Publikace prezentuje výsledky výzkumného projektu týmu FF UJEP, který proběhl
mezi lety 2020–2022 na několika etruských lokalitách. Zaměřuje se na
dokumentaci různých prvků etruské historické architektury z pohledu opracování
kamene, v menší míře i na některé aspekty jeho těžby. Lokality, ve kterých byl
výzkum realizován, spadají do časového rozpětí daného starší dobou železnou
(Villanovská kultura) až helénistickým obdobím. Celkově tedy výzkum pokryl
časový rámec téměř jednoho tisíciletí. Tematicky doposud ojedinělá publikace
poskytuje unikátní vhled do problémů starověkého kamenictví v antické Etrurii,
včetně nových informací ohledně užitých stavebních technik a procedur, díky
kterým nám Etruskové zanechali pozoruhodné dědictví v pohřební, profánní i
kultovní architektuře.
Grafik Michal Cihlář (1960) je považován za průkopnickou osobnost českého moderního linorytu. Touto grafickou technikou se shodou šťastných náhod začal zabývat roku 1980 a brzy si uvědomil, že linoryt je navzdory své primitivní technologii skutečným rájem neomezených tvůrčích možností.
Koncem 80. let už měl Cihlář brilantně vypracované vlastní postupy pro mnohobarevné soutisky z postupně odrývané linorytové matrice. Některé grafické listy jsou více než dvaceti barevné, na výstavě však najdete i soutisk ze 42 barev. Grafiky dodnes tiskne výhradně ručně, bez tiskařského stroje, většinou jen v nákladu kolem sedmi exemplářů. V polovině 90. let začíná od barevných soutisků přecházet k linorytům kolorovaným a své černobílé linoryty pečlivě vybarvuje běžně dostupnými anilinkami. To mu umožnilo dostat se přes své rané pop-artové období až na hranici fotorealismu. Typické je pro něj i časté střídání témat, které si podle svých potřeb často vynucuje jeho široký záběr v oblasti užité grafiky. Zejména knižní a novinové ilustrace jsou svým náměty i provedením nezaměnitelné. Na přelomu tisíciletí svými linoryty vytvořil také originální image pražské zoo. Za svůj přínos na poli volné a užité grafiky obdržel přesně před dvaceti lety prestižní Cenu Vladimíra Boudníka. Cihlářova volná tvorba nezapře jeho vztah ke klasickému umění, kdy se ještě portrét podobal portrétovanému a ze zátiší vyzařoval pocit hlubokého zklidnění. Přesto právě jeho zátiší, poskládaná z nejrůznějších banálních předmětů či suvenýrů přivezených z cest, mají ještě něco navíc. Nabízejí totiž nadhled, smysl pro bizarní detail a surreálný příběh, trochu ironie, a hlavně autorovu obsedantní preciznost. Stále znovu ztvárňovaný motiv zátiší, prolínající se jeho grafickým dílem už celých čtyřicet let, zahrnuje ale také fotografie a koláže a v posledním desetiletí i linorytové studie dekadentní krásy erotických hraček. Tato monotematická publikace zcela neopakovatelným způsobem představuje mnoho podob Cihlářových zátiší. Představuje je nejen v určitých souvislostech, ale nahlíží na celé téma jako nadčasový fenomén. Vždyť zátiší, jak výstava dokazuje, jsou všude kolem nás, stačí jen pomyslně zvednout hozenou rukavici.
Novela Jáchyma Topola v dvojjazyčném česko-anglickém vydání.
Novela Výlet k nádražní hale, napsaná neobvyklým, specificky „topolovským“ jazykem odkrývá temná zákoutí Prahy a jejích obyvatel. Vychází až po kultovní Sestře, ale datem vzniku ji předchází. Prvního uvedení v mírně odlišné podobě se dočkala v roce 1993 v časopise Revolver Revue, rok nato pak vyšla jako bibliofilie v úpravě Martina Dyrynka.
Petrovské vydání obsahuje i anglickou verzi novely (Výlet k nádražní hale / A Trip to the Train Stationv - překladu Alexe Zuckera) a také osm dvoustránkových linorytů Michala Cihláře.
