Jan Skácel Book order (chronological)

Jan Skcel jest jednym z najwybitniejszych czeskich poetów XX wieku, a wielu uważa go za największego. Choć jego poezja jest mało znana w Polsce, co jest częściowo winą samego poety, jej unikalność sprawia, że jest trudna do przetłumaczenia. Jego największym osiągnięciem są czterowiersze, które powstały w czasie przymusowego milczenia spowodowanego czechosłowackim reżimem komunistycznym, trwającym ponad dekadę. Ponad 220 krótkich wierszy zebranych w trzy cykle stanowi akt wolności poety, który nie mógł publikować, więc tworzył utwory, które mogły być zapamiętane i recytowane bez potrzeby druku. Skcelowe czterowiersze to arcydzieła mnemotechniki, pełne poetyckiej techniki, które łączą się z głęboką etymologią czeskiego języka. Milan Kundera podkreśla, że te wiersze najściślej wiążą go z językiem czeskim, czyniąc je dla niego niezwykle cennymi. W związku z setną rocznicą urodzin Skcela, pojawia się okazja, by podjąć próbę ich spolszczenia, mimo ryzyka, jakie to niesie.

Jan Skácel v lednu 1975 ve své diplomové práci o italském fašismu. A dr. Karel Litsch, vedoucí oné práce, si v atmosféře I. normalizace nepochybně domyslel, kterou stranu Skácel míní především - a přesto text doporučil k obhajobě. Na dnešní Karlově Univerzitě už by ovšem nějakému stejně odvážnému diplomantovi analogická provokacesotva prošla. Inu, není normalizace jako normalizace.

V dotazníku Jana Kopala seznamuje ve svých odpovědích čtenáře se svým životem.

Einzigartige Dichtung aus Tschechien - bissig und charmant. Skácel ist Naturlyriker und kritischer Denker zugleich. Jan Skácels Lyrik ist voller Klang und Bilder. In kurzen Versen lässt der Dichter Landschaften entstehen, beschwört Vergangenes und beschreibt oder vielmehr feiert immer wieder die Natur. Dabei verbindet Skácel die Freude an Metrum und Takt mit einem klugen Spiel der Traditionen und seiner Vorgänger. Oft mit Trakl und Hölderlin verglichen, entwickelte der tschechische Dichter eine ganz eigene Sprache, in der sich romantische Naturbeschreibung mit politischem Scharfsinn verbindet und Alltagsbeobachtung mit lyrischem Formenreichtum vermischt wird. Diese Auswahl von Skácels Gedichten und Miniaturen ist eine Einladung, sein Werk kennenzulernen oder wieder zu lesen, das fast hundert Jahre nach der Geburt des Dichters immer noch voller Frische und Aktualität ist. Drei Texte über Jan Skácel komplettieren den Band, von Peter Handke, Philippe Jaccottet und Peter Hamm. Die laubigen laubfrösche bitten laut (der morgen stellt sich häufig taub und blind) mit laub auf den stimmen mit zungen betaut für alle die im herzen barfuß sind

Rádi píšete i kreslíte? Dobrodružství na vás čeká doslova na každém rohu? Pak je tato tvůrčí kniha právě pro vás. Jedinečným způsobem totiž propojuje tvůrčí psaní a kreslení. Je určena všem, kteří milují příběhy, pohádky, komiks, výpravy do tajemných dálek a cesty za dobrodružstvím vlastní fantazie. Volně provázané dvojstrany obsahují příběhy, které vás podnítí k tvoření: malování i psaní a mnoha dalším věcem. Hodí se jak pro děti, tak pro dospělé, k samostatnému i společnému tvoření.

Neobyčejná knížka s výborem veršů Jana Skácela a Milana Rúfuse okořeňuje nejen anglický překlad, ale zejména CD s hudbou Dady Klementové, na němž písně s texty obou autorů v původních jazycích zpívá Soňa Jány a hosté. Souběžný název v tiráži: Encounter. Texty Milana Rúfuse tištěny zvratmo. CD uloženo v obalu vevázaném doprostřed publikace. Překlad básní: Pavla Váňová. -- zdroj: Databáze Národní knihovny ČR --

Poutavé dobrodružství ilustrované renomovaným autorem.

