Paul Ricoeur stands as one of the most distinguished philosophers of the 20th century, whose extensive work primarily engages with philosophical anthropology and the human capacity for agency. He explored the possibilities of self-understanding through our relation to the world and others, rejecting notions of immediate self-transparency or complete self-mastery. Ricoeur's methodology evolved from existential phenomenology to a hermeneutic phenomenology, emphasizing that all intelligibility and self-understanding are mediated by language, symbols, and texts. His approach underscores the interpretive nature of human knowledge and existence.
The book delves into the conflict between history and truth, exploring how history gains meaning through universality and systematic understanding. However, it posits that this same universality can undermine the unique experiences of individuals, leading to a tension between collective narratives and personal significance. This investigation highlights the complex relationship between historicity and the search for meaning in human lives.
Recognition, though it figures profoundly in our understanding of objects and persons, identity and ideas, has never before been the subject of a single, sustained philosophical inquiry. This work seeks to develop nothing less than a proper hermeneutics of mutual recognition.
Focusing on the essential structure of human existence, this volume explores the concept of man as an incarnate Cogito, aiming to clarify the relationship between subject and object. By employing a phenomenological approach, it temporarily sets aside the complexities of existence, such as passion and innocence, to provide a foundational understanding of humanity's being in the world. This work lays the groundwork for Ricoeur's later explorations, offering insights into the continuity of various inquiries related to human existence.
In the first two volumes of this work, Paul Ricoeur examined the relations between time and narrative in historical writing, fiction and theories of literature. This final volume, a comprehensive reexamination and synthesis of the ideas developed in volumes 1 and 2, stands as Ricoeur's most complete and satisfying presentation of his own philosophy.
Time and Narrative builds on Paul Ricoeur's earlier analysis, in The Rule of Metaphor, of semantic innovation at the level of the sentence. Ricoeur here examines the creation of meaning at the textual level, with narrative rather than metaphor as the ruling concern.Ricoeur finds a "healthy circle" between time and narrative: time is humanized to the extent that it portrays temporal experience. Ricoeur proposes a theoretical model of this circle using Augustine's theory of time and Aristotle's theory of plot and, further, develops an original thesis of the mimetic function of narrative. He concludes with a comprehensive survey and critique of modern discussions of historical knowledge, understanding, and writing from Aron and Mandelbaum in the late 1930s to the work of the Annales school and that of Anglophone philosophers of history of the 1960s and 1970s."This work, in my view, puts the whole problem of narrative, not to mention philosophy of history, on a new and higher plane of discussion."—Hayden White, History and Theory "Superb. . . . A fine point of entrance into the work of one of the eminent thinkers of the present intellectual age."—Joseph R. Gusfield, Contemporary Sociology
This volume features Paul Ricoeur's lectures on Plato and Aristotle from 1953-54, exploring their metaphysics and the ontological foundations of Western philosophy. Ricoeur challenges the simplistic view of their relationship, offering a nuanced analysis that reveals continuity and opposition between their ideas.
Paul Ricoeur has been hailed as one of the most important thinkers of the century. Oneself as Another, the clearest account of his "philosophical ethics," substantiates this position and lays the groundwork for a metaphysics of morals.Focusing on the concept of personal identity, Ricoeur develops a hermeneutics of the self that charts its epistemological path and ontological status.
Paul Ricoeur (1913-2005) is one of the most important French philosophers of the second half of the 20th century. * This volume makes available some of his key writings on the theory of interpretation, or hermeneutics, written between 1972 and 2006.
John B. Thompson's collection of translated essays forms an illuminating introduction to Paul Ricoeur's prolific contributions to sociological theory.
The most accessible of Ricoeur's early texts, Fallible Man offers an introduction to phenomenological method.
Examines the reciprocal relationship between remembering and forgetting, revealing how this symbiosis influences both the perception of historical experience and the production of historical narrative.
Paul Ricoeur is widely regarded as one of the most distinguished philosophers of our time. In The Rule of Metaphor he seeks 'to show how language can extend itself to its very limits, forever discovering new resonances within itself'. Recognizing the fundamental power of language in constructing the world we perceive, it is a fruitful and insightful study of how language affects how we understand the world, and is also an indispensable work for all those seeking to retrieve some kind of meaning in uncertain times.
Paul Ricoeur's philosophical contributions span diverse fields such as phenomenology, religion, and psychoanalysis, establishing him as a significant figure of the twentieth century. His unique approach combines honesty and profound insight, tackling complex issues with clarity. Ricoeur's work not only addresses contemporary concerns but also sets a foundation for future philosophical exploration, making his ideas enduringly relevant and thought-provoking for readers today.
