As Ryan considers the fate of traditional narrative patterns in digital culture, she revisits one of the central issues in modern literary theory—the opposition between a presumably passive reading that is taken over by the world a text represents and an active, deconstructive reading that imaginatively participates in the text's creation.
Kniha je monografickou studií životní dráhy Émila Benvenista (1902–1977) skrze pojem smyslu (sens). Za použití metodologických postojů vyvinutých K. Koernerem se věnuje teoretickým východiskům Benvenistova myšlení v pařížské škole (A. Meillet a M. Bréal), pražské škole (R. Jakobson a V. Skalička) a kodaňské škole (texty z roku 1939). Následně se věnuje Benvenistovu konceptu lingvistiky promluvy (discours) a souvisejícím pojmům „sémiotika a sémantika“, resp. „sémiotické a sémantické“ (le/la sémiotique, sémantique), „vypovídání“ (énonciation), „přivlastnění“ (appropriation) a „hierarchie systémů“ jako místa, kde se smysl rodí. Jsou rozlišeny dva významy pojmu smyslu a upozorňuje se na problémy vzniklé z jejich konfuze. Na základě zkoumání rukopisných a archivních zdrojů je dále zkoumán vliv L. Hjelmsleva, R. Jakobsona, J. L. Austina, Ch. S. Peirce a V. Skaličky na Émila Benvenista.