Martin Heidegger Book order

The book explores Martin Heidegger's introspective approach to philosophy, highlighting his practice of commenting on and interpreting his own writings. This self-critical orientation reflects his unique journey through complex ideas and concepts, offering readers insight into his thought process and the development of his philosophical landscape.

Heideggerovy Příspěvky k filosofii (Ze spatření) lze oprávněně považovat za jeho druhé hlavní dílo po knize Bytí a čas. Plán na zkomponování celkové skladby Příspěvků měl pocházet již z roku 1932, leč k samotnému vypracování došlo v letech 1936–1938. Příspěvky obsahují první pokus o formulaci a rozpracování myšlení z hlediska dějin bytí, ve kterém již nejde o primát žádného jsoucna, a to ani lidského pobytu, které by v aktu transcendence přes celek jsoucího dosahovalo určení horizontu smyslu bytí, nýbrž o náležitý rozvrh pravdy bytí z patřičně se dějící události jeho spatření. Spatření je jméno pro odehrávající se sounáležitost patřičného přidělení pravdy bytí a náležitého rozvrhování bytí, které naplňuje lidské bytí-tu zejména v aktech myšlení, vytvoření uměleckého díla, státotvorného činu, oběti a lásky. Příspěvky vznášejí požadavek přechodu z konce metafysiky, kdy došlo k vyprázdnění a popření smyslu bytí v podobě úlohy zodpovědět otázku po jsoucnu jakožto jsoucím, do jiného počátku myšlení, ve kterém má docházet k promýšlení otázky pravdy bytí jakožto světliny toho sebe-skrývajícího. V Příspěvcích dochází k tomu, co bylo v Dopise o „humanismu“ ohlášeno pod označením „obrat“. Ten není jen obratem ke spatření události pravdy bytí, nýbrž je obratem samotného spatření, to znamená události onoho protipohybu, v němž sounáleží udílející se pravda bytí s patřičně náležejícím bytím-tu, do kterého se promění někdejší bytnost člověka ve smyslu animal rationale.

Nejvýznačnější filosof 20. století Martin Heidegger jako básník? I pro ty, kdo se zabývají Heideggerovou filosofií to bude zřejmě překvapivé. Sám autor píše: „Mé „návrhy“ se ostře odlišují od každého druhu poezie: od poetické básně, avšak především od básně „naučné“, protože žádnou „nauku“ do veršů nevnášejí. To už jsou spíše spřízněny s výroky raných myslitelů, příbuzné snad raným počátkům myšlení, a přesto z jiného „vrhu“ bytí. „Návrhy“ jsou vzkazy bytí, jež se vyřklo do jazyka, a zároveň platí, že jazyk toto sycené ticho chová jako chvění uvnitř svobodného klidu.“

Kniha Věc myšlení, kterou si Martin Heidegger věnoval ke svým osmdesátým narozeninám v roce 1969, představuje jakési jeho filosofické memento. Tento soubor textů z první poloviny 60. let obsahuje kromě jiného dva z Heideggerových nejdůležitějších textů vůbec. Ve freiburgské přednášce Čas a bytí se autor po pětatřiceti letech vrací z pozice svého pozdního myšlení k problematice třetího - nikdy nedokončeného a údajně spáleného - oddílu svého hlavního díla Bytí a čas. Proslule obtížný text, který poprvé vychází v českém překladu, předvádí, že když bez předsudků přemýšlíme o bytí toho, co jest, jsme nevyhnutelně přivedeni před otázku po čase, a když následně přemýšlíme o čase, jsme nevyhnutelně dovedeni zpět k otázce po bytí. Věcný vztah obojího - bytí a času, času a bytí - pak Heidegger uchopuje v ústředním pojmu svého pozdního díla: události uvlastnění (Ereignis). Pařížská přednáška Konec filosofie a úkol myšlení, jejíž klasický překlad byl pro přítomné vydání znovu přehlédnut, formuluje tezi, že filosofie jako nauka o jsoucím jakožto jsoucím v naší epoše končí, protože jednotlivé vědy si již celek jsoucího bezezbytku rozebraly mezi sebou. Úkolem myšlení, které je dědicem filosofie, je poté podle Heideggera promýšlet věcné vztahy ukryté ve světlině bytí, která se rozevírá spolu s časem a ve které se veškeré jsoucí teprve stává zjevným a uchopitelným, - tedy promýšlet právě to, o co se autor sám pokusil v přednášce Čas a bytí.

The Gedachtes, or thought poems, showcase Heidegger's poetic language, intertwining musicality and allusion with profound insights into humanity's fundamental connections. This translation of GA81 presents both the German text and its English counterpart, revealing new perspectives on the interplay between language and existence. The work highlights Heidegger's ability to express complex philosophical ideas in a beautifully engaging manner, inviting readers to explore deep existential themes.

