Jan Steklík Books

Jan Skácel dal své nové knížce motto: „Chtěl jsem, aby tahle knížka byla trochu veselá, trochu smutná a trochu sentimentální. Nic víc jsem nechtěl." Nejsou to tentokrát básně, ale prozaické miniatury, kurzívky, sloupky, čtení usměvavé, tiše ironické, zamyšlení často poetická. Žánr,který od dob Čapkových u nás téměř vymřel, je tu vzkříšen v nové, přítomné formě. Reakci čtenářů si Skácel vyzkoušel v populární rozhlasové relaci „Na shledanou v sobotu", v novinách a v Hostu do domu. Autor se přiznává, že knížku skládal pro svoje potěšení, pro vlastní radost, tak trochu, aby si ulehčil život, když mu nebylo zrovna nejveseleji. Proto myslí, že je to knížka veselá.

Úsměvné a vlídně moudré drobné texty z 60. a 80. let, dosud rozptýlené v časopisech, novinách a katalozích. Posmrtně sestavený soubor navazuje na autorem koncipovanou obdobnou knížku s názvem Jedenáctý bílý kůň.

Soubor krátkých esejů pobaví i poučí každého uživatele češtiny, či aspoň každého, kdo ke svému komunikačnímu prostředku není lhostejný. Autor vám vylíčí bezmála dobrodružný vznik některých slov a jejich cesty časem (touš, šumafuk, pofiderní), vyřeší vaše tvaroslovné či stylistické rozpaky (katastrofický či katastrofální, vrcholný či vrcholový, jak správně skloňovat slova rukojmí či piraňa), poradí se správnou výslovností (skansen či skanzen) a podělí se o své úvahy o svébytném životě jazyka, aniž by moralizoval, káral, nařizoval či zakazoval.

Tisícileté dějiny češtiny i různé perličky a kuriozity s nimi spojené vypráví jeden z odborníků v tomto oboru.

Kniha přináší výklady o původu zajímavých slov, v nichž se otiskly stopy jejich původu a jejich historie.

Sbírka osobitých veršů českého undergroundového básníka zahrnuje tvorbu z let 1980-1989.

Z Čechovových krátkých humoristických próz u nás v posledních padesáti letech vychází v rozmanitých kombinacích necelých dvacet nejslavnějších povídek. Dvořákův výbor naproti tomu staví především na prózách prakticky neznámých, vydávaných původně pod pseudonymem po nejrůznějších novinách a časopisech, a jen ojediněle je doplněn známými povídkami ze zlatého fondu. Z těchto neznámých děl však ještě silněji ční typicky ruská témata: životní beznaděj nižšího úředníka, bezohlednost mocných, brutalita bezmocných, alkohol. Při pozornějším čtení si často s údivem uvědomíme, že mistrně vypointovaný humor je jen tenkou slupkou, pod níž velký prozaik útočí přímo na ostrůvek existenciální úzkosti, skrývající se hluboko v každém z nás.