Jiří Holý Books

"This publication is the result of a workshop which took place in Prague (in June 2012) and was organized by the Prague Centre for Jewish Studies, the Centre for the Study of the Holocaust and Jewish Literature at the Faculty of Arts at Charles University and the Institute of Czech Literature at the Academy of Sciences. It focuses on the problems of depicting the Shoah/the Holocaust in Central Europe, primarily in Czech, Slovak, German, Austrian and Polish literature and film. The workshop ... was held in Prague on the 21st and 22nd of June in the Institute of Czech Literature at the Academy of Sciences ... Each paper is published either in English or German, including a summary in the other language."--Foreword.

Nový přehledný výklad české literatury v podání současných autorit literární vědy. Moderní příručka zahrnující celé české písemnictví je určena především zájemcům, kteří s učebnicemi rádi pracují sami a po svém, tedy náročnějším středoškolákům i posluchačům nižších univerzitních ročníků. Univerzitní učitelé a akademičtí vědečtí pracovníci, kteří ji sepsali, platí ve svém oboru, v české literární historii, za jeho přední představitele.

Lexikon slouží jako pracovní pomůcka pro lepší orientaci v pojmech a předmětech, které dnes i odborníci obtížně chápou. Interdisciplinárně zaměřený lexikon nabízí přehled různorodých literárněvědných a kulturologických přístupů, osvětluje klíčové pojmy a seznamuje s autory, kteří formovali teoretické diskuse. Jeho cílem je poskytnout odborné vodítko studentům všech filologických oborů a věd o kultuře, jakož i čtenářům ostatních duchovědných disciplín, zejména historikům, sociologům a psychologům, kteří se zajímají o teorii. Lexikon usnadňuje orientaci v pojmech, které se objevují v interdisciplinárních diskusích literární teorie a teorie kultury. Aby splnil tento cíl, musí být co nejobsáhlejší, aniž by ztratil příruční charakter. Česká verze Lexikonu není pouze překlad, ale také adaptace do českého kulturního kontextu. Adaptace zahrnuje tři hlavní prvky: (1) rozšíření o relevantní české a slovenské položky v oddíle „Lit.“ na konci hesel, včetně překladů; (2) rozšíření původních hesel o české apendixy; (3) nová hesla autorů, směrů a pojmů, které by domácí uživatel měl mít k dispozici v souvislosti s teorií literatury a kultury.

Autobiografie literárního teoretika a editora Vladimíra Justla vedená formou dialogu. Autobiografická výpověď známého českého editora, literárního historika a spoluzakladatele pražské Violy Vladimíra Justla, jak ji zaznamenal Jiří Holý. V živém a strhujícím vyprávění je zachycena poválečná atmosféra v pražských literárních kruzích a nakladatelstvích. Osobnosti, s nimiž se Justl během svého života poznal, přibližuje s místy až sarkastickým tónem. Důvěrná znalost prostředí mu dovoluje uvádět na pravou míru některé literární mýty a posuzovat je se zjevnou snahou po objektivitě. V jeho výpovědi ožívají takové osobnosti jako Vladimír Holan, Jaroslav Seifert a další. Text doprovází černobílá fotografická příloha.

Soubor ukázek z českých literárních děl, doplněný úryvky z korespondence, autorských komentářů, dobových kritických projevů i pozdějších ohlasů, pro období první poloviny dvacátého století, od počátku století do roku 1945 - čítanka k třetímu dílu knihy Česká literatura od počátků k dnešku.

Kniha "Česká literatura od počátků k dnešku - Kniha textů 4." s podtitulem 2. polovina 20. století. Obsahuje 592 stran. Jedná se o počin nakladatelství "NLN - Nakladatelství Lidové noviny" z roku 2001. Přejeme příjemné čtení.

