Pavel Rejchrt Books

Reflexivní texty výtvarníka, básníka a spisovatele o vztahu umění, života a víry. Jedná se o montáže apokryfů, modliteb, zápisků a zpovědí umělce, který si zvolil život v ústraní, na okraji společnosti.

Románová alegorie o našich životech, o lidské schopnosti zůstat věrný sám sobě. Autor nám představuje dvě hlavní postavy, zdánlivě protikladné ve svém přesvědčení a životě. Dalším vyprávěním a úvahami se oba dostávají na stejnou rovinu názorů na život a svět okolo - svět poživačného, asertivního a prodejného života i kultury a víry. V takovém světě mohou víru v člověka hrdinové rozvíjet a nosit pouze sami v sobě, aby vůbec mohli dýchat a existovat. Strhující drama duše i ducha vede k poznání nutnosti etiky ve vnějším konání i vnitřním přesvědčení. K tomuto poznání vedou různé cesty a některé ukazuje tato existenciální románová alegorie.

Soubor kázání evangelického spisovatele, básníka a malíře.

Básnická dilogie (Megalopolis lhojstejnosti - Blouděním ke smlouvě) obsahující autorovy texty dokončené v devadesátých letech. Oproti starší básníkově tvorbě má v Labyrintu země Sinear mnohem směrodatnější zastoupení epičtější autorská poloha, citlivě stmelující žánr modlitby, litanie a rozpravy.

Obsáhlá básnická sbírka autora, propojená s jeho krásnými ilustracemi a barevnými obrazy.

Lunetové okno, nová sbírka z pera básníka, prozaika a výtvarníka Pavla Rejchrta (nar. 1942), má převážně retrospektivní charakter: zahrnuje v prvé řadě autorovy texty napsané již v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého věku, v tehdejší společenské situaci nikde nepublikované, pouze recitované při různých příležitostech. Nepočetné veřejnosti byly dané texty tenkrát předkládány jako verše samizdatové, běžně nedostupné. Z dnešního odstupu se tyto básně ocitají v estetickém sousedství tehdejší poetické produkce Ivana Diviše nebo Zdeňka Rotrekla, zároveň ale vyznívají rovněž jako vyznání nebo jako výzva. Z tohoto pohledu zde Rejchrt promlouvá jako tvůrčí hlasatel morálního nepokoje a bytostné náboženské víry. Sbírka Lunetové okno je i důkazem nadčasového poselství autorova básnického usilování o pojmenování toho, co rezonuje v lidských duších.

Výbor z celoživotní básnické tvorby literáta, výtvarníka a teologa Pavla Rejchrta, jehož rozsáhlé dílo se vyznačuje jak charakteristickou poetikou, tak i osobitou filosofickou dikcí, pro niž je příznačné křesťansky duchovní nazírání života a světa. Básně zahrnuté do tohoto retrospektivního svazku tvořil autor v rozpětí více než šedesáti let. Zrcadlí se v nich jeho rozjímání o životních strastech a smutcích stejně jako nepřestajné směřování k naději spočívající ve víře. Z časového odstupu a ohlížeje se na rozličné polohy Rejchrtova etického i existenciálního básnění lze tento reminiscenční soubor veršů vnímat jako vyznavačské hledání nadčasových i nadpozemských hodnot, jimž autor dává výsostný význam a jež jako tvůrce poeticky vkládá do věčnosti: Slova. Kameny. Písně.

V literárním světě se stává, že ačkoli tvůrčí dráha významného umělce není ještě zcela uzavřena, přesto se v určitém okamžiku žití odhodlává k bilancování. To je případ literáta a výtvarníka Pavla Rejchrta (nar. 1942): po řadě knih básnických, prozaických i esejistických sestále častěji vrací k textům, které vznikaly v průběhu let a desetiletí a které z různých důvodů doposud nefigurovaly v autorových knižních publikacích. Zpytování cesty nabízí přesvědčivou duchovní retrospektivu jednoho tvůrčího osudu. V uvážlivě bilancující knize Pavla Rejchrta najdeme přitažlivou všehochuť příspěvků různého časového určení: jsou tu pozoruhodné texty beletristické, zajímavé texty memoárové povahy, jakož i literární kázání, kunsthistorická zamyšlení a další úvahy, které nic neztratily na své aktuálnosti a nezřídka naopak s léty nabyly na své závažnosti.

