Enzo Bianchi Books

Alcuni protagonisti della vita italiana dichiaratamente (o apparentemente) lontani dalla fede, commentano un passo biblico che ha lasciato una traccia nella loro vita.

Somalia, Eritrea, Etiopia: da questi Paesi proviene la maggior parte delle persone che oggi salpano dalla Libia per cercare asilo in Italia. Sono spesso volti senza nome che si susseguono nei servizi dei telegiornali, capaci di suscitare pietà ma soprattutto paura. Il Centro Astalli ha voluto dar voce a questi uomini e queste donne, persone normali costrette loro malgrado a vivere esperienze straordinarie, a lasciare la loro casa, il loro Paese, la loro famiglia per ricominciare da zero in una terra straniera. Dieci di loro hanno avuto la forza e il coraggio di confidarci la propria storia, i viaggi disperati, le minacce e le torture subite. Ci hanno raccontato com’era la loro vita prima della fuga e cosa hanno trovato qui in Italia. Ciascuna testimonianza è accompagnata dall'introduzione di uno scrittore italiano (Lerner, Camilleri, Bianchi, De Luca, Arslan, Bellu, Albanese, Lakhous, Mazzucco, Celestini) in una sorta di dialogo a distanza che diventa simbolo di scambio e arricchimento reciproco.

Il cibo è essenziale per nutrire e mantenere in vita uomini, animali e piante. È un dono che inizia dalla madre e prosegue con la nutrice, ma diventa anche un gesto sociale fondamentale. La tavola rappresenta un luogo di comunicazione e scambio, dove si celebra la gioia della convivialità. Mangiare va oltre il semplice nutrirsi; è un'arte che riflette la sapienza del vivere. Questa azione, sia naturale che culturale, assume un significato simbolico e sacro, scandendo il tempo e celebrando momenti significativi della vita, come nascite e morti. Enzo Bianchi sottolinea come Gesù abbia rivoluzionato la percezione del cibo, trasformando la tavola in un luogo di incontro e di condivisione. Nella Bibbia, la pienezza della vita è spesso rappresentata da banchetti, che, ricchi o poveri, sono sempre condivisi. Gesù ha amato la tavola come spazio di lode e ringraziamento a Dio, vedendola come un simbolo di vita e pace per tutti. La sua lezione a tavola ci invita a riscoprire la gioia del vivere e del convivere, per diventare più umani.

Che significato può avere la parola "avventura"? Il quotidiano Avvenire lo ha chiesto a venticinque tra i più importanti scrittori italiani di ognuno ha risposto scrivendo una storia in cui racconta la sua "idea" di avventura, sia nell'ottica classica del fortunato genere letterario, sia in quella di una dimensione più ampia, quella dell'avventura umana. Ne è nata, in collaborazione con l'Editrice AVE, questa "naturale" antologia in cui si confrontano scritture e stili diversi, e soprattutto tante idee per definire cos'è oggi l' scoperta di mondi e paesaggi lontani o fantascientifici; questione di memoria e ritorno all'età dell'oro dell'infanzia; scandaglio di percorsi metafisici o di sguardi interiori; lettura in chiave metaforica della realtà, con particolare attenzione alla figura del migrante, oltre alla rilettura di testi della classicità. Ne emerge un paesaggio vario con tanti luoghi visti o sognati, tante voci e tanti personaggi, ognuno alle prese con la propria avventura. Le storie sono Affinati, Arslan, Bianchi, Bosio, Buticchi, Cardini, Cavina, Conte, D'Alessandro, D'Avenia, Ferrero, Lupo, Mannuzzu, Milani, Missiroli, Montaldi, Morazzoni, Mussapi, Nigro, Parazzoli, Pardini, Pressburger, Veladiano, Zaccuri, Zocchi.

