Mezi trůnním sálem a blázincem
Populární výklad se soustřeďuje zejména na osobnostní charakteristiku některých členů královského a vévodského rodu Wittelsbachů.
Historická kniha sleduje podivíny a černé ovce v bavorském šlechtickém rodě, k jehož prvním členům patřil hrabě Otto († 1072) a jeho pravnuk Otto († 1183),který se stal v roce 1180 vévodou bavorským. Koncem 13. století se Wittelsbachové rozdělili na větev falckou a větev bavorskou, obě se pak dále dělily na rodiny, nazvané podle sídel (Mnichov, Landshut, Ingolstadt u větve bavorské, Zweibrücken, Neuburg, Sulzbach, Simmern u větve falcké). Titul kurfiřta patřil až do roku 1623 větvi falcké, po třicetileté válce náležel oběma. Postupné vymření většiny Wittelsbachů vedlo k válce o dědictví bavorské, jejímž výsledkem bylo sjednocení území a vytvoření Bavorského království. Titul králů bavorských získali v roce 1806 (do roku 1918) a udržovali si vysokou prestiž dodržováním národních tradic a zájmem o umění.
Mezi trůnním sálem a blázincem
Populární výklad se soustřeďuje zejména na osobnostní charakteristiku některých členů královského a vévodského rodu Wittelsbachů.
Historická kniha sleduje podivíny a černé ovce v bavorském šlechtickém rodě, k jehož prvním členům patřil hrabě Otto († 1072) a jeho pravnuk Otto († 1183),který se stal v roce 1180 vévodou bavorským. Koncem 13. století se Wittelsbachové rozdělili na větev falckou a větev bavorskou, obě se pak dále dělily na rodiny, nazvané podle sídel (Mnichov, Landshut, Ingolstadt u větve bavorské, Zweibrücken, Neuburg, Sulzbach, Simmern u větve falcké). Titul kurfiřta patřil až do roku 1623 větvi falcké, po třicetileté válce náležel oběma. Postupné vymření většiny Wittelsbachů vedlo k válce o dědictví bavorské, jejímž výsledkem bylo sjednocení území a vytvoření Bavorského království. Titul králů bavorských získali v roce 1806 (do roku 1918) a udržovali si vysokou prestiž dodržováním národních tradic a zájmem o umění.
