Milan Hrabal Books

Ein ganz besonderer Reiz dieser Verse liegt darin begründet, daß scheinbare Gegensätze wie Momente der Gefahren und des Gefallens sich nicht auszuschließen scheinen. Ein leichtfüßiger Ansatz, der an das ausgelassene Spiel erinnert. In einer eigentümlichen Unbekümmertheit, wie sie der Kindheit zu eigen ist, reichern sich Gegensätze in der Wahrnehmung an, und bilden zugleich völlig neue Nachbarschaften… Volker Strebel (Fixpoetry 2017) Milan Hrabals Dichtung … hat Schmähung von Seiten einer unbestechlichen Prüfung nicht zu befürchten. Sie kreist um den Kern (s)eines Daseins in Analo- gie zum Sein generell, zu den alten, Menschheit und Mensch- sein betreffenden Fragen. Dazu bedarf er keiner angestrengten Philosophie. Hrabals Dichtung kommt im Gestus dessen daher, was längst und lange vor Augen und in den Ohren lag. Es sind Bescheide in letztlich tief be- rührenden, kryptografischen Bil- dern, Rätsel, d. h. also Dichtung der Kindheit, gewonnen und in psychedelische Bilder gesetzt. Peter Gehrisch (OSTRAGEHEGE, Heft 84/2017, Dresden) Milan Hrabal ist in Tschechien und in west- wie südslawischen Ländern – Slowakei, Polen, Sor ben, Serbien u. a. – längst eine kulturelle, v. a. literarische In- stanz, ist Dichter, Übersetzer, Herausgeber, Organisator, z. B. Mitgestalter der Sorbischen Poesiefeste. Peter Huckauf (Serbske Nowiny, Bautzen 2016)

Milan Hrabal přichází po dvanácti letech odmlky s novou sbírkou. Jako svou první ji věnuje jednomu ze svých stěžejních témat - srbské Lužici. Bylo načase, vždyť literární historička Helena Ulbrechtová už v roce 2004 napsala o autorových příležitostných vyznáních této maličké zemi, že "vytvářejí monumentální obraz lužickéhokraje" či že "znají problematiku Lužických Srbů z podobného úhlu jako oni sami". Usoudila, že Hrabal "částí své nejlepší tvorby patří k lužickosrbské literatuře psané českým jazykem". Sbírka Domluvená šifra vznikala od jara 2021, kdy kvůli koronavirovým opatřením básník Lužici druhým rokem nesměl navštívit a mohl na ni toliko vzpomínat a snít o ní. Nicméně nejde o knihu pandemického stesku, ačkoli i ten se v ní promítá, nýbrž o vnímavý prožitek blízké krajiny plné interesantních lidí. Editor: Lukáš Novosad

Antologie lužickosrbské poezie - vybral, uspořádal a přeložil Milan Hrabal. Obsahuje: Motýli nad Satkulou (předmluva Leoše Šatavy) Kito Lorenc: Jazyk, jímž uslyšíš vítr Benedikt Dyrlich: Štika ve stojatých vodách Beno Budar: Proč je země kulatá Marja Krawcec: Zátiší uprostřed léta Tomasz Nawka: Odtud to vede a kam Róža Domašcyna: Obrazy ze slov Pětr Thiemann: Nezapomeň mě vysvobodit z temnoty Timo Meškank: Jazyk je hračka Měrana Cušcyna: Chci tě dýchat jinak Lenka: Otázky ve větru kolébat Lubina Hajduk-Veljkovićowa: Díky vám, kdo jste mě zranili Beata Nastickec: Podzimní krev Poznámky k básním (rozsáhlý poznámkový aparát obsahující řadu zajímavostí o Lužici)

