Uprostřed na okraji 04: Jihovýchod
Rozhovory s lidmi, kteří mění Sudety




Rozhovory s lidmi, kteří mění Sudety
Co se vám vybaví, když se řekne Sudety? Mlha, opuštěná krajina, ruiny? A jak si představujete lidi, kteří tam žijí? Mladé, staré, morousy nebo sympaťáky? Mnoho Čechů spojuje české pohraničí s temnými obrazy, zatímco pro Němce je to kraj raubířů a nezájmu. V tomto stereotypním pohledu však chybí příběhy lidí, kteří se v Sudetech cítí doma a chtějí měnit věci k lepšímu. Tito jednotlivci se angažují s úctou k místu a lidem, aniž by žádali aplaus. Kniha přináší rozhovory s lidmi, kteří žijí nebo působí v severozápadních Čechách a aktivně se zapojují do svého okolí. Skrze jejich příběhy se ukazuje, jak se lidé v "problematickém" regionu vyrovnávají s každodenními výzvami a zároveň se snaží překonat negativní narativy spojené s pohraničím. Všechny rozhovory jsou publikovány v češtině a němčině, což má oslovit jak obyvatele České republiky, tak čtenáře v Německu, zejména potomky bývalých obyvatel sudetských oblastí. Cílem knihy je korigovat vnímání Sudet jako místa neutěšenosti a podnítit diskuzi o vlastním sebepojetí. Publikace je první částí plánované čtyřdílné edice.
Příběh Přísečnice je fascinující. V 14. století byly v oblasti objeveny bohaté zásoby stříbra a železné rudy, což vedlo k prosperitě města. Po vyčerpání ložisek na konci 18. století hledali obyvatelé nové zdroje příjmů. V 19. století se Přísečnice proslavila jako hudební město, kde hudební škola vychovala řadu talentovaných hudebníků, zejména nadaných dívek. Tyto harfistky se staly světově proslulými a od roku 1830 tvořily celé dámské orchestry, které hrály na palubách oceánských lodí a v prestižních místech jako Shepheard Hotel v Káhiře, před ruským carem, v Japonsku a Kalifornii. V roce 1945 byla hudební škola uzavřena a město čelilo tragédii vyhnání německo-böhmické populace, což vedlo k jeho postupnému chátrání. Nově usazení Češi a Romové se v Přísečnici necítili jako doma, a brzy přišlo rozhodnutí o zatopení města kvůli přehradě na pitnou vodu. Před tím však filmový štáb z Německa natáčel v opuštěném městě, přičemž byly vyhozeny do vzduchu obytné domy. Neuvěřitelné příběhy tak leží potopené na dně přehrady. V roce 2017 zahájila Veronika Kupková se svými žáky projekt, jehož cílem bylo umístit dvojjazyčné tabule kolem přehrady, a během dvou let vznikla obsáhlá kniha o kdysi slavném horském a hudebním městě.