Sbírka kázání českého malíře, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací současného křesťanstva i společnosti.

Výběr z rozsáhlého básnického, prozaického a divadelního díla Pavla Rejchrta, které vznikalo od konce šedesátých let 20. století a bylo neustále citlivě přepracováváno i doplňováno o nové práce a texty. V této knize, kterou lze chápat i jako určitý doplněk k Rejchrtovu předešlému výboru "Pustinami k díkůvzdání", se autor vrací především k tvorbě pocházející ponejvíce ze sedmdesátých až osmdesátých let. Tyto práce pak doplňuje novými reflexemi, případně je přepracovává, vždy se ale snaží, aby v žádném případě nenarušil vývojovou koncepci svého díla. V Rejchrtových návratech tak nacházíme esejistické úvahy, které jsou obměňovány beletristickými texty jak v poezii, tak i v prozodické rovině. Všechny texty jsou napsány kultivovaným, cizelérsky vytříbeným jazykem, dbajícím na vysokou kulturu slova, na intenzitu duchovního prožitku i na případnou filozofickou výstavbu dialogů. Proto je jedním z vrcholů publikace nepochybně drama "Dům světa", v němž autor v metaforické improvizaci předkládá svůj pohled na svět s důrazem na konfesi víry jako jedné z neměnných a nejvyšších lidských hodnot.

Dva bratři ze zaniklé obce, od dětství od sebe rozloučení protikladnými životními cestami, na jedné straně „věrný správce této krajiny“, na straně druhé „scestovalý profesor“, vedou spolu rozhovor o posledních věcech života i smrti v závěrečné a nejrozsáhlejší ze šesti próz Strážce a příchozí, pojatých do stejnojmenného svazku, který představuje texty malíře a básníka Pavla Rejchrta z posledních sedmi let.

Biblické vyznání v poesii autora u příležitosti výstavy sochaře Ivana Jilemnického. Podtitul : Sochy a básně

Deset povídek - temné stránky života. První vydání, výtvarný doprovod - reprodukce soch Ivana Jilemnického - 13 celostránkových příloh s díly sochaře. Doslov: Vladimír Novotný.

V devíti teologických rozjímáních nad křesťanskou vírou v dnešním světě rozvíjí autor v různých souvislostech na pozadí současných poměrů několik biblických motivů, především novozákonních, kterými se opakovaně zabýval v několika příležitostných kázáních z poslední doby. Úvahy spojuje ústřední téma „neobvyklého vítězství“, skutečnost, že zvěstované evangelium ve světě a přiznání se k Ježíši Kristu nepřináší „vavříny“, na kterých bychom mohli spokojeně usnout, ale spíš trní útrap všeho druhu. A také zjitřenou citlivost pro přemnohá zla, jež „normální“ společnost vůbec neregistruje. Víra ovšem, jak praví apoštol Jan, přemáhá svět, vede nás i skrze mnohá sklíčení ba utrpení k pokoji, který je „nad všeliký rozum lidský“. Leč nevítězíme my sami, ani zbraněmi duchovními ne, například stupňováním svých výkonů intelektuálních nebo mravních, ale to vítězství nad světem (a tím i nad námi samými v naší „přirozené“ Bohu zcizenosti) nám vybojovává toliko láska (a víra), kterou nám dal Otec. Tento div nepodmíněného daru Boží milosti všem, kteří jej neodmítnou, chtějí z různých stran osvětlit všechny kapitolky tohoto komorního souboru úvah.

Autor nad svou poezií říká: „Měl jsem vždycky představu, že báseň by měla být slovní strukturou, která vzniká tím, že člověk různé bezprostřední citové výlevy, lidské a živé, ba žádoucí, kontroluje a utlumuje. Měl jsem představu, že cit je kůň – a já toho koně mám osedlat, dát mu uzdu a ještě ho vést přes překážky.“

V novém knižním souboru svých textů (pojmenovaném podle závěrečného dramatu) se zkušený spisovatel, výtvarný umělec a myslitel Pavel Rejchrt vrátil k některým svým starším (rukopisným) dramatickým opusům, aby je na jedné straně mnohdy od základu přepracoval a zkultivoval jejich filosofický půdorys, na straně druhé, aby je s větší či menší intenzitou zbavoval momentů, které by přespříliš přímočaře odkazovaly k případnému jevištnímu provedení.

