Mario Stretti Book order (chronological)

First published 150 years ago, Ivan Goncharov's Oblomov is and undisputed classic of Russian literature, the artistic stature and cultural significance of which have been compared to such master pieces as Leo Tolstoy's Anna Karenina and Fyodor Dostoevsky's Brothers Karamazov. Until now, no English-language edition has done justice to this astonishing, sidesplitting, and deeply poignant novel. Years in preparation, Stephan Pearl's landmark translation, with its innovative lexicon, pitch-perfect ear for dialect and colloquial speech, and superb prose styling, allows today's reader to appreciate Oblomov at new heights of emotional, ironic, and comic satisfaction. Set in Petersburg, Russia, this is the story of Ilya Ilyich Oblomov, an amiable, thirty-something underachiever, who lives in an apartment with his life-long with his life-long servant, Zakhar. Oblomov rarely changes out of his dressing gown, spending his days drifting in and out of sleep, dreaming of his idyllic childhood on his ancestral estate, Oblomovka. His boyhood friend, Stoltz, motivated accomplished, and always alert, often visits Oblomov. When Stoltz introduces him to the beautiful and cultured Olga, Oblomov moves to the country to be near her. Olga is soon smitten with the lovable Oblomov but is determined to change him into a man in action.

Psala jsem své vzpomínky svým malým vnučkám, aby věděly něco o osudech svých předků. Nikdy mne nenapadlo, že by se také někdo jiný mohl o ně zajímat. Nedávno, po náhodném přečtení několika stránek, mínili někteří přátelé, že by popisované události, zejména ze starší doby, o nichž mně babička vyprávěla, zajímaly i širší kruh, než mou nejbližší rodinu. Nabídli mně laskavě, že je uveřejní. Přiznávám se, že jsem se tomu bránila. Jednak se mi zdá, že mé paměti jsou příliš intimního rázu, jednak jsem vlastně začala psáti rodinnou kroniku. Snažíc se dětem zachytiti všechny členy rodiny, o nichž vím, i některé jejich přátele, zatížila jsem svou knížku spoustou jmen bezvýznamných pro cizí čtenáře. Konečně - psala jsem přirozeně beze vší literární ambice, tak prostě a nenáročně, jak obvykle dětem vypravuji. Abych jim trochu zpříjemnila čtení, upustila jsem od pouhého zaznamenávání suchých dat. To povídám jako vysvětlení, když jsem přece dala své zápisky z ruky. Na všechny své drahé, o nichž jsem psala, vzpomínám s oddanou láskou, hlavně na ty, kteří již odešli, spojujíc je ve svém srdci se svými malými vnučkami, které svou životní pouť teprve začínají. (Úvod, M. S.) Marie Strettiová - pravnučka Josefa Jungmanna.