Výbor Zlé laně odcházejí k ránu přináší do edice Mocca poezii osobitého autora, pokračovatele moderní české lyriky Jana Skácela. Je to básník s intenzivní poetikou velmi ovlivněný tradicemi, vztahem k přírodě a lidem. Ilustrovaný doprovod výboru obstaral výtvarník Jiří Voves.

Nová antologie z celoživotního díla jednoho z nejvýznamnějších českých básníků dvacátého století. Editor Vladimír Justl vybral do této knihy verše prakticky ze všech autorových sbírek a pokusil se ho tak představit v celé rozmanitosti jeho tvorby. Skácelovy verše patří ke skvostům moderní české poezie a proto se neustále objevují v nových edicích a vydáních. Protože o jejich kvalitě není pochyb, a protože i v tomto výboru nalezneme všechny podstatné znaky Skácelovy poezie, lze v plné míře využít anotace z jedné předcházející básníkovy antologie: objevují se zde verše, v nichž se snoubí dokonalé zvládnutí formální stránky se zdánlivě čistou prostotou, pod jejímž povrchem však je většinou uložena závažná, až nadčasová myšlenka. Skácel dokázal totiž všedním a obyčejným pojmům či věcem vdechnout nový rozměr, znovu je objevoval a viděl jinýma očima. Jeho pohled, zesílený hlubokou imaginací, vytvářel obrazy plné zvuků a maleb. A v těchto obrazech se pochopitelně odrážela jeho milovaná krajina jižní Moravy, charakterizovaná nezaměnitelnou tváří venkova a přírody, a měnící se podle jednotlivých ročních období. Navíc patřil Skácel k oněm nemnoha básníkům, kteří až bolestně žasli při setkání s jakýmkoli druhem krásy, jenž jim zprostředkoval nejen krátký pocit štěstí a slasti, ale i bolest a stesk.

Nádherné pohádky z Valašska, které před stopadesáti lety sesbíral B. M. Kulda (Moravské pohádky) a před dvaceti lety převyprávěl Jan Skácel. Druhé vydání knihy, která v době, kdy měl Jan Skácel zakázáno publikovat, vyšla pod jménem jeho přítelkyně Blanky Stárkové, ilustruje Galina Miklínová.

Antologie z celoživotního díla jednoho z nejvýznamnějších českých básníků dvacátého století. Editorka Ester Maria Nováková se snažila do tohoto výboru začlenit všechny podstatné znaky Skácelovy poezie. Skácel dokázal všedním a obyčejným pojmům či věcem vdechnout nový rozměr, znovu je objevoval a viděl jinýma očima. Jeho pohled, zesílený hlubokou imaginací, vytvářel obrazy plné zvuků a maleb. A v těchto obrazech se pochopitelně odrážela jeho milovaná krajina jižní Moravy, charakterizovaná nezaměnitelnou tváří venkova a přírody, a měnící se podle jednotlivých ročních období. Navíc patřil Skácel k oněm nemnoha básníkům, kteří až bolestně žasli při setkání s jakýmkoli druhem krásy, jenž jim zprostředkoval nejen krátký pocit štěstí a slasti, ale i bolest a stesk.

Jan Skácel ist ein Dichter aus Mähren. Trakl und Huchel sind seine Vorbilder. 1989 erhielt er den Petrarca-Preis. Helmuth de Haas schreibt 1967 anläßlich der ersten Auflage von "Fährgeld in Charon" in der "Welt der Literatur": "Jan Skácel ist ein hellsichtiger, bildkräftiger Poet. Er hat die äußerste Verkürzung von abstrakter und konkreter Wirklichkeit erreicht und blickt zufrieden wie ein Kormoran; mehr nicht, mehr gibt es nicht. Mehr muß denn auch nicht sein."

Studánko v převysokém lese až svoji píseň neunese a k tobě přijde sám a sám unavený a ustaraný dovol mu napíti se z dlaní ukaž mu cestu cestu k nám Sbírka významného českého básníka přináší verše intimní a přírodní lyriky, inspirované neopakovatelnou krásou a motivy lidové poezie.

Vzájemná přátelská korespondence dvou osobností české kultury Jana Skácela a Jiřího Frieda, probíhající souvisle v letech 1982–1989 mezi Brnem a Prahou, je obsažnou reflexí života a událostí v této době a zároveň zachycením posledních let tvůrčího a lidského usilování básníka Skácela.