In "Grundbegriffe" untersucht Heidegger die fundamentalen Begriffe, die das Wesen des Menschen und dessen Beziehung zum Grund des Seins prägen. Er thematisiert den Unterschied zwischen Sein und Seiendem und kritisiert das Vergessen des Seins in der metaphysischen Tradition. Leitworte verdeutlichen die Unfassbarkeit des Seins.

Der Band behandelt zentrale Fragen zu "Kunst" und "Ästhetik" und knüpft an Heideggers frühere Arbeiten an. Er beginnt mit einer umfassenden Interpretation von Kants "Kritik der ästhetischen Urteilskraft" und vertieft das Thema in einem Seminar über Schillers "Briefe zur ästhetischen Erziehung". Abschließend werden Kants spätere Darlegungen betrachtet.

Słowo od tłumaczy / 11 I. Do wykładni Herdera, o źródle języka / 15 1. Człowiek ma język – słowo ma człowieka / 17 2. Tradycyjne ujęcie »języka« (λόγος) i istoty człowieka (zwierzęcość) oraz pytanie sformułowane przez Herdera / 17 3. O istocie języka / 18 4. Dlaczego pytamy się o istotę języka? / 19 5. Nasz namysł nad językiem / 19 6. Rozróżnienie człowiek – zwierzę / 20 7. Rozprawa Herdera / 20 8. Do »Monadologii« / 25 II. Konstrukcja źródła języka na sposób użycia swobodnie działającego namysłu / 27 9. Źródło języka / 29 10. Człowiek / 29 11. Analogiczna konstrukcja istoty człowieka, wyprowadzona ze zwierzęcej ekonomii / 30 12. Rozwaga / 31 13. Namysł i (rozróżniające) zauważanie, wyraźne, dające się objaśniać przedstawianie / 32 14. Cognito distincta (wyraźność) / 33 15. Rozwaga i stan bezstronności / 33 16. »Rozwaga« i »język« / 34 17. Wewnętrzne słowo: cecha wyraźnego namysłu / 34 18. Wy-najdowanie / 37 19. Pojedyncze uwagi i doprecyzowanie pojęć / 37 III. Do polemiki z Herderem / 39 20. Do zasadniczej polemiki z Herderem / 41 21. Krytyczne pytanie dotyczące analogicznej konstrukcji istoty człowieka / 41 22. Istotne kroki / 42 23. Wstępne pojęcie / 42 24. Pytanie – zasadnicze stanowisko / 43 IV. O istocie języka / 45 25. Słowo jako istoczenie Bytu / 47 26. Język / 47 27. Język i »język« / 47 28. Tradycyjny – metafizyczny pozór języka / 48 29. Człowiek i »język« / 49 30. »Język« / 51 31. O istocie języka / 51 V. Do Herdera, o źródle języka / 53 32. Herder / 55 33. O Herderze ogólnie /. 56 34. Herder i Leibniz 56 35. Język – mówienie . 57 36. Język człowieka – język zwierzęcia . 57 37. Pierwszy rozdział Herdera . 58 38. »Pierwsze słowo« . 59 39. Namysł (refl eksja) . . 59 40. Rozwaga – poddawanie zmysłowemu namysłowi – rozważanie – refleksja 59 41. Wieczne krążenie (Kreisel) . 60 42. Język – człowiek 60 43. Herder – O źródle języka 60 44. Nastrój – »głos« 60 VI. Filozofia języka 61 45. Nadejście właściwej filozofi i języka w oświeceniu . 63 46. »Źródło« 64 47. O istocie języka 64 48. Słowo 67 49. Inny początek 68 VII. Przejście . 69 50. Wiedza o przejściu . 71 51. Słowo Bytu 72 VIII. Metafizyka języka i przejście . 73 52. Metafizyka »języka« {»der« »Sprache«} i rozważanie języka w obrębie metafizyki . 75 53. Rozstrzygnięcia, rozwijane od strony metafizyki języka 76 54. Psychologia języka 76 IX. Stefan George 77 55. Przejściowe słowo 79 56. Pieśń o morzu . 79 57. Pieśń o morzu . 81 58. Pieśń o morzu . 81 59. Słowo 81 X. Język – wolność – słowo . 85 60. Wolność i słowo 87 61. Zwierzę i człowiek 87 XI. O kwestii źródła i Herderowskie rozważanie źródła jako {rozważanie} metafizyczne 89 62. Humboldt . 91 63. Siły popędowe rozwoju języka i jego dalszego kształtowania się . 91 64. Herderowskie rozważania o źródle jako [rozważania] metafizyczne 92 65. Herderowskie pytanie o źródło (w jakim stopniu »kwestią istoty«?) . 