Třebíč : osudy židovských domů (1724-1850)

Kniha čtenářům předkládá jeden z mnoha možných úhlů pohledu na osudy židovské komunity za řekou Jihlavou. Už také proto, že se zakládá na historických pramenech úřední a vrchnostenské provenience a je nutně pohledem „zvnějšku“. Cílem publikace je ukázat co možná nejpřesněji, nejúplněji a nejpřesvědčivěji dlouhý, staletí trvající postup budování židovského sídliště (později ghetta) městského charakteru uvnitř starší, křesťanské vesnice, původně služebné vsi benediktinského kláštera. Pokouší se proto postihnout dvě přece jen odlišné roviny téhož procesu: proměnu židovského obyvatelstva z vesnických poddaných na městské a jejich odloučení od zbytku křesťanských sousedů Podklášteří a také proměnu původní zástavby složené ze zemědělských vesnických gruntů na městský domovní fond s koželužskými, punčochářskými, krejčovskými nebo mydlářskými dílnami, palírnami i četnými kupeckými krámky a sklady. Jádro práce spočívá ve výkladu o stavebním vývoji jednotlivých židovských domů i jejich komplikovaném vnitřním členění a v zachycení složitých vlastnických poměrů, jak se po dlouhé desítky let utvářely (1724-1850). Stranou nezůstává ani sepětí osudu jednotlivých domů s osudy jejich majitelů, pokud je historické prameny zachytily.