Jan Skácel, jeden z největších bytostných básníků, jaké jsme kdy měli a jehož celoživotní výbor vychází v edici Versus pod názvem Kdo učil mlčet kámen, dokázal povýšit mikrokosmos rodné jižní Moravy na svět básnického řádu, v němž se zápasí o všechny hodnoty, které člověk v životě mít musí – o lásku, o čest i o pověst, již každý sám po sobě zanecháme. Poezie neoddělitelně splynula se smutnými peripetiemi doby, v níž musel nejprve velmi oblíbený a známý, později však umlčovaný a zakazovaný básník žít. Poněvadž svou při nevzdal, stal se básníkem „vymlčených kamínků“ a výsostného ticha. Vydal BB art v roce 2004.

Básníkovy sbírky Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka, Metličky, Odlévání do ztraceného vosku a další patří ke skvostům české poezie. Přesto dosud nebyl vydán obsáhlý básnický výbor, který by Skácela představil v celku jeho tvorby. Kniha, kterou uspořádal, obrazovým materiálem doplnil a kalendáriem a doslovem opatřil Jiří Opelík, je splátkou na tento velký dluh. Vydala Mladá fronta v roce 2000, v edici Klub přátel poezie.

Roztomilá knížka veselých básniček pro nejmenší děti, bohatě doplněna velmi pěknými ilustracemi Vlasty Baránkové. Z autorovy pozůstalosti k vydání připravil Jiří Opelík.

Literární scénář (včetně autorových básní) k neuvedenému pohádkovému představení Laterny magiky.

Svazek básnického díla Jana Skácela zahrnuje poslední tři z pěti sbírek autorovy tvorby pro děti - Uspávanky (1983), Kam odešly laně (1985) a Proč ten ptáček z větve nespadne (1988. Kniha ale udělá radost nejen dětem, je totiž známou skutečností, že Skácelovy dětské verše přinášejí zvláštní potěšení i dospělým čtenářům.

Druhý svazek autorova knižně vydaného básnického díla pro dospělé zahrnuje sbírky: - Dávné proso, 1981 - Naděje s bukovými křídly, 1983 - Odlévání do ztraceného vosku, 1984 - Kdo pije potmě víno, 1988 - A znovu láska, 1991

První svazek autorova knižně vydaného básnického díla pro dospělé zahrnuje sbírky: - Kolik příležitostí má růže, 1957 - Co zbylo z anděla, 1960 - Hodina mezi psem a vlkem, 1962 - Smuténka, 1965 - Metličky, 1968 4.vydání (k vydání připravil Jiří Opelík)

Úsměvné a vlídně moudré drobné texty z 60. a 80. let, dosud rozptýlené v časopisech, novinách a katalozích. Posmrtně sestavený soubor navazuje na autorem koncipovanou obdobnou knížku s názvem Jedenáctý bílý kůň.

Přestože sbírka nemohla být v roce 1971 podle plánu vydána, většina básní byla průběžně použita v dalších básnických sbírkách či při samostatném uveřejnění v novinách. Některé byly mírně upravené. Závěrečná ediční poznámka přináší přehled jednotlivých básní a jejich úprav a užití.

"Und nochmals die Liebe" ist das letzte Werk von Jan Skácel. Ursprünglich war geplant, dass ausgewählte Liebesgedichte aus veröffentlichten Sammlungen novou tvorbu ergänzern, doch dieser Plan wurde verworfen. Stattdessen wurden Abschriften fertiger Gedichte angefertigt und in drei Abschnitte gegliedert. So präsentiert sich das Werk dem Leser. Der Dichter hatte nicht die Möglichkeit, die Sammlung um weitere Gedichte zu erweitern, doch seine Worte, die in den Gedichten ein eigenes Leben führen, werden weiterhin zu uns sprechen.

Reedice výboru z milostné poezie. Výbor se sbírek Kolik příležitostí má růže (1957), Co zbylo z anděla (1960), Hodina mezi psem a vlkem (1962), Smuténka (1965), Metličky (1968), Dávné proso (1981), Naděje s bukovými křídly (1983), Odlévání do ztraceného vosku (1984), Kdo pije potmě víno (1988). Dvě závěrečné básně pocházejí z rukopisu. Kniha obsahuje medailonek ilustrátorky Kateřiny Hosnedlové a doslov Jakuba Flanderky.

Jedna z nejkrásnějších básnických sbírek dvacátého století od jednoho z nejvýznamnějších českých básníků, jehož knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.