Anastasis . Podzimní plezíry. Vítězný Blankyt. Harlekýn slova. Anastasis Básnická kniha evangelického duchovního přináší poezii hlubokého prožitku lidského života, tísně nad absencí etických křesťanských hodnot i nesmělé naděje na duchovní obrodu člověka.

Reflexivní texty o základních otázkách lidské existence a víry jsou na pomezí filozofie a beletrie.

Příběh životních labyrintů básníka Jana Sochora na pozadí jeho konfliktního vztahu k otci, význačnému sochaři, s neustále se vynořující tajemnou postavou svážeče listí, Mistra Ryzího snu. Kniha lyrických próz i veršů o polaritě umění a víry, s nevšedním využitím teologických motivů.

Autor vybral pro tuto sbírku jak ty básně, které podstoupily příslovečnou zkoušku času, tak i ty, jež naléhavě promlouvají z hlubin jeho současné mysli.

Skrze životní příběh Kamila Korejse bilancuje autor vlastní život, teologická studia, hledání víry i umělecké zápasy. Těžiště situuje do let šedesátých a na počátek sedmdesátých. Demaskuje klišé o době, církvi i víře. Opakovaně se vrací k otázce, co je nejhlubším zdrojem křesťanského poselství, a na sobě i svém okolí sleduje, jak to dopadá, když se ryzí obsahy křesťanské víry potkávají s rutinou církevního provozu přizpůsobeného společenským poměrům.

K její charakteristice citujeme úryvek z textu literárního kritika a historika dr. Vladimíra Novotného: „… ve sbírce Varta verše, obsahující texty starší i ze značné části novější, se můžeme přesvědčit o velkém výrazovém rejstříku autorova básnictví … Pavel Rejchrt se brání také v této knížce uspěchané a laciné nepoezii, neboť píše takovou poezii, která má vyšší směr a vyšší cíl, byť může být v jednotlivých verších i satirická, i groteskní. Takto temperovaná poezie, jak se ukazuje, nakonec vůbec nestárne. Vždyť vzniká před tváří Boží a stává se i básnickou ‚vartou‘ člověčí tváře.“

Příběh faráře Enocha Alta. Hlavní postava se rozhodla setrvat v úmyslném outsiderovství a z této pozice nahlíží svět našeho - nejen evangelického - současníka. Novelu můžete číst jako existeciální grotesku sui generis.

Vydání experimentální poezie, kterou autor tvořil v první polovině 70. let stranou oficiálních literárních proudů. Svými průzkumy, rozklady i novotvary proniká pod povrch veršotupectví a tvořivě se brání marasmu dobového znehodnocení jazyka. Usiluje pomoci slovům, aby „sbírala z kalamity“. A z tohoto pohledu dostávají někdejší čtyřicet let staré výboje svěží a aktuální rozměr.

Rozsáhlé literární dílo Pavla Rejchrta, zahrnující jeho básnické, prozaické a esejistické tituly, se nyní obohacuje o novou publikaci s výmluvným názvem Pustinami k díkuvzdání. Tento promyšleně komponovaný cyklus zahrnuje básně a prózy, z nichž některé vznikly již v sedmdesátých letech 20. století, většina však byla napsána v roce 2018. Starší texty byly pro vydání důkladně upraveny, což činí knihu pozoruhodnou vizitkou nové Rejchrtovy tvorby. Texty se vyznačují existenciálně laděným stylem, reflektujícím novodobý křesťanský, zejména evangelický post-existencialismus. Autor se v nich zabývá palčivou problematikou současné lidské situace, jak ji bolestně vnímá a prožívá. Ožívají zde i vzpomínky na eruptivní a sebezpytavý svět šedesátých let, období, kdy Rejchrt formoval své umělecké a náboženské pojetí. Reflexe dnešní „postpravdivé“ společnosti odhaluje mravní nepokoj nad civilizačními a mentálními pustinami, v nichž žijeme. Nestárnoucí Rejchrtovy promluvy vyzývají k očistě mysli a jsou literárními i poetickými výrazy, které směřují k nadčasovému díkuvzdání.