Hanuš Jelínek Books

Z obsahu : Povídka o Aristotelovi Povídka o zpěváčkovi a sv. Petru O dvou milencích Rozpůlená houně Legenda o sv. Anně Eliduk O chytré kmotře Legenda Mariánská O třech rytířích a lněné kytli Oslův testament O krásné Isabele Verše upravené autorem do podoby Krásné literatury.

Směšnohrdinská poema zachycující básníkovu operaci hrtanu; náležité lékářské procedury jsou komentovány ve verších vysokého kulturního rozhledu, s četnými odkazy ke starověké kultuře, křesťanství a dobové společenskopolitické situaci.

Literární zpracování tématu Velké války, kterou dnes nazýváme první světová, si většina lidí spojí s knihami jako je například Dobrý voják Švejk, Na západní frontě klid nebo s Rollandovou lyrickou novelou Petr a Lucie. Tyto příběhy kromě tématu mají společnou ještě jednu věc. Byly vydány až po skončení konfliktu. Pokud bychom hledali nějakou literárně významnou práci, která přináší bezprostřední pohled na válku publikovaný ještě ve chvíli, kdy na frontě duněla děla a nikdo netušil, jak tato jatka skončí, bude asi jedinou možností fenomenální Oheň, který napsal francouzský prozaik Henri Barbusse. Autor v různých epizodách čtenáři ukazuje, že sice mohou existovat i pozitivní stránky konfliktů, ale utrpení obyčejných lidí je mnohonásobně převyšuje.

Sbírka francouzských lidových písní a básní z 15. až 18. století. Jsou přeloženy půvabnou a prostou formou, ale zachovávají si svůj styl původně zpívaných písní. Zpěvy sladké Francie a Nové zpěvy sladké Francie v souborném vydání. Nové vydání dvou souborů, z nichž první výbor, jenž vyšel před třiceti lety, uváděl autor takto: „Podávám zde malý výbor z lidové poesie francouzské od patnáctého do osmnáctého století. Snažil jsem se, aby v něm byly zastoupeny charakteristickými ukázkami hlavní genry lidové poesie od lyricko-epických complaintes, v nichž zřejmě žijí vzpomínky rytířského a křesťanského středověku s jeho drsnou něhou i primitivní brutálností, až po taneční a pochodové písně selské a vojenské s jejich naivním lyrismem a rozpustilými gauloiseriemi.“

Published posthumously in 1869, Paris Spleen was a landmark publication in the development of the genre of prose poetry - a form which Baudelaire saw as particularly suited for expressing the feelings of uncertainty, flux and freedom of his age - and one of the founding texts of literary Modernism.

Román francouzského romanopisce, známý u nás pod názvem Kartouza parmská, zachycuje příběh mladého šlechtického napoleonského nadšence, který se účastnil bitvy u Waterloo a dále se pak snaží žít na parmském dvoře, v politicky dusném ovzduší, jež nepřeje svobodomyslným názorům a v němž bují intriky a patolízalství. Hrdina, který hledá východisko z tohoto krizového prostředí v ctižádosti, aktivitě a lásce, se však záhy dostává do konfliktu s vládnoucí společností, je uvězněn a nakonec hledá záchranu v odchodu do prostředí kartuziánského kláštera...

Domnělé autentické milostné dopisy ze 17. století, dopisy portugalské jeptišky Marianny Alcoforadové francouzskému šlechtici de Chamillymu. Teprve nyní na základě (zahraničních) odborných studií bylo objeveno, že jde o umělecké dílo francouzského autora (1628-1685), podílejícího se významně na politickém, společenském a kulturním životě doby Ludvíka XIV.

Ve městě Beaucaire žije mladý princ Auscassin a také Nicoletta, která jako malá bylo koupena od Saracénů a nyní žila u jednoho hraběte, který ji přijal za svou. Ti se do sebe zamilují, ale otec Aucassina mu zakazuje se s ní stýkat. Povolá si hraběte, u kterého Nicoletta žije a nařídí mu, aby ji odvezl pryč z města. Kdyby ji jen jedenkrát zahlédl, dal by jí upálit a s hrabětem by to taky nedopadlo dobře. Hrabě ale neuposlechne a zavře ji v nejvyšším pokoji svého sídla. Jednoho večera se jí podaří uniknout a nalezne Aucassina v žaláři, kam ho nechal zavřít jeho otec, aby na Nicolettu zapomněl...