Poetické verše, kterými slavný moravský básník Jan Skácel doprovodil kresby zvířat proslulého malíře Josefa Čapka. Osobně se tito dva autoři sice nepotkali, ale ze setkání jejich tvorby vznikla nádherná knížka pro děti.

Půvabná knížka je výsledkem zvláštního setkání dvou významných českých umělců: malíře Josefa Čapka a básníka Jana Skácela. V době, kdy se kniha rodila, už Josef Čapek nebyl dávno mezi živými (zemřel na jaře 1945 v koncentračním táboře - přesné datum úmrtí se jeho rodina nikdynedozvěděla). Kmotrem knížky byl literární historik Jiří Opelík, který oslovil Čapkovy dědice a brněnského básníka Jana Skácela. Jeho nápad nezůstal bez odezvy - dílo, u jehož zrodu stál, potěšilo i potěší malé čtenáře i jejich rodiče a prarodiče. V Knižním klubu vychází v nové grafické úpravě Davida Dvořáka.

Sbírka významného českého básníka přináší verše intimní a přírodní lyriky, inspirované neopakovatelnou krásou a jímavými motivy lidové poezie.

Poezie, která se má číst dětem, aby lépe spaly. Obsahuje napínavé, dobrodružné a zábavné příběhy pro děti, např. Uspávanka s vosou, která píchla Viktorii, Uspávanka s plavčíkem a velrybou, Uspávanka s loupežníky a nebojácným chlapcem, atd. Najdeme tu nově zpracované pohádkové motivy o ovečkách jdoucích přes lávku, o popelčině oříšku, o hloupých kocourech a chytré myši, ale i krásnou parafrázi na klasickou básničku o studánce v lese. Verše jsou doplněny líbeznými ilustracemi výtvarnice Zdenky Gelnarové.

Někdy se anděl na nás hněvá anděla máme každý svého a naděje má z buku křídla a srdce z dřeva lipového. Nové souborné vydání sbírek Chyba broskví a Oříšky pro černého papouška. Druhé vydání.

Laudatio zur Verleihung des Petrarca-Preises 1989 von Peter Handke, herausgegeben und mit Nachworte von Reiner Kunze. 139 Seiten.

Jedna z vrcholných básnických sbírek proslulého moravského básníka v nové grafické úpravě.

Bibliofilská edice s výrazným ilustračním doprovodem Kataríny Vavrové přináší zvukomalebná čtyřverší velkého českého básníka, jež původně vyšly v souboru "Naděje s bukovými křídly".

Skácelova sbírka, která byla oficiálně vydána až roku 1983 jako součást knihy "Naděje s bukovými křídly", obsahuje rovnou stovku čtyřverší, jež je komponována se smyslem pro detail i pro dokonalé dodržování básnické ukázněnosti. S naprostou lehkostí a přímočarostí, s tvarovou a výrazovou jistotou Skácel dokazuje, jak mistrovsky ovládá umění tvorby miniaturního literárního útvaru. Jeho verše (i na tak malé ploše) přinášejí závažná zamyšlení, povzdechy a přemítání, které jsou tolik charakteristické pro jeho dílo. A v těchto drobných úvahách a sděleních se opět "chvěje" Skácelova zásadní tématika s motivy lásky, domova a přírody, jejichž kořeny tkví v dávné lidové moudrosti a rčeních. Tentokrát se ovšem do nich občas i promítají existenciální obavy z normalizačního období, v němž Skácel tyto verše psal. Tištěno na ručním Royal chamois papíře v nákladu dvakrát 300 ks signovaných výt.

Kniha zachycující v barevných fotografiích historii i současný život města i jeho obyvatel, tak, jak ji vnímal za svého života v něm, autor objektivem svého fotoaparátu.

Jan Skácel (1922–1989) básník, redaktor brněnského deníku Rovnost, šéfredaktor časopisu Host do domu a překladatel se znovu připomíná, a to sbírkou Metličky z roku 1968. V této sbírce, stejně jako v předešlé Smuténka, upouští básník od volného verše, který v jeho díle převládá, avolí tradiční strofickou a veršovou formu. Básněmi charakteristickými úsporným výrazem a působivou atmosférou proniká vědomí hluboké mravnosti a až existenciální úzkost.

