Christiane Brenner Books

The Husák government that came into power after the suppression of the Prague Spring formulated the goal of restoring „normality“ in Czechoslovakia. It revoked prior reforms and initiated widespread „cleansing measures“ and repression. Most notably, however, it lacked a clear vision for the future. The contributions in this volume show that the 1970s and 1980s were nevertheless not a time of complete stagnation. Efforts at restoration and modernization frequently existed simultaneously and counteractively. The essays discuss this contradictoriness and the often invisible dynamics of the normalization period exemplarily. A further key topic is the normalization’s echo in literature, remembrance culture, and historiography.

This volume aims to depict the regimes of vigilance about love, sex, and the body in Eastern European socialist states. Case studies from Czechoslovakia, Poland, East Germany, Hungary, Yugoslavia, and Albania analyze the enforcement of new gender orders and the so-called socialist morality after the Second World War. On the one hand, the arguments and language used to implement this new morality and encourage the population to embrace it are analyzed. On the other hand, the authors explore how this ideal developed over the long term and ask how the boundaries between public and private shifted over time in relation to romantic relationships and sex. What did the state see, or rather, what did the people who were watchful on behalf of socialism see? What was overlooked? Where did state authorities intervene and where did they hold back? The individual contributions highlight major differences regarding socialist morality in Eastern Europe and the varying ways the collective monitored it. However, similar patterns and lines of development can also be seen in the lead-up to and the period after the fall of socialism.

V monografii Mezi Východem a Západem autorka zkoumá krátké, avšak politicky i společensky významné období mezi koncem druhé světové války a převzetím moci komunisty v únoru 1948. Ony tři „dlouhé“ roky nepojímá jako jednoznačný zápas mezi demokracií a totalitarismem. Prostřednictvím diskurzivní analýzy prokazuje, že si v československé „lidové demokracii“ nekonkurovaly dva diametrálně odlišné společenské a politické modely. Na základě rozboru dobové publicistiky rekonstruuje kontroverze českých politických elit ohledně výkladu předválečné a válečné minulosti, přítomnosti i budoucnosti, resp. ohledně formování nového státního a politického pořádku. Velkou pozornost věnuje pojímání německé viny a vyrovnání se s českými a moravskými Němci v roce 1945. Protipól vůči německé otázce pak představuje Brennerovou analyzovaná debata o blízkosti, resp. o odstupu k sovětskému modelu, jež v publicistické rovině podléhala politické cenzuře i silné autocenzuře.