Jak lepiej zrozumieć rolę liturgii w życiu Kościoła? Enzo Bianchi i Goffredo Boselli dają nam niezawodny klucz do rozwikłania tej tajemnicy. To biblijna historia o Emaus mikrokosmos chrześcijaństwa i prawdziwego człowieczeństwa. Autorzy udowadniają, że współcześnie podobnie jak uczniowie, którzy spotkali Jezusa w drodze mamy tylko jeden sposób na stanie się autentycznymi chrześcijanami. Może się to dokonać wyłącznie przez rozumienie Pisma i łamanie chleba. Czy powrót do mszy trydenckiej jest uzasadniony? Jak podchodzić do emocji towarzyszących nabożeństwom? Co się stanie, jeśli zredukujemy religię jedynie do obrządku? Bianchi i Boselli mierzą się z tymi niełatwymi pytaniami. Jednocześnie przypominają o podstawowej zasadzie ewangelizacji, mówiącej o umieszczeniu słowa Bożego w centrum i podporządkowania się mu. Wielką wartością tej publikacji jest ukazanie związku celebrowanej liturgii z konkretem chrześcijańskiego życia. Autorzy dostarczają przy tym wielu argumentów, które trzeba poznać i z którymi można twórczo dyskutować w debacie o współczesnym kształcie liturgii. Dawno nie czytałem tak duchowo inspirującej książki, która pokazywałaby, że faktycznie życie chrześcijanina znajduje swój szczyt i źródło w liturgii Kościoła. ks. dr Krzysztof Porosło, wykładowca sakramentologii na UPJP2 w Krakowie

I giorni degli aromi. I giorni del focolare. I giorni del presepe. I giorni della memoria. Luoghi e tempi che attraversano gli anni, segnano il ritmo delle nostre gioie e dei nostri incontri per diventare l'intera vita. «Ogni cosa alla sua stagione», dice il proverbio, e qui le stagioni raccontate sono quelle dell'uomo. Le quiete ore del ricordo e della meditazione, i pranzi consumati insieme, gli istanti dell'amicizia che scalda il cuore. Il tempo presente che la vecchiaia insegna a gustare ogni giorno.

Torino, Einaudi, 2008, 8vo legatura editoriale cartonato telato con sovraccopertina illustrata, pp.114 (sottolineature a matita e a pennarello nel testo) .

«Il pane di ieri è buono domani», dice per intero il proverbio. Con la bussola di queste parole Enzo Bianchi racconta storie e rievoca volti della propria esistenza: il Natale di tanti anni fa e la tavola imbandita per gli amici, il suono delle campane nella veglia dell'alba e il canto del gallo nel silenzio della campagna, i giorni della vendemmia e la cura dell'orto. Trova il momento della solitudine e quello della veglia, accoglie la vecchiaia come una stagione che arriva alla vita. Ogni racconto è la tappa di un cammino sapienziale che parla dell'amicizia, della diversità, del vivere insieme, dei giorni che passano e della gioia. Della vita di ogni uomo in ogni tempo e terra del mondo.

Eine sympathische Einführung: Was ist Beten? Wie geht Beten? Und: Beten - warum eigentlich? Enzo Bianchi gehört zu den weltweit ganz Großen unter den geistlichen Autoren. Dieses kleine Buch bringt ihn nun auch den deutschsprachigen Leserinnen und Lesern näher. In leicht lesbaren, kurzen Abschnitten stellt Bianchi den Kernbereich vor, in dem sich zeigt, ob der Glaube im Alltag trägt - das dynamische Beziehungsgeschehen mit Gott, das wir unter dem Stichwort 'Gebet' zusammenfassen. Inspiriert vor allem von der Bibel, schöpft der Autor aus einem Jahrzehnte umfassenden Erfahrungsschatz eigenen Betens. Zugleich fließen Erfahrungen aus der geistlichen Begleitung anderer ein, von den Fragen und Widerständen über die ersten Gehversuche bis zur Erfahrung der Fülle. Anregend für neue und für erfahrene Beter!

Und dann? Eine einfühlsame Annäherung an ein Thema, das gern beiseite geschoben wird: der eigene Abschied. Der international angesehene Autor hilft, Scheu und Blockaden zu überwinden: Weil er Räume öffnet, in denen alle Fragen und Ängste – auch seine eigenen – Platz haben. Weil er sie behutsam und unaufdringlich in einen Horizont der Hoffnung stellt. Weil er zeigt, wie viel wir an Leben gewinnen, wenn wir das Sterben als Teil des Lebens begreifen. Und weil er so gewinnend von seiner persönlichen Hoffnung auf ein »Danach« spricht – im Wissen: »Liebe sät Ewigkeit, schon hier.« »Ich bin alt geworden, und wenn ich auf mein Leben zurückblicke, stelle ich fest: Sich dranmachen, , sterben zu lernen‘, heißt leben lernen! Alles, was wir in Liebe gelebt haben, wird bleiben – für immer. Einzig die Liebe pfropft unserem sterblichen Leben Ewigkeit ein.«

Uvedení do lectio divina. Lectio divina – četba Božího slova přecházející postupně v modlitbu – patří k vzácným pokladům církve. Cílem této metody není pouze správné pochopení literárního a historického smyslu biblického textu. Když rozjímáme o Božím slovu a v modlitbě pak Bohu odpovídáme, dojdeme podstatně dál: Boží Slovo, sám Kristus, proměňuje náš život i naše smýšlení. Enzo Bianchi má s lectio divina bohaté praktické zkušenosti, a tak dokáže pojmenovat nejčastější problémy, s nimiž se lze při rozjímavé četbě Písma setkat. Jednou z nejdůležitějších věcí je podle autora umění zaujmout k Božímu slovu vnitřní postoj naslouchání.

