Jacques Maritain Books

The exploration of knowledge in this work is divided into two distinct parts. The first part focuses on rational knowledge, examining the degrees of knowledge relevant to science and philosophy. The second part shifts to super-rational knowledge, delving into the complexities of religious faith and mysticism. Maritain emphasizes the varying kinds and orders of knowledge, highlighting how the nature of what is to be known and the degree of abstraction influence understanding.

Jacques Maritain's work emphasizes the fundamental purpose of education as serving humanity rather than societal constructs. He critiques prevalent misconceptions and explores the dynamics of education, advocating for a focus on personal and spiritual development. The book examines various knowledge spheres across educational stages and addresses the pressing challenges of post-war education, warning against the dangers of power overshadowing truth. Maritain's insights aim to realign educational goals with the intrinsic needs of individuals.

Potrzeba bycia w bliskości Boga pozostaje niezmienna. Dlatego Nauka kontemplacji, choć ukazała się przed stu laty, nie straciła nic na aktualności. Esej wspaniale ilustruje związki między pracą intelektualną a duchowymi poszukiwaniami. Autorzy wskazują najważniejsze zasady�życia modlitwy�zgodnie z tradycją mistyczną świętych Tomasza z Akwinu i Jana od Krzyża.

Paru en 1936, réédité en 1946 puis en 1968, Humanisme intégral est très probablement celui de tous les écrits de Jacques Maritain (1882-1973) qui a connu la plus large audience. Son propos est ambitieux puisque le philosophe entend y traiter des relations entre le christianisme et le monde moderne dans leur ensemble. Fresque historique marquée par la fidélité au thomisme, mais aussi regard lucide sur son époque, l'ouvrage, entre réalisme et utopie, appelle de ses voeux l'avènement d'une nouvelle chrétienté, et constitue l'un des maillons essentiels de la réflexion de l'Eglise au XXe siècle.

Je možné věřit v člověka? Prostá zkušenost vidí děsivé krutosti, jichž je člověk schopen, a tuto víru odmítá. Je však možné žít bez víry v člověka? Jak bychom bez ní byli schopni žít a pracovat pro druhé v rodině a ve společnosti? Těmito a podobnými otázkami se zabývají tři texty Jacqua Maritaina, které se zamýšlejí nad hodnotou člověka. Ateismus, který je předmětem prvního textu, je rozhodnutí vyloučit Boha z vlastního života. Ale co jiného pak může být cílem člověka, než on sám? Tolerance, o níž jde v druhém textu, je úsilí přiznat právo na existenci i člověku, jehož myšlení a jednání je poznamenáno zlem nepravdy a zloby. Víra v člověka je vlastním tématem třetího textu. Co je vlastně základem víry v člověka? - To všechno jsou otázky, kterým se nevyhne nikdo, kdo se snaží žít pro Boha a pro člověka uprostřed tohoto svízelného světa. Vyšlo v květnu 2008 v řadě Duchovní život.

Poezie a umění tvořily důležitou součást života francouzského myslitele Jacquesa Maritaina. Jeho žena Raissa byla básnířka, měl mnoho přátel mezi umělci a básníky (mj. Ch. Péguy, G. Rouault, M. Chagall aj.). Rozsáhlou a originální část svého filosofického díla věnoval teoretickým otázkám umění. Odpovědnost umělce (1961) je poslední Maritainovou větší publikací z této oblasti; jejím základem byly přednášky na universitě v Princetonu. Po stránce obsahové se v knize stýkají dvě samostatné disciplíny, filosofická estetika a filosofická etika. Maritain ovšem neřeší obecné problémy estetiky nebo obecné problémy etiky. Vychází ze svébytných pojetí teorie umění a teorie mravnosti a na tomto základě pojmenovává vzájemný vztah obou oblastí.