Téma monografie čtyř autorů z Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK by šlo shrnout jako "implicitní polemiku" s tradovaným výrokem Theodora W. Adorna o nemožnosti psaní poezie po Osvětimi. Tématem je právě šoa/holokaust v české literatuře s přihlédnutím k literatuře slovenské, dalším literaturám Střední Evropy a také k československému filmu. Umělecké reprezentaci šoa v literatuře a filmu se u nás dosud věnovala velmi malá pozornost, kniha v tomto navazuje na dosud ojedinělou publikaci Holokaust v české, slovenské a polské literatuře (ed. J. Holý, 2007). Studie čtyř autorů zkoumají šoa v literatuře z různých stran, přehledově (Jiří Holý) i detailněji, z hlediska jednotlivých problémů (pamětní práce kultury - Petr Málek, šoa z pohledu viníků či traumatičnosti návratu - Jiří Holý) i autorských osobností a poetik (Michael Špirit se věnuje Josefu Škvoreckému, Filip Tomáš dílu Arnošta Lustiga a neprávem opomíjenému Jiřímu R. Pickovi). Shodují se přitom, že jde o téma zásadní, jehož umělecká reprezentace zasahuje i do hodnotových otázek současného života. Popsat a pochopit tyto na pohled nesdělitelné zkušenosti a rozumem sotva pochopitelné události zůstává pro umění i odborné zkoumání trvalou výzvou bez ohledu na časový odstup.

Autor se soustředil na Haška, bratry Čapky, svého bratra Jiřího, Kubištu, Špálu, Gočára a jiné výtvarné umělce a architekty, zvláště ze Skupiny. Nesleduje tedy souvisle a chronologicky události svého života. Živě a poutavě vypráví o době, uměleckém prostředí, tvůrčím úsilí a jeho výsledcích, ale i o běžných strastech. Poslední kapitola evokuje Vinohrady autorova mládí. Dílo obsahuje všechny kapitoly z předešlých vydání a nově zařazené texty, které nemohly vyjít v 60. letech 20. století.

Židovská kulturní tradice v českých zemích, přítomná od raného středověku, byla během komunistického režimu potlačována. Po roce 1989 se však dostala do popředí zájmu. Monografie navazuje na dosavadní výzkum a zkoumá židovskou tematiku z různých pohledů, včetně romantického obdivu, stereotypů a antisemitismu. Zahrnuje reflexi Židů v literatuře na počátku 20. století, jejich obraz v židovských časopisech a tematizaci holocaustu v různých uměleckých formách. Kniha chápe kulturní paměť jako ideově pluralitní a vícejazyčnou, sleduje literaturu nejen v češtině, ale i v němčině a hebrejštině. Obsahuje širší studie, jako například o reprezentaci Židů na konci 19. a začátku 20. století, činnosti v terezínském ghettu, a reflexi holocaustu v československém filmu. Další příspěvky mapují kulturní život Židů, včetně obrazů východních Židů v sionistických časopisech a literárních příspěvků do týdeníku Selbstwehr. Monografie také obsahuje případové studie o autorech jako Vojtěch Rakous, Karel Poláček a Egon Hostovský. Doplněna je obrazově-dokumentární přílohou a rejstříky. Publikace je výsledkem práce Centra pro studium holokaustu a židovské literatury a vychází za podpory různých institucí.

Výbor z literárněvědných a teatrologických statí uspořádali, textově připravili a doslovem opatřili Jiří Holý a Terezie Pokorná. Předmluva Václav Havel. Vyšlo jako svazek edice Orientace.

Čeští literární teoretici a historikové již před listopadem 1989 neoficiálně diskutovali o nových myšlenkách v západní literární vědě, vycházejících ze změněných filozofických "paradigmat". Po ideologickém uvolnění a skončené izolaci od těchto u nás známých filozofických a uměleckých předpokladů vznikly i v našem prostředí ohlasy, sousedící s tradiční strukturalistickou metodologií Pražské školy. V knize Kritické úvahy o západní literární teorii tři autoři - vysokoškolští učitelé a literární vědci - s určitým časovým odstupem komentují trendy v literárněvědném myšlení ovládajícím druhou polovinu 20. století na Západě, a poskytují obraz pohybu, jaký se v tomto oboru udál. Středem pozornosti jsou tři hlavní oblasti literárněteoretického myšlení: německá Kostnická škola, Francouzský strukturalismus (a částečně i poststrukturalismus) a koncepty nové kritiky a nového historismu v USA.

