Jiří Trávníček Book order

Vyklízí čtení své pozice a stává se ohroženým druhem? Jak je na tom naše populace se čtením? Jak moc čteme, kolik z nás kupuje knihy a chodí do knihoven? Jaké jsou naše čtenářské hity? A proměňují se v čase? Co čteme v digitálním prostředí? Jak na tom jsme s užíváním jiných médií? Co si se čtením nejčastěji spojujeme?Na tyto a mnohé další otázky odpovídá publikace založená na statistickém reprezentativním výzkumu české populace starší patnácti let. To vše je zarámováno úvodní kapitolou o kulturních obrazech, s nimiž bylo čtení kdy spojováno, a závěrečnou kapitolou, která přináší pohled na čtení ve výzvách současné doby.

Má román v naší době ještě šanci? Má stále čím zaujmout? Dokáže si uhájit svůj status a hranice? Jak jeho hranice vymezit? Román je žánrový a stylový mnohožrout, nikoli však všežravec. Dokáže absorbovat velký počet jiných žánrů a stylů, ale nikdy bezdůvodně. Nebo jinak: sice podvraťák, ale pořád je to pes, žádný kočkopes. Modernismu se téměř podařilo román zabít, naštěstí ne úplně. — Ukázat člověka v totalitě světa a proměnách života. Představit svět jako jeviště, které člověk svým životem přetváří v epické dějiště. To pořád umí pouze román. Přitom současně platí, že k tomu všemu se nelze dostat jinou cestou než skrze jeho čtení. Čtení románu — stav blažené úplnosti. Knihu tvoří dvě části — ta první je souhrnným pohledem na román z hlediska jeho současného stavu, jakož i historie; ta druhá obsahuje dílčí poznámky z let 2003—2023, uspořádané do sedmi tematických oddílů.

Pohled na román optikou jeho současnosti i historie Má román v naší době ještě šanci? Dokáže si uhájit svůj status a hranice? Jak jeho hranice vymezit? Knihu tvoří dvě části — ta první je souhrnným pohledem na román z hlediska jeho současného stavu, jakož i historie; ta druhá obsahuje volné poznámky z let 2003—2023, uspořádané do sedmi tematických oddílů.

Jiří Trávníček rozpráví s významným českým básníkem, legendárním pedagogem a inspirativní osobností Vítem Slívou.Rozhovor dvou přátel je veden velmi otevřeně, upřímně, zaujatě, ale zároveň s humorem a nadhledem. K dialogu se zde sešli středoškolský učitel a jeho bývalý student z brněnského gymnázia na Slovanském náměstí.Básníkův životní příběh se před čtenářem otevírá ve dvou liniích — životopisné a tematické. V té první jsou nazírány životní peripetie od dětství v navždy milovaném Hradci nad Moravicí přes středoškolská studia v Bohumíně, vysokoškolská v Brně, učitelské štace a partnerské karamboly až po odchod do Opavy a následný návrat do moravské metropole.V té druhé je zevrubně vyzvětšováno několik stěžejních stigmat autorova světa: místa a krajiny, lidé a přátelé, vztah učitele a studentů, čtení a literatura, poslech a hudba, víra a Bůh.Prošlý život, názory, setkávání a míjení, láska, vzmachy a kotrmelce — to vše v jednom celistvě „poplantanem“ chumlu.

Kdybyste měla dát svému dítěti na cestu životem jednu knihu, která by to byla? Vejce a já. Takto odpověděla Marta Kubišová na dotaz Tomáše Halíka v roce 2015. Proč zrovna Betty MacDonaldová, autorka Vejce a já, dosáhla u českých čtenářů (rozuměj: čtenářek) takové popularity? Co ji způsobilo? A proč se tak děje zrovna u nás a ne jinde? Autor nejdříve sleduje americké osudy života a díla Betty MacDonaldové v širších kulturně-společenských souvislostech; poté hledá české paralely, kódy a předpoklady; v další části dostávají slovo samotné české čtenářky a jejich názory; kniha končí shrnujícím pohledem na daný fenomén v širokém kontextu (čtenářské) kultury. Ba ne, není to jen osobitý humor, jímž se tato americká autorka vepsala do našich srdcí; do značné míry je to i její protofeminismus. Její kulturní mise v českém prostředí je jak čtenářská, tak emancipační.