Publikace obsahuje dvě eseje od Raissy Maritainové (Příběh Abrahámův, Kníže tohoto světa) a jednu od Jacquese Maritaina (O nebeské církvi), které se zaměřují na mystický pohled za viditelné hranice světa. Jacques Maritain (1882–1973) byl klíčovou postavou 20. století, která znovu oživila tomismus, očištěný od manuálových nánosů a přizpůsobený moderním otázkám. Spolu se svou manželkou Raissou (1883–1960) se snažili proniknout do duchovní a mystické hloubky křesťanské víry. V Příběhu Abrahámově se zkoumá vývoj mravního svědomí lidstva a otázka, jak Abrahám, s nezkaleným svědomím a Božím požehnáním, vykonával činy, které dnes považujeme za hříšné. Esej Kníže tohoto světa meditativně zkoumá moc Padlého anděla a její zlomení skrze Kristovo vtělení a výkupné utrpení, přičemž nabízí nový pohled na tuto problematiku. Esej O nebeské církvi objasňuje nadpřirozené skutečnosti kolem nás a připomíná, že světci a všichni, kdo opustili tento svět, nejsou „mrtví“, ale aktivně se podílejí na našem životě a usilují o naši spásu.

Nejednou jste si asi položili otázku, jak lze skloubit zaměstnání, povinnosti a starosti každého dne s duchovním životem a modlitbou. Autoři knihy Jacques a Raissa Maritainovi, významní francouzští filozofové, představitelé francouzské kultury 20. st. a hlasatelé evangelia, se právě touto otázkou zabývají. Ve své knize naznačují směry či cesty, jak lze propojit duchovní život a život modlitby s prací ve světě, a sice v duchu křesťanské tradice a učení sv. Tomáše. Jejich úvahám je společný jeden poznatek: toto propojení je možné, stačí se o ně jen pokusit!

Významné dílo světové politické filosofie od francouzského filosofa Jacquesa Maritaina (1882–1973) vychází z jeho amerických přednášek, shrnutých do svazku Man and the State (1951) a později vydaných francouzsky jako L’Homme et l’état (1953). Myšlenky tohoto klasického díla nabývají nové aktuálnosti v konfrontaci s problémy, jimiž se politická věda a filosofie dnes intenzivně zabývají. Klíčovým tématem je suverenita ve vztahu ke státu, což evokuje například Brežněvovu doktrínu o omezené suverenitě, ale také se stává centrem teoretického promýšlení mezinárodních vztahů a politické sociologie v kontextu globalizace. Maritainova kritická analýza pojmu svrchovanosti patří k nejpozoruhodnějším v literatuře. Dále se zabývá legitimním pluralismem ideových zdůvodnění demokracie, což je aktuální téma v reakci na Huntingtonovu koncepci „střetu civilizací“. Maritain, jakožto „filosof demokracie“, rozebírá problém světové politické organizace, což je relevantní v rámci diskusí o „evropské ústavě“. Také analyzuje vztah náboženství a katolicismu k demokracii, což přináší podnětné myšlenky do současné debaty.

K nejobtížnějším otázkám filosofie umění patří povaha estetické zkušenosti a tvůrčí intuice umělce. Co se odehrává v mysli umělce, když tvoří své dílo? Co se děje v myslích toho, kdo umělecké dílo vnímá? Jde o zkušenost čistě citovou nebo (také) o určité poznání? A je-li to poznání, účastní se ho pouze smysly nebo také intelekt? A je-li to také rozumové poznání, jde o poznání pojmové jako ve vědách nebo o poznání nepojmové? V čem se liší intuice tvůrčí od vědeckého poznání a od mystiky? – Těmito problémy se zabývají čtyři studie Jacquesa a Raïssy Maritainových v knize Situace poezie.

Pravá filozofie je ta, která může mluvit o lásce. Filozofie ukazuje velikou touhu člověka nořit se do bytí a postihovat v něm to, co je nejhlubší. Člověka můžeme pochopit jen tehdy, když poznáme jeho schopnost milovat, zaměřit se celou duší k něčemu většímu než je on sám, a nakonec k samotné lásce. Maritainovo pojednání ukazuje netušené možnosti, které jsou skryty v nitru člověka, veliké perspektivy, jež možná berou dech, ale zároveň probouzejí touhu, kterou jsme v sobě dosud netušili.