Kolektivní monografie se zabývá stavem a proměnami židovské menšiny v období druhé republiky a zároveň zohledňuje reakce a postoje většinové české (československé) společnosti. Během diskutovaného období byla zničena státní suverenita. Spolu s úpadkem morálních hodnot nastala krize demokracie a společnost se pozvolna fašizovala. Výrazný atribut tohoto období představuje persekuce a postupné vytěsňování židovské minority z veřejného života. Publikace se zaměřuje především na reprezentaci popsaného fenoménu v literatuře, médiích a v neposlední řadě reflektuje i sociokulturní aspekty sledovaných událostí.

Souborné vydání tří samostatných próz Jiřího Weila charakterizuje jeho dobově těžko zařaditelný, prožitkově složitý, střihový, výrazně pointovaný styl, umožňující zachytit celou skutečnost až do paradoxních poloh, i hlavní téma jeho díla – osudy českých Židů za protektorátu. V době svého vydání prošlo Weilovo dílo dramatickou kritikou i textovou cenzurou. Popis tohoto Weilova „případu“ v komentáři zachycuje v dokumentární podobě souhrnně historicky těžko popsatelné okolnosti českého literárního života v 50. a 60. letech.

Vilém Závada, Ota Pavel, Josef Topol, Zdena Salivarová, Josef Hanzlík, Karel Sýs, Jaroslav Seifert, Jan Trefulka, Ota Filip, Jiří Šotola, Egon Bondy, Karel Šiktanc, Jiří Gruša, Viktor Fischl, Jan Schmid, Jiří Žáček, Ferdinand Peroutka, Bohumil Hrabal, Josef Škvorecký, Karol Sidon, Alexander Kliment, Karel Pecka, Pavel Kohout, Ivan Klíma, Josef Frais, Bohuslav Reynek, Ladislav Fikar, František Pavlíček, Oldřich Daněk, Ivan Vyskočil, Karel Steigerwald, Vladimír Páral, Zdeněk Rotrekl, Ludvík Vaculík, Ivan Diviš, Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Ivan Blatný, Ladislav Fuks, Ladislav Dvořák, Milan Pávek, Eva Kantůrková, Zuzana Brabcová, Milan Kundera, Petr Placák, Ivan Martin Jirous, Ludvík Kundera, Václav Havel, Milan Uhde, Přemysl Rut, Zdeněk Zapletal, Alexandra Berková, Arnošt Goldflam, Daniela Fischerová, Emil Juliš, Ivan Jelínek, Josef Šimon, Ivo Šmoldas, Jiří Kratochvil, Ivan Wernisch.... celý text

Cílem publikace je připomenout dějiny Katedry české literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze od jejího vzniku na konci čtyřicátých let 20. století do osmdesátých let. Editor s kolegy z řad studentů to realizuje prostřednictvím rozhovorů s pamětníky, bývalými pedagogy, a jejich vzpomínek, dobových materiálů, úryvků z učebních textů a beletrie založené na dokumentárních faktech. Katedra byla prestižním vědeckým a pedagogickým pracovištěm, formovaným významnými osobnostmi jako Jan Mukařovský, František Buriánek a Felix Vodička. Minulost katedry odráží dějiny literárněvědné bohemistiky a Filozofické fakulty UK v daném období. Publikace využívá metody orální historie, založené na rozhovorech s pamětníky jako Antonín Jelínek a Zdeněk Pešat. Tyto texty doplňují materiály jako zápisy schůzí z archivu UK a ukázky učebních textů, včetně kolektivního Nástinu české literatury z r. 1952 a Rzounkovy verze z r. 1982. Závěr obsahuje kalendárium s hlavními daty, soupis učitelů a vyučovaných předmětů, a fotografie.

