Miguel Otero Silva Books
Miguel Otero Silva was a Venezuelan author whose work is inextricably linked to the social and political history of his native country. His writing, often imbued with humor and satire, served as a mirror to contemporary society and a call for its improvement. He utilized his strong journalistic voice to expose injustice and advocate for free expression. His works stand as a testament to the struggle for democracy and the resilience of the human spirit in the face of oppression.
Fieber , die erste Roman des Autors, wurde 1930 geschrieben, kurz nach den wahren Ereignissen, die sie erzählt, 1936 neu geschrieben und für die endgültige Ausgabe 1971 überarbeitet. Die Arbeit beschreibt die politische und soziale Zersetzung des Regimes von Gómez und die Studentenrevolte («Die Universität»), die darauf folgende Guerillabewegung («Montonera») und die brutale Realität des Konzentrationslagers von Palenque («Fieber»). Vidal, der junge Protagonist, durchläuft diese drei Phasen mit einem fortschreitenden politischen Bewusstsein, das ihn zur endgültigen Anklage gegen das despotiche Regime und die ungerechte soziale Struktur seines Landes führt.
Mrtvé město - tragicky laděný příběh vymírajícího města, s ponurou atmosférou zániku. Dílo č. 1 - Městečko Ortiza pomalu zaniká, ale na druhém konci kraje vytryskla nafta, krev Venezuely.
Román zpodobuje na pozadí venezuelské společnosti šedesátých let 20. století tragicky končící příběh tří stejně starých chlapců z různých společenských vrstev, kteří se ve snaze o seberealizaci dopouštějí násilí a končí zbytečnou smrtí.
V centre napínavého príbehu z doby konkistadorov stojí legendárna historická osobnosť, neraz neprávom odsúdená kronikármi a literátmi, jednoduchý vojak Lope de Aguirre. Stáva sa vodcom vzbury proti monarchii. V divých juhoamerických pralesoch statočne čelí predvídaným i neočakávaným pohromám. No najťažší je boj so zradou.
Výber obsahuje tri romány: Mŕtve domy (1955), jeho voľné pokračovanie Prvé ropné žriedlo (1961) a titulnej román Keď mi je do plaču, neplačem (1970). Dej románu Mŕtve domy je zasadený do prostredia juhoamerického mestečka, žijúceho už iba zo slávy dávneho rozkvetu. Autor v ňom rozvíja dojímavý príbeh lásky mladej obchodníčky Carmen Rosy a pastiera dobytka Sebastiana, ktorý podľahne zákernej chorobe. V Prvom ropnom žriedle nachádzame hrdinku v rodiacej sa osadníckej komunite uprostred pestrej zmesi domáceho obyvateľstva. Zázračná ropa mení nielen tvár krajiny, ale aj charakter a vzťahy ľudí a vplýva na ich osudy. Titulnej román Keď mi je do plaču, neplačem súbežne rozpráva príbehy troch mladých mužov, ktorých spája zhoda dňa narodenia a krstného mena a pochádzajú z rôznych spoločenských vrstiev.
