Trpká sláva

„Známe se moc dobře,“ řekl Jim Carmod mírně, ale znělo to poněkud nebezpečně. „Je to už deset let, co jsem tady za dřinu dostával jen bití a špatné jídlo. Po nějaké době jsem konečně našel odvahu odejít. Nikde jinde se mi totiž nemohlo vést hůř. Jmenuju se Jim Carmod. A teď hezky rozpal výheň a pusť se do práce, i když už máš možná padla. Chci, abys mi okoval koně.“ Poslední slova pronesl s nesmiřitelnou tvrdostí.