Úvodní kapitoly zkoumají vznik a formování Vančurova estetického projektu světa v letech po první světové válce. Jsou sledovány konstantní rysy příznačné pro celou Vančurovu tvorbu: práce a básnivost. Následující kapitola se zabývá beletristickým dílem v letech 1919 a 1927 a soustřeďuje se k rozborům próz Amazonský proud a Pekař Jan Marhoul. Třetí kapitola je věnována dílu v letech 1930-1934. V tomto údobí složka práce ustupuje (aniž by ztratila svůj význam) a do popředí se dostává složka básnivosti, která je interpretována na Markétě Lazarové. Závěrečná kapitola zkoumá tematický okruh dějinnosti a tradice ve Vančurově díle v letech 1936-1942.

Příběh jednoho léta „poněkud nešťastného způsobu“. Banální historky třech pánů, nudících se v dešti, změnila květnatá spisovatelova čeština v dobrodružství ještě předtím, než přijel Arnoštek se svou krásnou společnicí.

Set in a region south of the Carpathian mountains, this novel tells the story of Nikola Suhaj who lives a Robin Hood-like existence. He and his accomplices rob - and often kill - travellers and rich Jewish merchants and share their spoils between the poor, fellow Ruthenians and poor Jews. schovat popis

Výbor z prozaické tvorby spisovatele Františka Langera.

Soubor šesti povídek a jedné novely, humorně a rozmarně laděných próz, vzniklých koncem třicátých a čtyřicátých let. (uspořádal, edičně připravil a vstupní medailón napsal Jiří Holý. - 1. vydání v tomto celku)

Kniha je antologií textů, ohlasů na ně a komentářů k nim a skládá se ze tří oddílů. První představuje židovská témata u českých romantických autorů, K. H. Máchy a J. J. Kolára. Zde jsou představeny pozitivní postavy Židů jako příslušníků národa bez vlasti nebo Žida jako ušlechtilého českého patriota. Druhý oddíl uvádí díla německých romantiků, která působila i v českém kulturním kontextu. Zde jsou prezentovány negativní stereotypy Židů: proslov A. von Arnima „O zvláštnostech židovství“, ostrý útok proti Židům, a pohádka bratří Grimmů „Žid v trní“. V třetím oddílu jsou pak zastoupeni autoři ze skupiny Junges Böhmen/Mladá Čechie, liberálně orientovaní a zasazující se o spolupráci Čechů, Němců a Židů: články básníka a esejisty V. B. Nebeského, česky i německy psané básně a prózy Siegfrieda Kappera a úryvek z německy psané novely od Leopolda Komperta. Kapper byl první autor z židovského prostředí v českých zemích, který vydal českou básnickou sbírku a programově se hlásil k českému vlastenectví. Kompert, rovněž pocházející z Čech, zobrazoval nelehké soužití českých Židů a Čechů a plédoval pro vzájemné porozumění.

Sborník vychází z mezinárodní konference, která se konala v květnu 2005 na pražské Filozofické fakultě. Shromažďuje příspěvky šestnácti českých, slovenských a polských literárních vědců a filmových historiků, kteří z různých aspektů analyzují téma vyhlazení Židů v literatuře a ve filmu. V popředí pozornosti se tak např. ocitá dílo známých spisovatelů (Jiří Weil, Arnošt Lustig, Henryk Grynberg, Jáchym Topol), obecnější témata, jako je třeba memoárová literatura, díla vzniklá v lodžském ghettu, zachycení osudu Židů v českém filmu, ale také netradiční náměty: holokaust jako obchod nebo zobrazení holokaustu polských Romů. Příspěvky jsou napsány v češtině, slovenštině a polštině.