Výbor z více než třiceti let tvorby severočeského básníka je dílem editorky - básnířky Jitky N. Srbové. V její ediční poznámce čteme mj. tuto charakteristiku Hrabalovy poezie: "Ve svých nejvýraznějších básních se tento severočeský autor bytostně odevzdává textu, citová vypětí či bolestivé životní uzly zachycuje s nahou upřímností v introspekci i portrétech nejbližších lidí, jeho příběhy gradují v několika střídmých verších. Dramata spíš naznačovaná než plně prozrazovaná se nedemonstrují. Odehrávají se uvnitř textů, čekají na čtenářovo soustředění a ochotu být účasten, vstoupit do děje." Jako ilustrace byly na přání autora básní použity kovové plastiky mladé polské výtvarnice žijící v ČR Magdaleny Jančurové vytvořené pro tuto publikaci.

Almanach nejmladší lužickosrbské poezie - dvojjazyčné česko-hornolužickosrbské zrcadlové vydání. Obsahuje básně autorů: Lubina Šěnec, Marko Dyrlich, Fabian Kaulfürst, Beata Nastickec, Andrea Wałdźic, Měrana Cušcyna, Hana Wićazowa. Ilustrace (vč. vložené volné přílohy "Śtom myslow/Strom myšlenek"): Isa Bryccyna

Po svém poněkud artistním experimentu s názvem „Cokoli proměnlivého“ přichází autor se sbírkou až překvapivě odlišnou. Od dřívějších verbálních hříček je tu radikální posun k osobním prožitkům všedních dnů, týdnů, měsíců, jakýsi denní bar poezie a zároveň lunární i solární kalendárium čtyř ročních dob v několika variacích. Básník tematicky osciluje mezi prvními a posledními věcmi člověka, láskou synovskou, mileneckou i rodičovskou. Jeho erotický lexikon je osobitý, jiný než např. Borkovcův, Krchovského či Reinerův. Jeho magie spočívá v bohatě metaforickém jazyku, plynulém rytmu volného verše i náhodném rýmu nebo zvukomalbě. Milan Hrabal nepíše pro gurmány, ale pro gurmety... (Augustin Skýpala)

Jurij Chěžka (1917–1944) je považován za zakladatele moderní lužickosrbské poezie. Během svého života publikoval pouze časopisecky a knižního vydání se nedočkal. První knižní edice jeho literární pozůstalosti vyšla až v roce 1961. Nyní přichází nakladatelství Milan Hodek ve spolupráci se Společností přátel Lužice s prvním rozsáhlým výborem z jeho poezie v českých překladech Zuzany Bláhové-Sklenářové a Milana Hrabala. Chěžkova poezie, obsahující desítky básní, je v rodné Lužici vysoce ceněna. Kritici jej přirovnávají k českému romantikovi Karlu Hynku Máchovi, a to nejen kvůli krátkému pozemskému času, ale i výjimečnosti jeho literárního díla. Jurij Młynk v roce 1957 označil Chěžku za moderního básníka, který tvořil jazykové a poetické obrazy neobvyklými formami. Kito Lorenc později jeho tvorbu charakterizoval jako „poezii malé komůrky“, vyjadřující tragickou osamělost a touhu po nové vlasti. Přes romantický tón je v Chěžkových básních patrné střízlivé vidění světa, stesk po matce a obavy z války. Literární historik Dietrich Šofta v roce 2017 vnímá Chěžkův odkaz jako ideový a umělecký most k mnohostranné lyrice následující generace lužickosrbských básníků.

Sborník poezie lužickosrbských autorů. Svátek lužickosrbské poezie, Varnsdorf 7. června 2001. Sestavil, medailónky autorů napsal, grafickou úpravu a obálku s použitím kresby Ludvíka Kundery navrhl Milan Hrabal. Jazyková spolupráce na překladech - z hornolužické srbštiny Božena Pawlikec, z němčiny Hana Vohanková ml. a Jiří Růžička. Ilustrace Ludvík Kundera. Fotografie: Petr Zápotocký ml., Maćij Bulank, Jiří Kotyk.