Friedrich Heer Books

Useful survey of `life and culture of the High Middle Ages', first published in 1961.

Traces milestones of history from Constantine's unification of the western half of the Roman Empire under his name in 312 to the fall of Constantinople in 1204.

The Holy Roman Empire, a relic of a lost age, dominated Europe for 1,000 years, from the time of Charlemagne until its final `demolition' by Napoleon. This study, over thirty years old and now reprinted again, charts the fluctuating fortunes of the Empire's dynasties, the Ottonians, Salians and Habsburgs, and their constant struggle to assert their inherited authority over Italy, Rome and the Papacy. Half of the study focuses on the post-medieval years.

Die Nationalsozialisten verhafteten Friedrich Heer sechsmal, was ihn nachhaltig prägte. Als Historiker und Publizist war er ein Titan der Bildung, dessen Werke mit Verweisen und Anspielungen gesättigt sind. Die Erkenntnis, dass „Bildung vor Barbarei nicht schützt“, wurde für ihn zur Lebenslehre. Der Verrat am Geist, insbesondere die Bereitschaft vieler Akademiker, den Nationalsozialisten zu dienen, quälte ihn. Heer erlebte den rasanten Zerfall des österreichischen Katholizismus, als die Gläubigen 1938 für den Anschluss an das Deutsche Reich stimmten. Diese Erfahrung hinterließ eine unheilbare Wunde in seinem Leben. Heers unermüdliche Arbeit als Wissenschaftler und Publizist umfasste 50.000 Seiten und über fünfzig Bücher, darunter bedeutende historische Studien und biographische Arbeiten. Trotz seiner Berühmtheit erreichte er nie eine Professur in Wien, da er die Vertreter des politischen Katholizismus kritisierte. Seine Werke thematisieren den österreichischen Selbstverrat und die Versagen der Kirche. In seinen Schriften analysierte er die jahrhundertelange Geschichte des Antisemitismus und die Prägung Hitlers durch den österreichischen Katholizismus. Sein Hauptwerk, das den „Kampf um die österreichische Identität“ behandelt, verbindet historische Ereignisse mit der inneren Zerrissenheit der Österreicher. Heers Fähigkeit, Gegensätze zu versöhnen, war prägend, obwohl sie oft als Unfähigkeit interpretiert wurde. Sein Wunsch

Forfatterens dagbog og tegninger fra hans ophold i koncentrationslejrene Terezin, Auschwitz og Schwarzheide under 2. verdenskrig

Wie in keinem anderen Buch erfahrt man in "Das Wagnis der Schopferischen Vernunft" etwas uber die treibenden Motive des rastlosen Denkers und Schreibers Heer, wie in keinem anderen Buch werden all jene Themen, Fragen, Ahnungen und Angste im wahrsten Sinn des Wortes umschrieben, die Friedrich Heer zeit seines Lebens nicht losgelassen haben. Ein Buch, das zu einem "Spaziergang" einladt durch die "Spiele der schopferischen Vernunft in den Jahrtausenden, die uns gebildet und verbildet die Geschichte der Freiheiten dieser schopferischen Vernunft ist die Geschichte ihrer Unfreiheiten, ihrer immer neuen Versklavungen, so wie die Geschichte der Freiheitsbewegungen des Menschen die Geschichte seiner immer neuen Versklavungen ist". (Friedrich Heer in einem nicht veroffentlichten Entwurf zu einer Einfuhrung in das Wagnis der schopferischen Vernunft)

Von den Zehn Geboten bis zur Atlantik- Charta

German

Průřez vývojem evropského náboženského a filosofického myšlení od konce antiky do XIX. století. Kniha rakouského historika, autora řady monografií a zejména velkých syntéz, je právě takovou širokou syntézou myšlenkových dějin západní Evropy. Od starověkých počátků a klasické antiky přes patristiku, raný a vrcholný středověk, reformaci a renesanci až po hlavní myšlenky 19. století ukazuje souvislost a sepjatost západoevropského myšlení, jehož hlavní osou je křesťanství. Heer si všímá nejen myslitelů teoretických, ale také umění, literatury a hlavně těch širokých a často přehlížených proudů „ducha doby“, které se v Evropě vždy šířily bez ohledu na hranice a utvářely její podobu.

Esejistická práce docenta evropských duchovních dějin na vídeňské universitě je bohatě podnětným filosoficko-teologickým zamyšlením nad vztahem soudobého života k Bohu, nad úlohou manželství ve světě, nad poměrem dnešního člověka ke smrti a nad styčnými body církve a umění v našídobě. Knihu uzavírá obšírnější studie o francouzském mysliteli Teilhardu de Chardin, jehož "otevřený humanismus" je nutně blízký autorovi, který se u všech jmenovaných problémů zastává otevřenosti člověka vůči světu a plného přijetí osobní odpovědnosti. Svižné podání a bystrost postřehů založily Heerovu popularitu.

Žít, chceme žít. Žít svobodně. Užít života. Země je opilá touhou po životě. Už osmdesát milionů let, od té doby, co se ojevily první zárodky života. Miliardy, biliony živých tvorů hledají slunce, světlo, vodu, živné látky země. Chtějí žít, už několik set tisíc let se účastnítoho života člověk. Dnes můžeme už zřetelněji sledovat jeho stopy, které vedou zpět desítkami tisíciletí a ukazují nám jeho vůli žít už v dobách ledových a meziledových. Známe jeho gigantické pokusy udržet se na živu už několik tisíciletí; v boji proti nepřátelským přírodním silám, proti ostatním silám i proti sobě. Pustiny i pralesy, stepi a kopce nám otevírají pohled na chrámy, města, domy, náspy, hroby. Člověk je stavěl, aby svůj život zaštítil, chránil, udržel. Chtěl žít na této zemi. I když povodně, sopečné výbuchy a požáry, mor, válka a hlad život ohrožovaly a stále znovu ničily.