Exploring themes such as structuralism, psychoanalysis, hermeneutics, and religion, this collection features twenty-two essays by Paul Ricoeur that highlight his influential philosophical insights. The essays offer a concise yet profound examination of language philosophy, appealing not only to those in the field of philosophy but also to linguists, theologians, psychologists, and psychoanalysts. Ricoeur's work provides a rich tapestry of ideas that engage a diverse audience, making it a significant contribution to contemporary thought.
The essays in this collection grew out of a series of invited lectures given in France on the nature of justice and the law. They represent a reflection on the relationship of the juridical and the philosophical concept of right, situated between moral philosophy and politics. schovat popis
In 1950, Paul Ricoeur published his translation of Edmund Husserl's "Ideen I" under the title "Idees directrices pour une phenomenologie". It became the handbook and key to the father of phemenology. This combination of Husserl and Ricoeur should be of interest to both professors and students.
Focusing on the philosophy of consciousness, this collection features nine essays that delve into Paul Ricoeur's interpretations of Edmund Husserl's key writings. Ricoeur highlights the nuances of Husserl's thought, providing insights that transcend mere logical analysis. The essays serve as a bridge between the complexities of Husserl's ideas and their broader implications, showcasing Ricoeur's role as a significant interpreter of phenomenology.
Will understanding our brains help us to know our minds? Or is there an unbridgeable distance between the work of neuroscience and the workings of human consciousness? This book explores the vexed territory between these divergent approaches - and comes to a deeper, more complex perspective on human nature.
Paul Ricoeur was one of the most important philosophers of the twentieth century. In this book, he turns to a topic at the heart of much of his work: What is translation and why is it so important? He reminds us that translation not only spreads knowledge but can change its very meaning.
Exploring the concept of imagination, this volume presents lectures by Paul Ricoeur, a prominent twentieth-century philosopher. He critiques Western philosophy's emphasis on reproductive imagination, advocating instead for the significance of productive imagination as a creative force that generates new realities. By engaging with a range of philosophical thinkers from Aristotle to Sartre, Ricoeur reveals the transformative potential of imagination, suggesting that it can transcend existing structures and reshape our understanding of the world. This work serves as a vital resource for those interested in philosophy and creativity.
In a series of interviews from 1981 to 2003, Paul Ricoeur explores key issues in political philosophy and ethics, including justice, violence, and environmental crises. He examines society's levels—tools, institutions, and values—encouraging reflection and democratic deliberation over certainties. This work is vital for those interested in contemporary political and ethical debates.
"The key political writings of one of the leading philosophers of the 20th century"--
Zeit und historische Erzählung. Zeit und literarische Erzählung. Die erzählte Zeit
Le lecteur trouvera ici rassembles quelques textes qui appartiennent aux annees d'apprentissage de leur auteur. La plupart sont consacres exclusivement a celui qui fut un de ses peu nombreux educateurs a la pensee: Edmund Husserl. Ils justifient pleinement le titre donne a la collection d'articles: A l'ecole de la phenomenologie, etant entendu que le titre de phenomenologie s'identifie ici au nom de son second fondateur, apres Hegel. Si l'introduction aux Idees directrices, tome I, ainsi que le commentaire accompagnant la traduction de 1950, ne figurent pas dans ce recueil, les Idees directrices, tome II, et surtout les Meditations Cartesiennes, sans oublier la Krisis, sont largement commentees. On a joint deux ou trois essais dans lesquels l'auteur se livre a quelques exercices de caractere plus personnel. Mais ils ont tous ete composes a l'ecole de la phenomenologie husserlienne.
Le temps raconté Temps et Récit explore, après La Métaphore vive, le phénomène central de l'innovation sémantique. Avec la métaphore, celle-ci consistait à produire une nouvelle pertinence de sens par le moyen d'une attribution impertinente. Avec le récit, l'innovation consiste dans l'invention d'une intrigue : des buts, des causes, des hasards, relevant à des titres divers du champ pratique, sont alors rassemblés dans l'unité temporelle d'une action totale et complète. La question philosophique posée par ce travail de composition narrative est celui des rapports entre le temps du récit et celui de la vie et de l'action affective. Plusieurs disciplines sont convoquées à la barre de ce grand débat entre temps et récit, principalement la phénoménologie du temps, l'historiographie, et la théorie littéraire du récit de fiction. Temps et récit 3 démontre tout d'abord que la phénoménologie, en s'approfondissant, de saint Augustin à Heidegger, aboutit, en regard de la sociologie à une incontournable Aporétique du temps. La seconde section montre comment à ces impasses de la pensée, la Poétique du récit répond en mobilisant, par le canal de la lecture, les ressources entrecroisées de l'histoire et de la fiction.
