Martin Hybler Books

Argot? Slang? Žargon? Hantýrka? Není v autorově úmyslu ani kompetenci rozmnožovat řadu pokusů o vymezení jazykové oblasti jdoucí od obecné expresivní mluvy po zájmové slangy, vulgarismy a výrazy erotického charakteru. Materiál schromážděný v této knize by byl v souladu s různými, často rozpornými přístupy označován stejně dobře za argotický jako za obecně slangový či expresivní hovorový. Všechny tyto skupiny mají toliko jedno společné: jde o útvary vymykající se spisovnému jazyku. Vymezit, kde končí obecná čeština, zpravidla řazená k jazyku spisovnému, a začíná hovorová, je ovšem nezřídka stejně ošidné jako definovat argot nebo slang v jejich rozmanitosti. Pro náš účel se tedy přidržíme dostatečně vágního označení nekonvenční čeština. Šmírbuch jazyka českého obsahuje 1200 tematických skupin a podskupin a na 15 000 hesel. Celek je doplněn více než 1300 citáty z původní a překladové literatury. První vydání tohoto zdaleka největšího a prvního necenzurovaného slovníku vyšlo v Paříži v roce 1988. Naše vydání je doplněno o obsáhlý rejstřík, vlastně slovník argoticko-český.

Kniha shrnuje sérii textů o paměti z let 1998-2007, které byly zčásti publikovány porůznu v časopisech, zčásti zůstaly ineditní. Pracoval jsem tehdy jako psycholog v gerontologických a gerontopsychiatrických zařízeních a moji pacienti byli převážně dementní senioři trpící Alzheimerovou chorobou, popřípadě jinými typy senilních demencí, což motivovalo můj zájem o problematiku paměti a jejího fungování. Z psychologických teorií paměti pak byl jen krok k pamětem jiným - historickým, literárním, rodinným, kolektivním, atd. Uvědomil jsem si, nakolik je otázka paměti komplikovaná a mnohostranná. Paměť patří k velmi obecným termínům jako je „svět“, „jsoucno“, „řeč“, „struktura“, „čas“, atd., při čemž každý z nich shrnuje jistým způsobem veškeré naše universum; proto je velmi obtížné je postihnout, neboť nemají žádný „vnějšek“, odkud bychom je mohli pozorovat. Přesto jsem se o něco podobného pokusil, bez nároku na úplnost a s rizikem jisté chaotičnosti textů, které přeskakují z psychologie do fenomenologie, nebo do historie a literární kritiky. Tato nesoustavnost je ovšem záměrná, neboť dle mého intimního přesvědčení je paměť samotná rovněž nesoustavná a přinejmenším místy chaotická.

Kritické reflexe a eseje o české literatuře z let 1983-2002, které autor původně publikoval v českých kulturních a literárních časopisech, převážně v Revolver Revue. Svou svobodu a kreativitu čerpají Hyblerovy texty, zahrnuté do výboru Kolem dokola, i z předpokladů, které by mohly být považovány za autorovu nevýhodu. Martin Hybler píše o literatuře, třebaže pracuje jako psycholog, zaměřuje se na českou scénu, i když trvale žije ve Francii. Profesní a geografický odstup spojený s inteligencí a vzděláním mu ovšem umožňuje vidět recenzované knihy v nečekaných perspektivách. Výkony spisovatelů požívajících v místním měřítku aury výjimečnosti (Vaculík, Kundera, Topol aj.) vystavuje střízlivému pohledu „odjinud". Uspořádal Michael Špirit.