This painter and writer masterfully intertwines lyricism with epic narrative in her works. Through the fates of children, animals, nature, or objects, she brings the world and fundamental life questions closer to the reader. The protagonists in her stories experience a fragile world of small events with the intensity of their own destinies, where even inanimate objects possess their own narrative. The author uncovers and awakens in readers tenderness, emotion, a desire for freedom, and a sense of honor, thereby seeking a path out of the emotional poverty of today's world.
Dnes již legendární dětská kniha, jeden z první českých "bilderbuchů" pro začínající čtenáře. Příběh nalezeného opuštěného plyšového medvěda. Autorské knihy Daisy Mrázkové jsou oblíbené nejen v Čechách, ale díky své křehkosti a barevnosti také například v Japonsku.
„Když chceme, aby byl někdo ještě lepší, než je, udělejme mu radost, to je jednoduché.“ A tak se jedno nádherné úterý rozhodne být ještě nádhernější a dá se do řeči s babičkou, která kdysi ztratila milovanou panenku a nikdy se nedozvěděla, jak to s ní dopadlo.Legendární autorka obrázkových knih Daisy Mrázková vypráví poetický příběh o tom, že příčina smutku jednoho člověka může být zdrojem radosti pro jiného.
Rudolfína je moudrá moucha, která už leccos prožila. Helenka je veselá a podnikavá holčička, zvědavá na celý svět. Ptá se na spoustu věcí, které by dospělému mohly připadat nepodstatné nebo banální – ale mouše naštěstí ne. A taková malá moucha ví o světě ledacos. Vidí totiž i tam, kam lidské oko nedohlédne: ví, kam se ztratil jiskřivý bílý kamínek, kam se zakutálel míč, kde uvízl papírový drak i kudy vede cesta z lesa. Ví, jaké poklady se skrývají v zemi a na cestě, a zná i spoustu malých příběhů dětí a dospělých. A protože je moudrá, ví také, že někdy je lepší si něco přát než to mít, že každý má své malé tajemství, že strach je k ničemu, že na každý smutek existuje lék, že některá přání jsou hloupá a někdy se věci dějí lépe, než bychom si mohli přát. Nové vydání dalšího z nemnoha příběhů malířky, spisovatelky a ilustrátorky Daisy Mrázkové, která je právem považována za jednu z nejzajímavějších českých autorek dětských knih 20. století.
Někdy je docela těžké žít spolu, když jsme každý docela jiný: jeden moc velký, druhý malinkatý a třetí tak akorát. Tak jako slon, mravenec a veverka v krásné a dnes už klasické knížce malířky, ilustrátorky a průkopnice autorských knih pro děti Daisy Mrázkové. Každý z těch tří touží po něčem jiném. Ale když jde o to zachránit život veverce, rozdíly jdou stranou a najednou se může náramně hodit být malinký – jako mravenec – i obrovský – jako slon. Tento srozumitelný a chytrý příběh o drobných potížích rodinného života, velkém přátelství a odvaze v každém z nás skrývá základní otázky lidského života podané s nenapodobitelným jemným humorem a v doprovodu výborných ilustrací. Pro děti od tří let.
Kniha popisuje drobné příhody kamarádů zajíčka Jácíčka a Veverky. Je sice uváděna jako knížka pro nejmenší děti, ale je prostoupena mnoha zajímavými myšlenkami a úvahami...
Na první pohled by se mohlo zdát, že příběh neposlušné Barborky vypráví malým dětem o barvách, o jejich vzájemném prolínání a prostupování: o základních barvách, barevné škále i o tom, jak lze jednoduchými výtvarnými prostředky vyprávět příběh. Kdo však malířku, ilustrátorku a spisovatelku Daisy Mrázkovou zná a ví, jak jednoduše a průzračně dokáže vysvětlovat složité záležitosti života, určitě si všimne, že tato knížka je spíš o touze a odvaze hledat a objevovat, tak vlastní malým dětem (na kterou dospělí až příliš rádi zapomínají), nebo o tom, jak je dobré nebát se odemykat a otevírat to, co se zdá zamčené: ať už jsou to jen obyčejné dveře, nebo lidská srdce.
Vyprávění o dívence, která bydlí se svými rodiči v hájovně a toulá se bezstarostně lesem okouzlena vším, co v něm žije a roste. Holčička při svých toulkách po lese zažívá mnohá dobrodružství se zvířátky i s mnoha dalšími živými i neživými "obyvateli" lesa. Její příhody připomínají pohádky. Jsou plné fantazie, radosti, napětí a hlavně mají šťastný konec. 13-131-kmč-69
Pár slov, jeden chlapeček a jedna Dálka: to úplně stačí na malé vyprávění s velkým ptaním. Kde je Dálka? Proč je sníh na střeše naší chaloupky milejší než ten na střeše světa, když jsou přece oba stejné? A co by, nebýt okna na dosah ruky, z té dálky vlastně zbylo? Povídka Chlapeček a Dálka původně vyšla ve stejnojmenném souboru drobných textů v edici Korálky. Ilustrace vznikly v polovině 70. let pro „televizní čtení“. Příběh se za ty roky dětem (zrovna tak jako jejich dospělým) nevzdálil ani o píď.
Daisy Mrázková v krátkých povídkách děti učí, že svět se dá pochopit z malých obyčejných věcí, které můžeme vidět v lese, na louce nebo i ve městě na ulici, jen se na ně musíme pořádně dívat. A dívat se znamená: pozorovat, přemýšlet, poznávat opravdu zblízka… nahlédnout pod kůru stromů, naučit se rozeznávat vůně, sledovat, jak se stmívá, a zažít tak velká dobrodružství, jako malý plšík, kterého maminka pustila poprvé na procházku. Jaké je to být sám – rozhlížet se kolem sebe a ucítit nebezpečí, dozvědět se, co znamená mít strach, nebo naopak pochopit, co to je mít rád, zachvět se před krásou, dokonalostí, klást si první otázky… Knihy Daisy Mrázkové vedou nenásilným, křehkým způsobem k nejpodstatnějším otázkám lidské existence. Text doprovázejí stejně křehké, ale přitom výmluvné ilustrace.
Malířka, ilustrátorka a spisovatelka Daisy Mrázková umí vyprávět obyčejné věci neobyčejně. Ze žlutého gumového míče zn. Trophy, který kluk Pepík dostane od tatínka, udělá Trofinu: parťačku do hry, kamarádku – a jednu z hlavních postav. Kromě kluka a míče v téhle dnes už klasické knížce vystupuje malá sestra s talentem na vymýšlení příběhů, kamarádi, rodiče, a samozřejmě i místa – všední, a přitom živá a nezaměnitelná… Její hrdinové jsou obyčejné děti, které objevují svět, když si hrají, když se dívají kolem sebe a zkoumají, co je to štěstí, vděčnost, strach, bolest nebo mít někoho rád. Jak to v životě chodí, se totiž dá dobře pochopit i na hromadě písku, na zahradě, kousek za domem, v lese – a taky v knížkách.
