmdesátých letech vycházely, často pod cizím jménem, byly pro mnohé z nás zjevením, závanem svěžího vzduchu v nehybném smrádku socialistické knižní produkce. Dodnes si vzpomínám na setkání s jeho překlady autorů, jako jsou Gilbert Keith Chesterton, David Lodge, Isaac Bashevis Singer či John Updike. A to nemluvím o jeho veleúspěšných a kongeniálních převodech nonsensových básní Edwarda Leara (Kniha třesků a plesků a Velká kniha nesmyslů) či humoristického románu Lea Rostena Pan Kaplan má stále třídu rád.