Sborníček veršů o lásce od národních klasiků až po nejmodernější současníky, rozdělený podle staročeské milostné básně do těchto tematických celků: 1. Dřevo se listem odievá, slavíček v keřku spievá, 2. Zvolil sem sobě milú, ta tře mé srdce pilú. 3. Pila řežc, ach bolí. 4. A tvójť budu, kdeť sem koli.

Souborné vydání tří prvních autorových sbírek, tj. sbírek Kolik příležitostí má růže, Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem.

Dějiny od nejstarší doby do roku 1964, lidová kultura, přílohy.

Základní pilíře Skácelovy poezie vycházejí z jeho literárních předků (Erbena, Tomana, Halase, Kainara ale i Mikuláška). Stavbou svých básní má Jan Skácel nejblíže k Františku Halasovi, i on tvoří úsporné a hutné obrazy, rozvíjí v básni jediný základní obraz a zobrazuje většinou jedinou situaci. Básně sbírky Smuténka obyčejně začínají lyrickým popisem a v závěru vyústí do pointy, která míří až do oblasti morálky. Toto etické vyústění básní má Jan Skácel společné zase s jiným českým básníkem, Miroslavem Holubem. Obsahuje básně jako Chvíle, Smlouva, Zlatá brána, Smlouva... ,,Chvíle" Za žádnou pravdu na světě. Ale jestli chceš, za malý pětník ticha. Je chvíle, která půlí krajinu. Pokorný okamžik, kdy někdo za nás dýchá. 22-113-65

Bol raz jeden krásny brús, guľatý a bol ho kus. Tak ako človek v čižmách chodí, v korýtku behal plnom vody. Taký vám to bol brús... Veršovaný príbeh brúsika ako išiel do sveta hľadať prácu.

Knížka milostných veršů, jež poskládal Mikulášek ze svých básnických sbírek. Představují jej ve výlučné podobě básníka lásky, objevujícího sobě i čtenářům, jak nevyčerpatelným inspiračním zdrojem je i dnes milostný cit.

Soubor prozaických miniatur, kurzivek, sloupků, črt a fejetonů, které byly odvysílány brněnským rozhlasem a otiskovány v časopise „Host do domu“. Kniha je rozdělena do pěti oddílů: * Labuti má i loutno má – básnické, posmutněle nostalgické * Chlapeček cvičí mouchu – postavené na vzpomínkách nebo zážitcích s dětmi * Malé recenze – zpracovávají nějaký soudobý problém či aktuální téma: maturity, objevující se krinolíny, reklamy na sirkách... * Chodníčky – obrazy z cest. Po Německu, Rusku, Rakousku, a také po životě a duši ivančického malíře samouka Jakuba Svobody * Byli tři – na závěr tři delší texty, vzdávající úctů třem spisovatelům – J. Verneovi, A. Dumasovi staršímu a Karlu Mayovi. „Chtěl jsem, aby tahle knížka byla trošku veselá, kapánek smutná, maličko sentimentální a hodně obrázková, nic víc jsem nechtěl.“ Jan Skácel Vydání čtvrté

Poetika v básních nezapomenutelného moravského básníka.

Veršované vyprávění s pestrými obrázky o brousku, který se vydá do světa hledat práci. Krásný příběh s velmi pěknými ilustracemi Jana Kubíčka.

Dlouhá veršovaná pohádka, která má hodně zajímavých chytlavých narážek, kterých si tenkrát cenzoři ani nevšimli, ale o to víc pak kolovala pohádka mezi lidmi.

Básnická sbírka Co zbylo z anděla je Skácelovým lyrickým debutem na poetickém poli. Vyšla v roce 1960 jako jeho druhá básnická sbírka v pořadí. Vyhraňují se zde dále motivy osudové dramatičnosti a tragiky života. ,,Ráno, pokud jsou všechny stromy ještě obvázané a věci nedotknuty,mezi dvěma topoly anděl se vznáší, v letu dospává. V trhlinách spánku zpívá. Kdo první na ulici vyjde, tím zpěvem raněn bývá, snad něco tuší, ale nezahlédne. Je zeleno a to je vše, co zbylo z anděla.,,

Kniha lyrických básní svěžími obrazy zachycuje kouzlo všedního dne, vzpomínky na domov, život ve městě a na vesnici, svět pracujícího člověka s jeho sny a tužbami, poesii práce, také však dojmy z okupace. Vydatným zdrojem básníkovy inspirace jsou motivy přírodní.