Vladimir Sergeyevich Solovyov was a Russian philosopher, theologian, and literary critic who significantly shaped Russian philosophy and poetry at the end of the 19th century. His work anticipated the spiritual renaissance of the early 20th century and formed key aspects of Russian thought. Solovyov explored profound philosophical and theological questions, with his poetic and critical writings reflecting his broad intellectual engagement. His influence remains integral to the development of the Russian philosophical tradition.
Eine Untersuchung Über Die Kulturellen Und Politischen Beziehungen Der Slawischen Zur Germanisch-Romanischen Welt
78 pages
3 hours of reading
Russland und Europa: Eine Untersuchung Über die Kulturellen und Politischen Beziehungen der Slawischen zur Germanisch-Romanischen Welt. Wladimir Sergejewitsch Solowjow (auch Solowjew, Solov'ev, Ssolovjeff, Solovioff, Solovjew, Ssolowjew, Soloviev, Solowjoff, russisch , wiss. Transliteration Vladimir Sergeevi Solov'ëv; * 16. Januarjul. / 28. Januar 1853greg. in Moskau; 31. Julijul. / 13. August 1900greg. in Uskoje bei Moskau) war ein russischer Religionsphilosoph und Dichter.
Vladimir Solovyov stands out as a pivotal 19th-century Russian thinker, known for his influential works in theoretical philosophy, ethics, and literary criticism. His early writings tackled significant philosophical debates, while his later years focused on church reunification and explorations of love and ethics. His final work reflects his concerns about evil and history. Solovyov's concept of Sophiology has inspired subsequent philosophers and Russian symbolist poets, marking him as a foundational figure in modern Russian philosophy.
Vladimir S. Soloviev (1853-1900), moral philosopher, social and literary critic, theologian, and poet, is considered one of Russia's greatest philosophers. But Soloviev is relatively unknown in the West, despite his close association with Fyodor Dostoevsky, who modeled one of his most famous literary characters, Alyosha Karamazov, on Soloviev. In The Heart of Reality, Vladimir Wozniuk offers lucid translations, a substantive introduction, and careful annotations that make many of Soloviev's writings accessible for the first time to an English-speaking audience. Soloviev worked tirelessly in the name of the mystical body of the Universal Church. The vast bulk of his writings can be construed as promoting, in one way or another, the cause of ecumenism. His essays also display the influence of Platonic and German Idealism and strands of Thomistic thinking. Wozniuk demonstrates the consistency of Soloviev's biblically based thought on the subjects of aesthetics, love, and ethics, while at the same time clarifying Soloviev's concept of vseedinstvo (the unity of spiritual and material), especially as applied to literature. Containing many previously untranslated essays, The Heart of Reality situates Soloviev more clearly in the mainstream of Western religious philosophy and Christian thought.
Je známo, že ruský myslitel V. Solovjov si tohoto textu, vydaného v Záhřebu roku 1887, velice vážil. Je zde řeč o souvislostech mezi ruskou církví a Svatým stolcem. V textu upozorňuje na hranici rozdělující Platóna a křesťanství, abstraktní idealismus a náboženství vtěleného božství. Platónova snaha pomocí ideje erótu staví most mezi světem postižitelným rozumem a světem hmotným. I při velkém obdivu k Platónovi tady Solovjov naplno vyřkne větu: Lidský duch potřebuje tělo, aby mezi námi mohl vládnout Duch Boží.
Když se zajímáme o myšlenky a tyto myšlenky jsou něčím významným, pak bychom se měli zajímat o jejich dějiny, protože myšlenky nejsou monády, které žijí v prázdném prostoru. Solovjov ve svých religionistických studiích Jak probíhal mytologický proces ve starověkém pohanství a Prvobytné pohanství, jeho živé a mrtvé pozůstatky nabízí současnému čtenáři klíč k porozumění náboženské zkušenosti. Mystické východisko, které mu otevírá cestu ke světovým náboženstvím, jde ruku v ruce s jeho typickou snahou vstoupit do světa argumentace, která je diskurzem přísně vědeckým.
Vydání této nedokončené práce ze sklonku autorova života (sepisované v letech 1897-1899 a publikováné časopisecky v magazínu Вопросы философии и психологии) navazuje na předchozí solovjovskou řadu. Tři stati významného ruského křesťanského filozofa zkoumají gnozeologickou problematiku. První stať prostřednictvím interpretace Descarta dochází k závěru, že relativizace ontologie znamená ztotožnění s neuchopitelnými eventualitami různých zaměnitelných východisek. Druhá v rámci hledání podstaty jazyka zdůrazňuje, že jazyk vyžaduje určité východisko, pozadí slova, neboť jinak sám sebe destruuje! Závěrečná stať kritizuje tzv. absolutní systémy jako přežité, poněvadž sama ontologie předpokládá personalitu.... celý text
V osobě Vladimíra Solovjova se poprvé setkáváme s vizí integrovat západní intelektualismus a východní kontemplaci do syntéze, která v sobě obsahuje vědu, filosofii a náboženství. Jeho myslitelské impulzy nás stále překvapují schopností vše zahrnout do výzvy k autenticitě, pochopení dějinné souvislosti i prorocké inspirace.
Dvě předložené studie o náboženství Číny a islámu nám prozrazují mnohé o těchto náboženstvích a jejich vztahu ke křesťanství. Navíc Solovjov nabízí klíč k duchovní četbě, který můžeme s užitkem použít i navzdory době, která uplynula od jejich vzniku.
