Bronislava Volková Books

Exploring the multifaceted concept of exile, this volume delves into its literal and metaphorical interpretations, particularly through the works of Central European Jewish authors. It examines various perspectives on exile, with a significant focus on the nuances of inner exile, highlighting the emotional and psychological dimensions of displacement. The analyses offer a rich understanding of how exile shapes identity and experience across different contexts.

Po hřbetě ďábla: Dvojjazyčná antologie české poezie dvacátého století představuje 65 vybraných českých básníků v anglickém překladu spolu s životopisy. Přeloženo a redigováno Bronislavou Volkovou (profesorkou české literatury, komparativní literatury a židovských studií na Indiana University) a Clarice Cloutier (přednášející na pražském programu New Yorkské univerzity a Karlovy univerizity v Praze). Antologie předkládá slavné básníky spolu s básníky, kterým se nedostalo zasloužené pozornosti, básníky vedle básnířek a exilové básníky vedle básníků, již prožili dobu totalitního režimu v Československu. Úvod autorky, doslov Alfreda Thomase. „Tyto básně jsou více než výrazem řady individuálních talentů: především svědčí o kultuře, jejíž přežití ve dvacátém století plném kalamit nelze označit za nic menšího než za zázrak. Totéž může být řečeno o publikaci této antologie.“ – Z doslovu Alfreda Thomase, University of Illinois, Chicago

Do almanachu jsme vybrali 15 autorů, kteří se narodili, nebo delší dobu působili v Děčíně. Jitka Badoučková, Jan Bandurič, Radek Fridrich, J. H. Kalif, Jiří Kment, Marie Profeldová, Vladimír Raffel, Oscar Ryba, František Řezníček, Tomáš Midgi Řezníček, Zdeněk Šlais, Jan Šmíd, Petr Váradi, Václav Vokolek, Vladimír Vokolek, Bronislava Volková. Doslov napsal Vladimír Novotný.

Střední Evropa ve dvacátém století a odchod do Ameriky. Kniha se zabývá pojmem exilu na mnoha úrovních – od doslovné po metaforickou. Kombinuje analýzy převážně židovských autorů Střední Evropy dvacátého století, kteří obvykle nebývají spolu spojováni, jako jsou Kafka, Kraus, Levi, Lustig, Wiesel a Frankl. Sleduje i typické cesty, které exiloví autoři podnikli, z Východu na Západ a později až do Ameriky. Pojem exilu a jeho podob je analyzován z mnoha různých hledisek a velký důraz je věnován především podobám exilu vnitřního. Bronislava Volková, sama dlouholetá exulantka, a proto intimně zasvěcená do tématu skrze vlastní zkušenost, v knize vytváří jedinečnou typologii exilu, která obohatí oblast intelektuální a literární historie Evropy a Ameriky dvacátého století.

Příběhy zpoza oceánu Bronislavy Volkové jsou filozofické povídky o hledání smyslu života. Na rozdíl od jejího rozsáhlého díla poetického a esejistického jde o žánr, kterého se zmocňuje především s ironickou lehkostí, byt ani zde nezapře svou neustálou myslivost, s níž přistupuje ke světu, i surrealistický způsob zpracování jednotlivých témat. Jde o příběhy lyrické i narativní, prosycené úvahami o místě člověka ve světě. Jsou zde kratičké prózy (ba i jednoaktovka) vypovídající o pokřivených či vyprázdněných vztazích mezi muži a ženami, v nichž jde o odhalování prapodstaty lidských osobností, je zde syrový dialog mužských a ženských elementů i proudy podvědomí. Delší příběhy odrážejí vykořeněnost hrdinky vržené do amerického světa spojenou s hravými i vážnými úvahami o různých aspektech smyslu života. Někdy máme pocit, že posloucháme úvahy přemoudřelého dítěte, žijícího ve fiktivních situacích. Poslední, nejdelší a členitý příběh je příběhem hluboce filozofickým, vyrovnávajícím se s otázkou obětí násilí, a to především v ženském světě, a přesvědčivě budujícím vývoj, který může vést k vymýcení této duality mezi násilníkem a obětí. Vhledy a přístupy autorky jsou v naší společnosti nezvyklé, neotřelé a podnětné. Autorka používá ve svých povídkách zároveň jedinečný styl, který osciluje mezi stylizovanou dětskou naivitou a humornou filozofickou úvahou. Zvláštní je zde i kombinování ich­formy s er-formou, jindy použití formy dialogické, včetně vnitřního dialogu. Pozoruhodný a poutavý je i formální kontrast intelektuálního diskursu s obecnou češtinou. Filozofické povídky Bronislavy Volkové zároveň zpochybňují svůj žánr i samotnou existenci zobrazených událostí. Jde přitom o skryté metafyzické pojetí života a budování zodpovědnosti za vlastní svět.

Výběr nejlepších básníků, kteří mezi lety 2012 a 2017 publikovali v literárním čtvrtletníku Partonyma. Kompletní seznam autorů: Petr Borkovec, Aneta Čamová, Jarmila Hannah Čermáková, Jiří Dědeček, Radek Fridrich, Klára Goldstein, Tomáš Jireček, Michaela Horynová, Tereza Sylva Klenorová, Teodor Kravál, Přemysl Krejčík, Václav Krejčík, Dr. Krejzyberd, Radek Lehkoživ, Radek Malý, Michal „Márdi“ Mareda, David Mareš, Filip Mikuš, Aleš Misař, Eliška Kohlíčková, Jana Orlová, Aneta Plšková, Kamil Princ, Petra Strá, Michal Téra, Básník Ticho, Lukáš Trejbal, Lukáš Vavrečka, Bronislava Volková, Ladislav Vondrák, Jiří Žáček. Editor: Přemysl Krejčík.

Dvojjazyčná bibliofilní edice Explorer Editions, Bloomington-Praha, 2003. Anglický překlad Jisté nepřítomnosti, původně vydané v češtině v Poezii mimo Domov v Mnichově 1990. „(…) V této racionalistické lyrice je rozhodující kvalita obraznosti a originalita metaforického myšlení. (…) Autorka tenduje k existenciálně zabarvené zkratce, k reflexi okamžiku. Její krystalická, o ryzí výraz usilující poezie, by měla vyjít souhrně i u nás: je to poučené, zralé básnictví naší doby. Než však bude i pro nás volně dostupná, nastane dozajista doba jiná. I když je pravda, že ,básně jsou pouhé nic / schody do bolesti horizontu‘…“ – Vladimír Novotný, Mladá Fronta Dnes, Praha 2.5. 1991 „Poezie Bronislavy Volkové otevírá oponu a odhaluje arénu, kde se hluboké a obyčejné prvky života spolu mísí a zápasí o skutečnost. Čtenář, někdy v němém údivu, absorbuje rozvíjející se scénu svým osobním tempem a zkoumá spoustu jemných implikací prezentovaných verši, které ho postupně posunují k hlubšímu stavu vědomí. Ve sbírce Jistá nepřítomnost Bronislava Volková vyzývá čtenáře, aby se přiblížil ke kosmické juxtapozici přítomnosti a nepřítomnosti ve víru existence, aniž by ztratil svou rovnováhu: svoboda je nade vše. Čtenář je probuzen a uvědomuje si prázdnotu, v níž po tom, co učinil vše, je zmocněn stát v míru.“ – Clarice Cloutier, 2001 (Předmluva k dvojjazyčnému vydání)

Verše exilové básnířky přinášejí především reflexivní a přírodní lyriku.