Kniha přibližuje důležité a podstatné pojmy křesťanské spirituality, jakými jsou např. modlitba, askeze, svatost, půst, meditace, kontemplace, trpělivost, bdělost, duchovní zápas, pokora, odpuštění, nemoc, stáří, naděje, smrt a podobně. Vznikla z odpovědí E. Bianchiho těm, kteří se ho ptali „po důvodech jeho naděje“. Nejde tedy o klasický slovník, ale spíše o obdobu onoho prastarého: „Abba, řekni mi slovo!“, jímž se kdysi mladí mniši a poutníci obraceli na starší mnichy a poustevníky v naději, že slovo, které jim bude darováno v odpověď, pronikne jejich srdce a bude jim světlem na další cestu. Kniha může přijít velice vhod kněžím, kteří chtějí k lidem promlouvat jasnou a hlubokou řečí. E. Bianchi se opírá o tisíciletou moudrost křesťanských učitelů duchovního života a umí formulovat tak, že jí současný člověk rozumí. Ale i pro mladého člověka je důležité se dozvědět na třech čtyřech řádcích, co je to prosebná modlitba, obrácení, hněv, svědomí, sebezápor ... Autor má dar věci pojmenovat výstižně a stručně. Prokop Brož, ThD.

Komentář k nedělním liturgickým čtením: roční cyklus C. Autor předkládá ve svých homiliích zamyšlení nad nedělními biblickými texty. Výklady zachycují základní témata jednotlivých čtení z nedělí a slavností celého roku a uvádějí je do souvislosti s duchovním i společenskýmživotem křesťanů. Evangelizační zkušenosti autora i srozumitelné vyjadřování spolu s teologickou erudicí činí z této knihy vynikající pomůcku pro ty, kdo působí v pastoraci, i pro široký okruh účastníků bohoslužeb. „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,21). Stručné kázání, které pronesl Ježíš v nazaretské synagoze na počátku svého veřejného působení, je modelem každého komentáře biblických textů během liturgického slavení. Slovo Písma je totiž vždy určeno pro dnešek a pro nás, chce promlouvat ke shromáždění svolanému Pánem na určitém místě a v určitou dobu. Právě pro nás se naplňují Písma. V církvi máme předávat Ježíšův život, ne naše ubohá lidská slova. Kristus se nesmí nikdy stát jen předmětem našich teorií a projekcí, dílem naší mysli. Chce být přítomný ve své církvi i skrze hlásané slovo.

„Kněz vychází z eucharistie a směřuje k ní: v ní Duch Svatý posvěcuje církev a také kněze. Ať kněží nezapomenou, že i když slaví ty nejskromnější eucharistie, někde v zapomenutých vesničkách ‘na konci světa’ či v anonymních městských aglomeracích s pár lidmi – dělají-li to s náležitou pozorností, vážností a přesvědčením, pak při lámání chleba Slova a účastí na jediném eucharistickém chlebu budují církev a mají účast na konání Ježíše Krista.“ Enzo Bianchi povzbuzuje kněze k takovému způsobu slavení eucharistie, které by se stalo skutečně jejich posvěcením. Zabývá se nebezpečím rutiny, teatrálnosti a roztěkanosti, ale především otázkou, jak se na vlastní slavení liturgie připravit. Pobízí je, aby sami nejprve Boží slovo pokorně přijali, dříve než je budou zvěstovat, a aby mši svatou sloužili autenticky, celým srdcem. Eucharistie má pro křesťanský život zásadní význam, lidské životy však může proměňovat jen tehdy, je-li slavena s věrohodností a opravdovou vírou. Jen tehdy v ní také kněz může najít pramen i vrchol svého života a své služby.

