Dědina. Pole, závist, chtíč a otčina

Dědina se podle autorčiných slov "nachází v mezipatrech fantazie", která jí posloužila jako prostor pro uchování jazyka dětství prožitého na Vysočině. Humorně laděné příběhy nás zavedou k moravským polím, do hospod i do front před malé prodejny. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.