František Buriánek Books

Autor zachytil táborový život velmi mnohostranně a zobrazil značné množství postav. Největší pozornost věnoval Zdeňku Roubíkovi, mladému pražskému intelektuálovi, který v táboře zastává funkci pomocníka vězeňského písaře (má mj. na starosti vězeňskou kartotéku, tedy "krabici živých", podle níž je román nazván). Zpočátku je Roubík uzavřený a skleslý, postupně se však ze své apatie vymaní, začne pomáhat druhým a zapojí se do tajné komunistické organizace, takže lépe překonává i vlastní těžké chvíle (smrt bratra Jiřího). Dalšími postavami jsou vězni z mnoha evropských zemí (namnoze židovského původu), lišící se svým postavením v táboře i charakterovými vlastnostmi. Zvláštní pozornost je věnována esesmanům Kopitzovi, Deibelovi a Leutholdovi, dozorkyni Rosshauptové a písaři Froschovi, z uvězněných jsou více vykresleni Němci Horst, Karlchen, Fritz a Berl, Češi Jarda, Mirek a Honza, Řek Fredo, Francouzi Gaston a Žožo, maďarský lékař Šimibáči, Španěl Diego, Holanďan Derek či Maďarky Juliška, Jolán, Bea. Autor zobrazuje každodenní život těchto lidí, jejich vzájemné vztahy, práci a útrapy, líčí mnohé dramatické scény i postupný rozklad táborového režimu.

Studie o národním umělci si sice všímá i důležitých životních skutečností a lidské i občanské tváře básníkovy, ale především se snaží rozborem děl postihnout jeho tvůrčí osobnost a zachytit charakteristické rysy a myšlenkový dosah jeho tvorby. 1. vydání.

V románu o konfliktu nerovného, vnitřně rozporného manželství, vytváří autorka obraz měšťácké společnosti. Román zachycuje příběh osmnáctiletého děvčete, sirotka, které přichází jako schovanka do rodiny bezdětného zvěrolékaře - slezského osvětového pracovníka a lidumila. Dívka se stane nenáročnou pomocnicí a opatrovnicí jeho o mnoho let starší ženy, která na svém muži lpí sobeckou a nepřirozenou láskou. Sympatický vztah mezi dívkou a otčímem se pozvolna mění v milostný cit. Teprve smrt obou manželů vysvobodí hrdinku z nesnesitelných poměrů a dává jí naději na nový život.

Poslední básnická sbírka, vydaná za Nerudova života. Sbírka je považována za autorův intimní deník. Odráží se v ní jeho životní zkušenosti, aktuálně vzplanutá láska k mladičké Aničce Tiché i onemocnění, které mu ohlásilo blížící se stáří. Sbírka obsahuje 51 básní, rozdělených do částí nazvaných podle ročních období: Jaro (15 básní), Léto (11), Podzim (11) a Zima (14). Básně nemají názvy, jsou pouze číslovány v rámci jednotlivých částí. Hlavními motivy básní jsou příroda, lidský život, láska a aktuální autorův osobní a citový život.

"Plným právem se nazval Petr Bezruč "věštcem svého lidu", "bard prvý z Beskyd, co promluvil. V tom spočívá síla a velikost básníka. Vyjádřit to, co statisícové cítí, co se s nimi rodilo, co s nimi rostlo. Konec devatenáctého století znamenal u nás velký rozmach kapitalistické výroby. S ní zároveň rostlo vykořisťování. Rostla poroba sociální a národnostní. Proti panské tyranii "rostl lidu hněv". Tisícové hledali slova, jak jej vyjádřit. Bezruč to slovo vyrknul. Masy je přijaly. Slovo se stalo tělem, zapalovalo, měnilo se v čin. Ano, Petře Bezruči, zpíval jste dobře. Nezpíval jste nadarmo. Národ vám porozuměl." (Antonín Zápotocký)

Výbor z literárněhistorických a kritických statí.