Autorovy výklady zachycují základní témata jednotlivých čtení z nedělí a slavností celého roku a uvádějí je do souvislosti s duchovním i společenským životem křesťanů. Evangelizační zkušenosti autora i srozumitelné vyjadřování spolu s teologickou erudicí činí z této knihy vynikající pomůcku pro ty, kdo působí v pastoraci, i pro široký okruh účastníků bohoslužeb. V ročním cyklu B čteme o nedělích z evangelia podle Marka, které je ze všech čtyř nejstarší. Ježíš, „Slovo učiněné tělem“ (Jan 1,14), člověk ve všem jako my, je sám Evangeliem, tou největší radostnou zvěstí. V srdci Markova evangelia stojí událost Proměnění, v níž je Ježíš svými učedníky spatřen mezi Mojžíšem a Eliášem, mezi Zákonem a Proroky. Otcův hlas z nebe prohlašuje: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ (Mk 9,7). Ježíš září Boží slávou, když je slaven jako ten, kdo naplňuje Písmo a zjevuje účinnou moc slova, které proměňuje lidské životy.

Autor předkládá svá zamyšlení nad nedělními biblickými texty. Výklady zachycují základní témata jednotlivých čtení z nedělí a slavností celého roku a uvádějí je do souvislosti s duchovním i společenským životem křesťanů. Evangelizační zkušenosti autora i srozumitelné vyjadřování spolu s teologickou erudicí činí z této knihy vynikající pomůcku pro ty, kdo působí v pastoraci, i pro široký okruh účastníků bohoslužeb. V ročním cyklu A čteme o nedělích z evangelia podle Matouše. Tento evangelista představuje svého Mistra jako „nového Mojžíše“, zdůrazňuje to, jak se v Ježíšovi naplňují Písma. Velkým obloukem spojuje počátek a konec Mistrova života: Ježíš je nejprve Emanuel, „Bůh s námi“ (srov. Mt 1,23), a v závěru evangelia najdeme opět zaslíbení, že Zmrtvýchvstalý je s námi až do skonání světa (srov. Mt 28,20). Tato živoucí přítomnost Ježíše Krista je pravou silou, z níž máme čerpat při každé nedělní eucharistii.

Niektoré rozprávania obsiahnuté v evanjeliách majú aj po dvoch tisícročiach schopnosť prekvapovať nás a provokovať. Je to preto, lebo nám vždy ponúkajú „neopozeraný“ uhol pohľadu. Podobenstvá sú rozprávania o ľuďoch, ako sme my – o otcoch, synoch, robotníkoch – a Ježiš ich vedel vynikajúco podať. Podobenstvá dokážu v tých, ktorí ich dnes čítajú a počúvajú, vyvolať revolúciu, ničia predsudky a nabúravajú tradičný pohľad na spravodlivosť. Nútia nás hľadieť na rodiny v kríze, na stále chudobnejších chudobných a na stále bohatších bohatých, na upracovaných robotníkov Ježišovým pohľadom a hľadať nové spôsoby lásky a modlitby. Enzo Bianchi si vybral najznámejšie podobenstvá: o milosrdnom Samaritánovi, o márnotratnom synovi, o boháčovi a Lazárovi, o farizejovi a mýtnikovi. Číta ich novým spôsobom, ktorý odhaľuje inú tvár Boha, než na akú sme zvyknutí. Podstatnou črtou tejto tváre je milosrdenstvo. Pohľad na túto črtu Božej tváre by nás mal vždy robiť ľudskejšími a mal by meniť našu existenciu. Mal by nás učiť, čo vlastne mal Ježiš na mysli, keď hovoril o láske.

Komentář k nedělním liturgickým čtením: roční cyklus C. Autor předkládá ve svých homiliích zamyšlení nad nedělními biblickými texty. Výklady zachycují základní témata jednotlivých čtení z nedělí a slavností celého roku a uvádějí je do souvislosti s duchovním i společenským životem křesťanů. Evangelizační zkušenosti autora i srozumitelné vyjadřování spolu s teologickou erudicí činí z této knihy vynikající pomůcku pro ty, kdo působí v pastoraci, i pro široký okruh účastníků bohoslužeb. „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,21). Stručné kázání, které pronesl Ježíš v nazaretské synagoze na počátku svého veřejného působení, je modelem každého komentáře biblických textů během liturgického slavení. Slovo Písma je totiž vždy určeno pro dnešek a pro nás, chce promlouvat ke shromáždění svolanému Pánem na určitém místě a v určitou dobu. Právě pro nás se naplňují Písma. V církvi máme předávat Ježíšův život, ne naše ubohá lidská slova. Kristus se nesmí nikdy stát jen předmětem našich teorií a projekcí, dílem naší mysli. Chce být přítomný ve své církvi i skrze hlásané slovo.