Emma

Román z klidného městečka v Anglii na přelomu 18. a 19. století představuje jako hrdinku mladou nezkušenou dívku, která se snaží řídit osudy svých bližních. Hrdinčina životní nezkušenost ji předurčuje k mnoha omylům, jejichž nepříjemné důsledky v ní brzy vypěstují nutnou rozvahu a schopnost ocenit skutečné životní hodnoty, nezávislé na výši majetku ani na společenském postavení. Román náleží ke klasickým dílům anglické literatury a svým nesentimentálním jemným humorem vypovídá o poklidné atmosféře života středních vrstev anglické společnosti způsobem přijatelným i po dvou stech letech od svého vzniku. V dobách, kdy ženy bývaly křehké květinky a mladé dívky často interesantně omdlévaly, vytvořila Jane Austenová ve své Emmě hrdinku z jiného kadlubu. Když v útlém mládí ztratí matku a na otce, slabošského hypochondra, nelze spoléhat, ujme se správy věcí na rodném panství sama a nároky, které na ni nelehká situace klade, vypěstují v bystré dívce vlastnosti suverénního generála. Jen ona všemu rozumí, jen ona ví, co je pro každého dobré. Tímto způsobem ovšem kráčí od maléru k maléru a často pěkně zavaří i těm, kterým upřímně chtěla pomoci. Ale protože jí nechybí dobré srdce, časem zmoudří a pochopí, kde hledat v životě ty pravé hodnoty. Román (v jeho filmovém zpracování ztvárnila Emmu oblíbená Gwyneth Paltrowová) zažívá v poslední době novou vlnu čtenářského zájmu. Je to snad tím, že dnešní ženy v jeho hrdince rozpoznávají předchůdkyni svého úsilí o společenské uznání svých schopností – a také úskalí, jimž by se přitom měly vyhnout? Anebo je to prostě tak, že ctnosti a noblesa doby minulé k nám v podání úžasné autorky, jakou je Jane Austenová, i dnes promlouvají velmi zřetelně?