Publikace vychází ze statistického šetření, organizovaného Národní knihovnou ČR v únoru 2021. Přináší data týkající se našeho chování před pandemií covidu-19 a během ní — snaží se zjistit, které mediální aktivity narostly nejvíce, které naopak poklesly, jak se změnily naše čtenářské návyky, jak jsme vnímali u svých dětí to, že byly uzavřené školy. Autoři zasazují získaná data do širšího kontextu kultury a společenských změn, které pandemie přinesla. A zprostředkovávají i zkušenosti z jiných zemí. Vydáno ve spolupráci s Národní knihovnou České republiky.

The Czechs as Readers: Reading in Times of Civilizational Fatigue. Nation of Bookworms? je v komparativní perspektivě určená zahraničním čtenářům a představuje českou populaci z hlediska čtenářské kultury. Východiskem jsou statistické výzkumy čtenářů a čtení (2007, 2010, 2013 a 2018, které organizovala Národní knihovna ČR s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, a orální výzkum konaný v letech 2009–2015 metodou čtenářských životopisů. Jednotlivé kapitoly kontextualizují české kulturní reálie a analyzují jednotlivé segmenty a jevy čtenářské kultury – čtení, digitální čtení, veřejné knihovny, knižní trh, čtenářskou socializaci (škola, rodina), čas věnovaný čtení i hodnotové preference (nejoblíbenější tituly a autoři) ad. Autor klade otázky po hlavních rysech české čtenářské kultury dnes, v čase probíhající digi-revoluce, jakož i po tom, čím se odlišuje od čtenářských kultur v jiných zemích. Kniha obsahuje množství užitečných tabulek a grafů.

Ano, čtení je kulturní vetřelec. Drtivou většinu svého bytí na Zemi jsme jako lidstvo strávili mimo čtení. Představímeli si dějiny lidstva jako jeden rok, dostavuje se v něm písmo (i čtení) až 20. prosince, od té doby se jich ale drží jako klíště. Publikace představuje, co všechno se na této kulturní prosincové párty událo, počínaje vynalezením písma a konče dobou digitální. Činí tak formou kalendária rozděleného do šesti historických epoch a mapujícího zhruba sedm set událostí, jež jsou v kontextu čtenářské kultury podstatné. Už několikrát v dějinách se například věřilo, že se čtení zbavíme, třeba že ho spolkne vizuální kultura nebo že se vrátíme do stavu kultury orální. Zatím však pořád nic… Všem kapitolám předchází krátký úvod poskytující nejen základní obecně historické zarámování, ale i zasazení epochy do perspektivy čtenářské kultury daného času.

Je čtenářství u nás v úpadku, nebo není? Publikace přináší výsledky zatím posledního reprezentativního statistického šetření české dospělé populace. Shrnuje základní data a poznatky z výzkumů předchozích (2007, 2010, 2013) a přináší nové, aktuální. V daleko větší míře se věnuje čtení v digitálním prostředí, našemu vztahu k eknihám a audioknihám. Hlavním tématem je však čtenářská socializace: co hraje největší roli v tom, že se stáváme čtenáři, jaké místo při tom zaujímá rodina, jaký je náš vztah ke škole (a povinné četbě), jak je důležitý obraz rodičů, který si odnášíme do dospělého života. Nechybějí pohledy za hranice České republiky, stejně jako rámcující úvahy o tom, co se dnes s naší čtenářskou kulturou děje: Upadá, nebo neupadá? Kam se posouvá? Mění se její celková povaha? Všeobecně tradovaný pohled, že čtení je velebná samota, kdy člověk sedí v křesle a pouze čte, neplatí. Kniha propojuje různé instituce, je silnou sociální misí. - Jiří Trávníček Rozměr: 160×230 mm

Publikace obsahuje některé důležité texty polské sociologie kultury a literatury, českému pohledu tak trochu skryté v záplavě toho, co k nám přichází ze Západu. Zaměřuje se na významné polské osobnosti těchto oborů od meziválečného období po současnost (S. Bystroně, S. Ossowského, S. Żółkiewského, A. Kłoskowskou ad.). Sociologie literatury zde získává podobu dynamické a vnitřně členité disciplíny. Antologie je rozdělena do dvou částí — v první se nacházejí texty spíše teoretické a metodologické, v druhé ty, které sociologii literatury ukazují v interpretační akci. Polské myšlení na tomto poli má věru co nabídnout.