Čest a sláva. Gypsová dáma

Svou třetí knížkou zaskočil Michal jak čtenáře, tak kritiky. A vyznačil tak své autorské kredo: nikdy se nevracet k minulým úspěchům. Ve svém historickém románu Čest a sláva (1966) jde Michal opět svými cestami a opouští obvyklou polohu panoramatu velkých dějin. Děj se odehrává během třicetileté války na zchudlé zemanské tvrzi. Jeho hrdinou je mladý rytíř Rynda, potomek starého evangelického rodu, kterého navštíví poslové francouzského krále, aby rytíře přesvědčili, že je třeba rozpoutat v kraji povstání proti katolickým Habsburkům. Když se hostům, kteří argumentují myšlenkami filozofů, historickou nutností a především ctí a slávou, podaří konečně rytíře přemluvit, je podepsán vestfálský mír. Takže už není proti čemu povstat. Jenomže rytíř Rynda už si dal slovo, které nemůže zlomit – a tak sám, „za sebou tři jízdné a sedm pěších, v pravici prastarý praporec s […] heslem Virtus virtutis praemium“ vyjíždí do boje za lepší svět. Gypsová dáma je v autorově pojetí spravedlnost. A nejde mu jen o formu jejího vnějšího projevu, v němž ji představuje, např. v kriminalistické povídce, i když v tomto žánru má patrnou zálibu, jde mu především o příčiny a následky etického kodexu, ať již zvoleného, získaného či vnuceného. Tento kodex hýbe kolečky stroje kriminální živnosti soukromého detektiva Lokvence i podivného advokáta v titulní novele situované do pražského podsvětí první republiky...