Titul knihy „O filosofii dějin“ (anglicky On the Philosophy of History, francouzsky Pour une philosophie de l’histoire) naznačuje, že Maritain nechtěl napsat ani soustavné pojednání o filosofii dějin, ani ve vlastním slova smyslu úvod do této disciplíny, který by mapoval veškerou její problematiku. Jeho cílem bylo ukázat možnost a platnost určitých filosofických zákonů, které osvětlují lidské dějiny a činí je pro nás srozumitelnějšími. Záměrně se omezil na určitý počet příkladů těchto zákonů a na některé základní problémy, které s nimi souvisí. Ve svých úvahách o filosofii dějin a ve volbě problémů měl do velké míry na zřeteli praktické postavení křesťanů v soudobé společnosti a snažil se vypracovat intelektuální vybavení, které by jim pomohlo řešit jejich „časné“ problémy a úkoly. (Z doslovu Karla Šprunka.)

Kniha vznikla jako reakce na existencialismus, který se po druhé světové válce rozšířil v západní Evropě, zejména ve Francii. Court traité de l’existence et de l’existant (1947) se zaměřuje na myšlenky J. P. Sartra a dalších existencialistických filosofů, jako jsou Martin Heidegger a Søren Kierkegaard. Maritain v předmluvě tvrdí, že skutečným existencialistou byl sv. Tomáš Akvinský, který zdůrazňoval prioritu existence i esence. Současný existencialismus se soustředí na existenci na úkor esence, což Maritain považuje za chybu. Většina knihy se věnuje výkladu filosofie existence u svatého Tomáše a základním problémům lidského subjektu, jeho bytí a činnosti. Autor se zabývá intuicí jsoucna, lidskou svobodou, strukturou subjektu, jeho vztahu k Božímu působení, zlem a dalšími významnými aspekty života. V poslední kapitole, Ecce in Pace, ukazuje, že současný existencialismus odráží sílu a meze filosofie jako racionálního zkoumání duchovní dimenze reality. Maritain kontrastuje pohled ateistického existencialismu na úzkostné lidské zkušenosti s křesťanským viděním, které spojuje rozum a víru a tvrdí, že lidské utrpení se může proměnit v radost.

Stati o Tomáši Akvinském, původně vydané in: Vybrané stati filosofické, L. Kuncíř 1931.

Ústřední osou Maritainova humanismu je jeho názor na existenci, povahu a osud člověka. Jeho integrální humanismus není ničím jiným než integrálním křesťanstvím, humanismem Vtělení. Člověk naplňuje svůj úděl a uskutečňuje tvořivě své možnosti v Bohu, v absolutní možnosti všech možností, které se historicky otevírají a nabízení člověku a lidstvu v Kristu.

Obsah: I. Scholastikové a theorie umění. II. Řád spekulativní a řád praktický. III. Jednání a tvorba. IV. Umění je silou rozumovou. V. Umění a krása. VI. Pravidla umění. VII. Ryzost umění. VIII. Umění křesťanské. IX. Umění a mravnost.

Obsah: O některých podmínkách tomistického obrození. Arnošt Psichari. Život svatého Tomáše Akvinského. Svatý Tomáš a jednota křesťanské vzdělanosti. Pascal Apologetik.

Ústřední osou Maritainova humanismu je jeho názor na existenci, povahu a osud člověka. Jeho integrální humanismus není ničím jiným než integrálním křesťanstvím, humanismem Vtělení. Člověk naplňuje svůj úděl a uskutečňuje tvořivě své možnosti v Bohu, v absolutní možnosti všech možností, které se historicky otevírají a nabízení člověku a lidstvu v Kristu.

Sedm lekcí o jsoucnu a o prvních principech spekulativního rozumu. Maritain ve svých Sedmi lekcích neprobírá všechna témata klasické metafyziky. Jde o noetické základy metafyziky a o to, co bezprostředně vyplývá z povahy jsoucna, totiž o první ontologické principy. Je to spíše úvod do metafyziky. Autor rovněž nepostupuje strohým způsobem tradičních metafyzických pojednání, v jeho výkladu je patrná snaha o uvolněné podání obtížných problémů, jak je to obvyklé při ústním přednesu. Maritain také záměrně překládá starou teorii do terminologie, která je bližší současnému cítění a současnému spekulativně praktickému zájmu. (Z doslovu Karla Šprunka.)

Pojednání francouzského katolického filozofa se zabývá etikou a tzv. morální filozofií (kterou odlišuje od morální teologie).