Ivan Jirous, a pivotal figure in Czechoslovakia's cultural underground during the 1960s to '80s, believed rock and roll was key to enacting change against the oppressive communist regime. As the artistic director of The Plastic People of the Universe, he faced multiple prison sentences for his dissent, contributing to the civil rights movement Charter 77. This collection, the first major English anthology of his works, showcases his sophisticated poetry, prison letters, and critical essays, offering insight into the life of this complex and influential writer.
V knize Bez ohňů je underground nejde jen o skupinu Plastic People, ale také o léta minulá - tak jak je viděl a prožíval jeden z nejznámějších muzikantů doby rockové a undergroundové. V knize je pro autentičnost zachován slang.
Strašidelná pohádka Ivana Martina Jirouse, kterou napsal svým dcerám v dopise z vězení. Ivan Martin Jirous psal svým dcerám, Františce a Martě, v dopisech z vězení básničky a pohádky, které pak vyšly souborně v knize Magor dětem. Marta, dneska máma čtyř dětí, měla nejradši strašidelnou pohádku Ptala se Františky Marta, a právě proto ji nejmenším čtenářům namalovala přesně tak, jak si v dětství ta hrozná strašidla představovala.
Po obsáhlých svazcích básní (Magorova summa) a esejů (Magorův zápisník) Ivana M. Jirouse vychází obsáhlý svazek jeho dopisů. Nejde o sebrání jeho dopisů různým adresátům a z různých let, ale o zcela konkrétní a přesně vymezenou část jeho korespondence: o dopisy, které v sedmdesátých a osmdesátých letech napsal z českých věznic svým ženám Věře a Julianě. Soubor těchto dopisů má nejen mimořádnou hodnotu historickou a dokumentární, ale je i jedinečným dílem literárním. Jirous v těchto dopisech, ztišen a soustředěn, spojuje popis všední každodennosti vězně s úvahami o životě, dobru a zlu, lásce, marnosti a smyslu lidského konání. Přesným, živým jazykem, jaký známe z jeho esejů, vytváří svébytnou, citově naléhavou a přitom detailně konkrétní duchovní kroniku celého normalizačního dvacetiletí. V české literatuře posledního půlstoletí lze význam této Jirousovy vězeňské korespondence srovnat s Palivcovými listy z vězení z padesátých let či s Havlovými Dopisy Olze z přelomu let sedmdesátých a osmdesátých. Kniha je doplněna zevrubnou ediční poznámkou a jmenným rejstříkem.
Kniha roku 2006 v anketě Lidových novin.
Ivan M. Jirous byl od svatby s Julianou Jirousovou, dcerou malíře Otto Stritzka a vnučkou nakladatele Josefa Floriana, v roce 1976 do roku 1989 z politických důvodů čtyřikrát vězněn. Po dobu odloučení, které trvalo sedm a půl roku, se stala jejich jedinou pravidelnou komunikací korespondence. Přestože byla kontrolována a tematicky i formálně omezována cenzurou, je soubor 357 vzájemných dopisů z let 1977 až 1989 nabitý láskou, zprávami o dění, poezií, kritičností i humorem a společnou vírou. Celkem 231 dopisů Juliany Jirousové, zpřístupněných zde poprvé, tvoří živý obraz undergroundového společenství i vesnické pospolitosti ve Staré Říši. Těžištěm knihy jsou vzájemné dopisy z let 1981–1985, kdy Juliana Jirousová líčí svému muži vyrůstání dcer Františky a Marty a Ivan M. Jirous posílá domů pohádky a říkanky později sebrané do knihy Magor dětem (1986) a básně ze vznikající sbírky Magorovy labutí písně (1985). Současná edice nově obsahuje nedávno objevený soubor šestadvaceti Jirousových dopisů z let 1988–1989 a spolu s listy jeho ženy z téže doby i dětské dopisy dcer Františky a Marty.
Grafička Jana Vahalíková do knihy zakomponovala kresby Juliany Jirousové a jejích dcer i ukázky rukopisů všech pisatelů. Obsáhlou publikaci v závěru doplňuje historický doslov Tomáše Bursíka, ediční poznámka, komentář editorek Daniely Iwashity, Petry Poukarové Klimešové a Marty Kordíkové, rejstřík citovaných děl, jmenný rejstřík a mapa Staré Říše.
Druhé, výrazně rozšířené vydání úplného souboru básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, patří k základním dílům české literatury uplynulých čtyřiceti let. Svazek edičně připravil Martin Machovec, který jej opatřil zevrubnou ediční poznámkou, komentáři, soupisem inciptů básní i rozsáhlým jmenným rejstříkem. Oproti prvnímu vydání jsou v knize zahrnuty i tři sbírky, které autor napsal v době po prvním vydání své Summy: Magorova vanitas, Ubíječ labutí a Rattus norvegicus. Jirousova poezie patří k nejvýznamnějším a čtenářsky nejvyhledávanějším hodnotám současné české literatury.
Kniha roku 1998 podle ankety Lidových novin.
Obsáhlý výbor z esejů a kritik výtvarného umění, rockové hudby a undergroundové kultury z let 1965–1990, doplněn textem Pravdivý příběh Plastic People.
Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků a doplněn svazkem třetím, obsahujícím sbírky napsané až po předchozím druhém vydání Magorovy summy. Vůbec poprvé tak vychází Jirousovo básnické dílo v úplnosti. Edici k vydání připravil a podrobnými komentáři (obsaženými ve třetím svazku) opatřil Martin Machovec. Třetí svazek obsahuje sbírky Okuje, Roky krysy, Akrostichy, Magorův noční zpěv a Úloža.