La configuration dans le récit de fiction Temps et Récit explore, après La Métaphore vive, le phénomène central de l'innovation sémantique. Avec la métaphore, celle-ci consistait à produire une nouvelle pertinence de sens par le moyen d'une attribution impertinente. Avec le récit, l'innovation consiste dans l'invention d'une intrigue : des buts, des causes, des hasards, relevant à des titres divers du champ pratique, sont alors rassemblés dans l'unité temporelle d'une action totale et complète. La question philosophique posée par ce travail de composition narrative est celui des rapports entre le temps du récit et celui de la vie et de l'action affective. Plusieurs disciplines sont convoquées à la barre de ce grand débat entre temps et récit, principalement la phénoménologie du temps, l'historiographie, et la théorie littéraire du récit de fiction. Temps et Récit 2 est consacré à mettre à l'épreuve la théorie de la narrativité exposée dans la première partie de Temps et Récit, dans la région non plus du récit historique mais, cette fois, du récit de fiction.
Paul Ricœur unterzieht hier eines der Hauptwerke von Emmanuel Levinas einer eingehenden und unnachgiebigen Lektüre, die auf unnachahmliche Weise in das Herz jeder Auseinandersetzung mit Levinas führen muss, nämlich zu der Frage, ob man das, was Levinas betreibt, eine Ethik nennen kann. Denn dort, wo sich die »Ordnung des Sagens« mit der »Ethik der Verantwortung« trifft, d. h. dort, wo die Schriften von Levinas als Suche nach dem ethischen Wesen der Sprache verstehbar werden, zeigt sich für Ricœur die paradoxe Situation, dass bei Levinas eine Ethik, die sich von der Ontologie verabschieden will, ohne eigene Sprache auskommen muss. Im Gegenteil, bisweilen kann solch eine Ethik nur dann zur Sprache gebracht werden, wenn sie sich auf das Böse, auf einen »Diskurs der Bosheit« stützt.
Die hier veröffentlichten Studien bieten einen Einblick in Paul Ricoeurs Überlegungen zum Gedächtnis und bilden den systematischen Abschluss seines philosophischen Lebenswerks, insbesondere der Werke „Zeit und Erzählung“ und „Das Selbst als ein Anderer“. Sie tragen zur aktuellen Diskussion über Gedächtnis und Geschichte bei. Ricoeur fordert eine Kultur des Verzeihens, die durch Gedächtnisarbeit unterstützt wird, wobei die Anerkennung der Erinnerungen anderer das bloße Wiederholen von Schuld beendet. Das Kulturwissenschaftliche Institut im Wissenschaftszentrum Nordrhein-Westfalen wurde 1988 von der Landesregierung gegründet, um Probleme einer von Wissenschaft, Technik und industrieller Produktion geprägten Gesellschaft zu erforschen. Es richtet temporäre Studiengruppen ein, die mit wechselnden Gastwissenschaftlern innovative Forschungsprojekte zu unterschiedlichen Fragestellungen realisieren. Diese interdisziplinären Gruppen dienen der Grundlagenforschung im Bereich der Kulturwissenschaften und orientieren sich an aktuellen Herausforderungen moderner Gesellschaften im internationalen und interkulturellen Kontext. Die Reihe der Essener Kulturwissenschaftlichen Vorträge (EKV) präsentiert ausgewählte Beispiele aus dem Vortragsprogramm des Instituts.
Réflexion sur le parcours de Vaclav. Havel, dramaturge et homme d'Etat, et sur l'évolution de sa pensée
V osmdesátých letech vydal autor postupně tři svazky monumentálního díla Čas a vyprávění, v němž se zabývá významem narativní povahy slovesných útvarů, jakými jsou román či historiografická díla. V závěrečném dílu se znovu vrací k aporiím časové zkušenosti, ke sporu mezi Aristotelem a Augustinem, a odtud postupuje až k Heideggerovi, na kterého navazuje svým pokusem o hermeneutiku historického vědomí.
V prvním svazku třídílné práce, zabývající se filosofickými aspekty vyprávění, navazuje francouzský filosof na svou předchozí práci o metafoře. Výsledkem je hluboká analýza narativity, chápání času a dějin prostřednictvím vyprávění, jehož kořeny sahají až k Aristotelovi a Augustinovi.
Druhým svazkem třídílné práce, zabývajícím se filosofickými aspekty vyprávění, navazuje francouzský filosof na svou předchozí práci o metafoře. Výsledkem je hluboká analýza narativity, chápání času a dějin prostřednictvím vyprávění, jehož kořeny sahají až k Aristotelovi a Augustinovi.
První díl rozsáhlého projektu Filosofie vůle nazvaný Fenomenologie svobody. Ricoeur se zde pokouší o fenomenologický popis základních struktur lidské vůle: rozhodování, tělesného pohybu a svolení s tím, co nelze změnit.
Knižní vydání přednášky, která byla přednesená dne 5. listopadu 2000 v pražském Karolinu.
