Sám sobě podezřelý

Soubor osmi osobně laděných prezidentských projevů Václava Havla z let 1990–1995 připomíná 25. výročí jeho prvního zvolení prezidentem 29. prosince 1989. Editorka Anna Freimanová ve své poznámce vysvětluje klíč k výběru projevů, které reflektují Havelovu konfrontaci s pokušením moci a napětím mezi myšlením a jednáním. V atmosféře obdivu si Havel uvědomuje důležitost udržení zdravého rozumu a snaží se vtisknout své osobnosti prezidentskou funkci, čímž signalizuje, že zůstává sám sebou a nevzdává se své minulosti. Přesto cítí, že není možné toto předsevzetí stoprocentně naplnit. Jeho celoživotní kontinuita, spojená s odpovědností a integritou myšlení, byla vždy podmínkou jeho identity. Tato témata, včetně faustovských pokušení, se objevují v jeho prezidentských textech, přičemž Havel neustále reflektuje své vnitřní boje a nutnost sebereflexe. Dva původní eseje, předmluva Martina Palouše a doslov Michaela Žantovského, zasazují Havlovu myšlenku do širších kulturně historických kontextů. Fotografický doprovod tvoří snímky Ondřeje Němce.