Panait Istrati Books

"Adrien, işte bunlar Haydutlar" dedi Ormanın Oğlu Jeremie. İşte kadın şefimiz, Floriçika, Yani Koruluklar Çiçeği. Kaşmir türbanını başına geçirmiş, omzuna tilkin kürkünü atmış, şalvarının içinde çevik adımlarla Ayılar Mağarasını arşınlıyordu telaş içinde... "Siz benim kadın omuzlarıma ağır bir sorumluluğun yükünü bindirmek, başıma da ödül konulmasını istiyorsunuz. Her ikisi de kabulüm." Cosma ölünce, atına ondan daha iyi binen, yorgunluğa ve yokluklara ondan daha çok katlanan ve onun kadar gözüpek kararlar veren çıkmamıştı. Biricik sevgilisinin başında şöyle ant içmişti: "Bundan böyle benim adım, Korkuluklar Çiçeğidir. Ormanların aşığı, özgür insanların dostu ve sizlerin yardımı ile tüm haksızlıklara karşı koyan, kötüleri cezalandıran Floriçika!"

In "Das Haus Thüringer" erlebt Adrain seine erste Liebe und seinen geistigen Reifeprozess: Empört über die soziale Ungerechtigkeit im Hafen von Braila schließt er sich dem Kampf gegen die Ausbeutung an.§Die leichte und eindringliche Sprache des Autors macht diesen Roman zu einem echten Lesevergnügen.

Mit Kyra Kyralina avancierte der Rumäne Panait Istrati aus dem Nichts zu einem der großen Bestsellerautoren der 1920er Jahre und wurde zum Lieblingsautor von Geistesgrößen wie Romain Rolland und Georges Bataille. Istrati nimmt den Leser mit auf eine Reise durch Rumänien und den Orient der Jahrhundertwende: Stavru, der Limonadenverkäufer, einst reich und verheiratet, erzählt, wie ihn das Leben zum Bettler machte. Auf seinem Leidensweg, der ihn über Konstantinopel, Damaskus, Beirut und Kairo schließlich wieder zurück nach Bra˘ila an die Donau führt, erinnert er sich an seine schöne Schwes-ter Kyra. Ebenso betörend wie die Mutter, die ihre ausschweifende Sinneslust teuer bezahlte, ist auch Kyras Schicksal unendlich traurig: Wird Stavru die in einen Harem verschleppte Schwester wiederfinden? Dem rumänischen Erfolgsautor Istrati verlieh der Lyriker und Büchner-Preisträger Oskar Pastior seine unvergleichliche Stimme. Seine deutsche Übersetzung darf durchaus als ebenso große Wiederentdeckung bezeichnet werden wie der außerordentliche Roman von Panait Istrati selbst. Das sehr persönliche Nachwort von Mircea Ca˘rta˘rescu zeigt, welche große Rolle dieses Buch heute noch in Rumänien spielt.

424pages. poche. Broché. Trois romans et un texte, Pour avoir aimé la terre, qui est le testament spirituel de Panaït Istrati. Tsatsa Minnka raconte les amours passionnées d'une paysanne des bords du Danube. Ce fleuve venge les amoureux de l'arrogance cruelle de Nerrantsoula. Enfin, c'est avec une tendre malice qu'est racontée La famille Pelmutter (en collaboration avec Josué Jehouda): de vieux juifs voient leurs enfants dispersés. A travers les aventures d'Isaac, de Schimke et d'Esther, le fil de la tradition se perd, mais finit par se retrouver.

Voller Enthusiasmus reist Panaït Istrati 1927 nach Russland. Als einer der bekanntesten linken Intellektuellen Frankreichs ist er zum zehnten Jubiläum der Oktoberrevolution geladen. Doch was er abseits des offiziellen Programms sieht und hört, lässt ihn zweifeln: Die kommunistische Opposition wird mundtot gemacht, der stalinistische Terror tobt und das einfache Volk leidet. Mit dem Schriftsteller Nikos Kazantzakis reist Istrati bis 1929 durchs Land. Bei seiner Rückkehr ist er vollkommen desillusioniert. Er veröffentlicht Zu neuen Ufern (Vers l'autre flamme: Après seize mois dans l'U.R.S.S.) nicht als Reisebericht, sondern als leidenschaftlichen Appell an seine politischen Mitstreiter. Der Tabubruch - die offene Kritik an Stalin sowie an der Obrigkeitshörigkeit westlicher Kommunisten - drängt ihn in die Isolation. Auszüge aus der Korrespondenz Istratis und Romain Rollands sowie Heinrich Stiehlers Erläuterungen dazu gewähren Einblicke in die Auseinandersetzungen um das Buch. Stiehlers Anmerkungen zum Text geben für das Verständnis hilfreiche Zusatzinformationen. Jetzt reinlesen: Inhaltsverzeichnis(pdf)

„Das Haus Thüringer“ erzählt das Leben von Adrian Zograffi im ersten Band. Der Autor Panaït Istrati schildert dabei eindrucksvoll die Erlebnisse und Herausforderungen des Protagonisten.