92 66. »Rozum« . 95 67. Kwestia źródła jako problem istoty (metafizycznie – w dziejach Bytu) 95 68. Kwestia istoty i źródła . 96 69. Kwestia źródła i problem istoty . 96 70. »Źródło języka« 96 XII. Dyspozycja . 99 71. Kwestia źródła – jako problem powstawania i problem istoty . 101 72. Kwestia źródła . 101 73. Budowa i przebieg rozważania źródła 102 74. Wewnętrzny i zewnętrzny język . 103 75. Wewnętrzne i zewnętrzne słowo 103 76. Rola słyszenia . 104 77. Przegląd 104 78. Herder: człowiek . 104 79. Trzy wskazania na Byt (i Da-sein) . 105 XIII. Kwestia źródła . 107 80. Kwestia źródła jako problem powstawania i istoty 109 81. Istota jako bytującość i istoczenie 110 82. »Projekt« . 110 XIV. od Herdera do Grimma (metafizyka i językoznawstwo) 113 83. Przemowa Grimma (1851) . 115 84. Od Herdera do Grimma . 115 85. Od Herdera do Grimma . 116 86. Od Herdera do Grimma. Eksperyment wydobywania języka . 118 87. »Boskie« źródło języka 118 XV. Uwidaczniające mówienie i słuchanie – dźwięk i cisza 119 88. Nasłuchiwanie . 121 89. Dźwiękowość (brzmienie) 121 90. Dźwięk . 122 91. Słyszenie i nasłuchiwanie 122 92. »Słyszenie« i Byt . 123 93. Cecha i dźwięk . 123 94. »Dźwięk« i cecha . 123 95. Zewnętrzne słowo 124 96. Dźwiękowość i pismo . 124 97. Język (ludzki) i słyszenie . 125 98. Herder: »żyjące« . 126 XVI. Nasłuchiwanie jako środek sensorium commune 127 99. Rozważania Herdera o roli słyszenia . 129 100. Słyszenie, język, dźwięczenie, rozbrzmiewanie tonami. Kwestia rozstrzygnięcia 130 101. Zajęcie stanowiska wobec Bytu (por. Kwestia rozstrzygnięcia) 130 102. Słyszenie jako środek sensorium commune i istota nasłuchiwania 131 103. Dźwiękowość języka . 139 XII. »Dotyk« i »słuch« u Herdera. Rozbrzmiewanie tonami i dźwięczenie . 141 104. Dotyk . 143 105. Sensorium commune i słuch . 144 106. Język i dźwięk 144 107. Sposób postępowanie Herdera . 144 108. Relacja między 2 i 3 rozdziałem części I . 145 109. Czym jest rozum? . 145 XVIII. „Owca beczy” . 147 110. »Ty jesteś beczące« . 149 111. »Beczenie« . 149 112. »Nasłuchuj!« »owca beczy« 150 113. »Ucho pierwszym nauczycielem języka.« (99) 151 114. Dźwięk i ton 151 XIX. Język i rozum 153 115. Rozum i język 155 116. Rozwaga i język (wewnętrzne słowo) 155 117. Rozwaga i cecha . 156 118. Chcieć poznawać 156 119. Rozwaga . 156 120. Rozróżnianie . 157 121. »Jako« i »dla« . 157 122. Język »jako medium naszego duchowego poczucia siebie i świadomości« 158 123. Cecha – pomyślana w dziejach Bytu 158 124. Cecha – wewnętrzne słowo i dialog . 159 125. Małpowanie i naśladowanie . 159 126. Źródło języka: problem źródła jako kwestia istoty 159 127. Jeden i Drugi projekt istoty języka 160 128. Język – słowo . 161 129. Doświadczenie słowa 161 Załącznik. Protokoły z seminarium 163 Pierwsza godzina. Alfred Franz 165 Druga godzina. Georg Schmiege 167 Trzecia godzina. Heinz Maeder 170 Czwarta godzina. Elisabeth Schmidt 175 Piąta godzina. Siegfried Bröse . 182 Szósta godzina. Dr Wolfgang Ritzel . 190 Siódma godzina. Otto Rasper 196 Ósma godzina. Hans-Hermann Groothoff . 200 Dziewiąta godzina. Irmgard Mylius . 204 Dziesiąta godzina. Karl Ulmer . 211 Jedenasta godzina. Paul Wettach . 217 Posłowie Redaktorki . 225 Indeks niemieckich terminów . 229

Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé. MARTIN HEIDEGGER (1889–1976), od roku 1919 asistent E. Husserla, se stal r. 1928 jeho nástupcem na univerzitě ve Freiburgu a v letech 1933–1934 jejím rektorem. Vyšel z Husserlovy fenomenologie a v dialogu se svými antickými i novověkými předchůdci celoživotně rozvíjel otázku po bytí.