Když má štěstí kliku

Opuštěné dítě. Mrzutá stařenka. Jakou podobu může mít štěstí? Francie roku 1968. Jeanovi je šest let a matka ho ze dne na den nechá u jeho babičky. Na léto. Napořád. Vůbec to nečekal. Babička taky ne. Vycházet s babi Lucette není zrovna snadné, skrývá však velké a něžné srdce. Až dosud si žila mírumilovně po svém, chodila na hřbitov a vášnivě pletla. Jean je pro ni se svým hbitým jazýčkem jako závan svěžího vzduchu. Každý z nich na své životní pouti právě zdolává docela jinou etapu – ona už všechno viděla, on se všemu diví. Jean a Lucette spolu čekají, až se matka vrátí, a zatím si jeden druhého podmaní. V období plném překotných společenských změn zjišťují, že i prosté radosti mohou být kořením života. Tahle nepravděpodobná dvojice je zárukou léčivě dobré nálady.