Obsáhlá knížka rozhovorů, které v letech 1994–95 s Ricoeurem vedli F. Azouvi a M. de Launay představuje tuto myslitelskou osobnost přístupnou formou.
Štyri eseje, tvoriace túto knihu, vznikli rozšírením prednášok, ktoré som mal na Texas Christian University v dňoch 27. až 30. novembra 1973 pri príležitosti jej storočného jubilea. Možno ich čítať ako samostatné eseje, ale takisto ako postupné približovanie sa k riešeniu jediného problému, a to problému chápania jazyka na úrovni takých útvarov, ako sú básne, rozprávania a eseje, či už literárne alebo filozofické. Inak povedané, hlavným problémom týchto štyroch esejí je problém diel; osobitne jazyka ako diela.
Dialogy, v nichž rozmlouvá s filosofem Gabrielem Marcelem myslitel nemenšího významu -Paul Ricoeur. V šesti rozhovorech Ricoeur vybízí a směřuje Marcelovy myšlenky, aniž by do rozhovorů vstupoval coby svébytná myslitelská osobnost, nýbrž účastní se rozhovoru jako ten, komu záleží, aby byl slyšen ten druhý.
Soubor kratších studií (z 50. a 60. let) významného francouzského filosofa, inspirovaného zejména fenomenologií, hermeneutikou a některými prvky existencialismu. Uspořádal a redigoval Miloš Rejchrt.
Kniha svetoznámeho filozofického autora Paula Ricoeura Fenomenologická škola, ktorá vyšla v roku 2004, obsahuje články, reflektujúce myslenie fenomenologického hnutia druhej vlny, respektíve inej fenomenológie, ako bola Hegelova. Ťažiskom záujmu Ricoeura sa stávajú Karteziánske meditácie (Hua I: Cartesianische Meditationen und Pariser Vorträge) Edmunda Husserla, jedného z jeho učiteľov, a jeho druhý diel Ideí (Hua IV: Ideen zu einer reinen Phänomenologie und phänomenologischen Philosophie. Zweites Buch: Phänomenologische Untersuchungen zur Konstitution), ktoré preložil a vybavil poznámkami, pričom nezabudol ani na jeho slávnu Krízu (Hua VI: Die Krisis der europäischen Wissenschaften und die transzendentale Phänomenologie. Eine Einleitung in die phänomenologische Philosophie). Rozhodne budú pre čitateľa obohacujúce osobné reflexie Ricoeura nad rôznymi kľučkami miestami až škrupulózne starostlivého Husserlovho myslenia, časový prierez jeho myšlienkami, zdanlivé protirečenia a presuny záujmu, na ktoré autor upozorňuje, hodnotenie a určenie jeho významu vo filozofickom myslení súčasnosti. Pre čitateľa môže byť obzvlášť zaujímavé svojrázne umiestnenie Husserlovho diela do kontextu celkového filozofického myslenia a náznaky fenomenológie Husserlovského štýlu predovšetkým u Immanuela Kanta.
V tomto diele autor analyzuje stvárnenie času fikčným rozprávaním a v ňom čas z hľadiska teoretickonaračného i filozofickohermeneutického. Analýza sa začína premenami tvorby zápletky, pokračuje štrukturalistickými „logickými“ modelmi, hrami s časom na základe dialektiky vypovedania a výpovede a napokon otvorením fikcie pre imaginárne svety. Dielo, ktoré je druhým knižným prekladom autora z francúzštiny do slovenčiny (písal a uverejňoval aj po anglicky), je určené literárnym vedcom, historikom a kritikom, ďalej filozofom, študentom literatúry a filozofie, ale bude poučným a inšpiratívnym čítaním aj pre mnohých ďalších.
Jeden ze dvou svazků Ricoeurova raného díla Filosofie vůle, který pojednává o symbolice zla, a to souběžně v semitské a řecké kulturní oblasti. Dílo uvádí čtenáře do fenomenologie a hermeneutiky náboženství.
Autor se v deseti studiích zabývá problematikou totožnosti. Studie propojuje trojí záměr: 1. Vyhnout se problematičnosti filosofií, které se zabývají subjektem v první osobě (já ve smyslu ego cogito), a spíše sledovat linii vyjádřenou zvratným se, která vede k různým kladením otázek po kdo: např. kdo je mluvčím nějaké rozpravy, kdo je aktérem či cílem nějaké činnosti apod. 2. Rozlišovat (věcnou) totožnost ve smyslu neměnnosti v čase (totožnost-idem, stejnost) a (osobní) totožnost ve smyslu dodržování slibu (totožnost-ipse, „ipseita“). 3. Obnovit dialektiku sebe a jiného, přejít od pouhého srovnávacího „jako“ (sám jako jiný) k niternějšímu spojení sama sebe a jiného: sám jakožto jiný.