»Hört diese Geschichte, die sich auf einem Fleckchen Erde zugetragen hat, das die meisten von euch nicht kennen. Es ist die Geschichte jenes Menschen, den ich auf der Terasse in Ramleh entdeckte …« Im Gestus des orientalischen Märchenerzählers beginnt Paniit Istrati seinen vielleicht schönsten Roman Nerrantsoula, der von der Judengasse in Braˇila an den Bosporus, von der Walachei nach Konstantinopel und ins ägyptische Alexandria führt. Es ist die Geschichte von Marco und seiner Liebe zu Nerrantsoula. Aber um sie wirbt auch Epaminodas. Und sie? Sie liebt beide, »wie ein Wesen«. Und alle drei haben gemeinsame Feinde: die Bande der Griechen um den wilden Miou. Es ist Nerrantsoula, die sich unter all den Jungen behauptet, stolz und stark, unerschrocken und aufsässig, schöne Beschützerin ihrer beiden Freunde. Schicksalhaft bleiben die drei verbunden, als sie sich als junge Erwachsene wiederbegegnen und in der brutalen Welt der großen Städte durchschlagen. Aufs Neue entdecken sie ihre Liebe füreinander – und aufs Neue ist sie bedroht … so wie ihr Leben – und das all derjenigen, die der Nerrantsoula zu nahe kamen.

Autorova reflexe dětství a mládí. Román je psán s hlubokou lidskostí a se zvláštním smyslem pro skutečnost.

Panait Istrati je rodený rozprávkár Orientu, ktorý sa nadchýna nad vlastným rozprávaním a je ním očarený. Pochádzal z chudobnej rodiny a ako dvanásťročný opustil svoju matku. Vyskúšal všetky remeslá - bol čašníkom, zámočníkom, nosičom, sluhom, natieračom. Je absolútne nemajetný, no bohatý na veľké zážitky a dojmy. Tak sa dal do zdĺhavej práce a vyšli mu spod pera dve celé knihy. Sú to spomienky z vlastného života. Jeho život a jeho dielo je jeho svätá vášeň. Po celej životnej púti sa zastavuje v spomienkach pri niektorých ľudských tvárach. Každá z nich je poznačená záhadou vlastného osudu, ktorý sa usiluje poznať.

Dobrodružný román (Hajduci se představují, Snagovská domnica) o osudech skupinky rumunských zbojníků z minulého století je dílem francouzsky píšícího rumunského spisovatele (1884-1935), vysoce oceňovaného R. Rollandem. Autorlíčí, jak láska ke svobodě a touha pomstít venkovský utlačovanýlid, přivedla hrdiny ke zbojnictví. Příběhy naplněné patosem a romantikou. Více o hajducích - http://cs.wikipedia.org/wiki/Hajduci

Panait Istrati, literární bjev Romaina Rollanda a dnes už rumunský klasik, za svého mládí tulák, dobrodruh a muž celé řady profesí, se představil v roce 1921 francouzské literární veřejnosti touto útlou prózou, v níž vypravuje pohnutý příběh ze svého dětství. Uvádí čtenáře do Rumunska na začátku 20. století, do země sužované hladem a všemocnými bojary, představiteli skomírajícího feudalismu, kteří svou neústupností a opovrhováním drobným lidem podnítili a nakonec tvrdě potlačili selské povstání, jež se hrozivě šířilo po celé zemi. Istrati byl očitým svědkem těchto událostí, jež se mu vryly hluboko do srdce. O osobním prožitku svědčí jeho střídmý, lze říci přímo cudný styl, jenž navozuje bezprostřední styk vypravěče s čtenářem, i rozjitřený a neotřelý pohled chlapce, který se s nostalgií vrací k nepředstavitelně tvrdému životu rumunských venkovanů i k nedohledným vodám vlnícím se rybami a k nepřehledným pláním porostlým bodláčím; to mu je nejen symbolem vydřidušského útlaku, ale i příslibem svobody a dobrodružství , úniku z věčného hladovění, jež uvolňuje i ta nejpevnější rodinná pouta.

V roce 1923 vyšla ve francouzské revui "Europe" drobná práce Panaita Istratiho "Kira Kiralina", která je s to charakterizovat nám jeho rozsáhlé dílo, celoživotní reminiscenci života svého i jiných. Na každé stránce se setkáváme s dychtivým vypravěčem, který je hnán touhou vypovědět vše,a proto se nesčetněkrát zastaví, odbočí, připomene to či ono, než dokončí své vyprávění o Kiře, její krásné rozkošnické matce a Dragomirovi, než vypoví všechny dobrodružství, radosti a strasti jednoho a tisíce životů. Dýchne na nás horečná touha po životě, který stokrát nesnesitelný obrátí k nám nakonec svou příznivou tvář, který stokrát bičující pohladí nakonec svou oběť a dodá síly k novému zápasu. Oslava života, lásky, přátelství, dobra, spravedlnosti, orlava všeho toho, co se musí vybojovat, za co stojí žít, okouzlila Romaina Rollanda, který v předmluvě ke Kiře Kiralině napsal, že je Panait Istrati "rozeným vypravěčem, vypravěčem orientu, který nadchne a vzruší svým vyprávěním a podléhá mu tak, že nikdo, ani on sám, neví, jakmile povídku začal, zda potrvá hodinu nebo tisíc a jednu noc".

Autorova reflexe dětství a mládí. Román je psán s hlubokou lidskostí a se zvláštním smyslem pro skutečnost.