Compilé par le moine chinois Wumen Huikai (1183-1260), la Passe sans porte réunit 48 koans des maîtres les plus appréciés du bouddhisme Chan (Zen). Les koans sont des énigmes sur lesquelles le disciple se concentre jusqu'à parvenir à l'éveil. Ici, ils sont constitués des plus belles histoires d'éveil de maîtres Chan et des dialogues édifiants avec leur disciple. Incisifs et déstabilisants, souvent paradoxaux et ironiques, ils ont pour but de faire disparaître tout point d'appui, de déloger le disciple des habitudes duelles de la pensée afin qu'il accède à la compréhension des principes fondamentaux du bouddhisme : tout est non-dualité, tout n'est que production de l'esprit, il y a non-obstruction entre l'Absolu et le monde des phénomènes. Empreint de la richesse culturelle et poétique des maîtres de jadis, la Passe-sans-porte est sans nul doute le plus beau des recueils chinois et japonais de koans. Il est devenu incontournable pour tout adepte du Chan, notamment au japon où il est utilisé dans nombre de monastères.
Huikai Wumen Book order
The Chan master Wumen Huikai is most renowned as the compiler and commentator of a collection of 48 koans in The Gateless Gate. Wumen's teaching style was deeply influenced by master Dahui Zonggao and his emphasis on "Great Doubt" as a key tool for achieving enlightenment. Wumen believed in blocking all avenues of escape for the student, hence the "gateless barrier." Whatever activity the student proposed, Wumen rejected, believing this denial leads to deeper understanding.




- 2014
- 2007
Brána bez dveří, čínsky Wumenguan, sinojaponsky Mumokan, je nejznámější sbírka čínských zenových kóanů. Autorem sbírky byl mnich a učitel Wumen (1183-1260). Sbírka sestává ze 48 „případů“ s autorovým často paradoxním nebo ironickým komentářem a závěrečným čtyřverším, gáthou. Kóany jsou jednoduché záznamy promluv a jednání učitelů a žáků, mistrů a jejich rivalů. Pointy promluv jsou často v otázce a odpovědi, ale i v odmlce, nebo jen v gestu. Pointy svou paradoxní otevřeností prolamují logiku a konvenci očekávaného jednání a předsudečného poznání. Ústně tradované kóany nezprostředkovávaly žádná moudra ani principy, jak to činily především konfuciánské, ale do značné míry i taoistické příběhy, na které čínští buddhisté navazovali; byl to psychologický nástroj, kterým učitel opakovaně naváděl žáka nebo protivníka do jisté duchovní a mentální situace, ze které nebylo jiného východiska než vyjít z myslitelného a rozumného. Pro nás jsou ovšem kóany i něčím, co přesahuje jejich původní účel a smysl. Můžeme je číst i jako nejryzejší odkaz k onomu nesmírně bohatému celku zenového a zenem inspirovaného textu s jeho mytologickými a magickými prvky s lidovou religiozitou. Tak se v kóanech ozývá echo starších čínských předbudhistických šamanistických technik čistoty a exorcismu.
- 1989